Císařovna Sissi (24. prosince 1837, Mnichov – 10. září 1898, Ženeva) s výškou 172 centimetrů, váhou, která nikdy nepřekročila 50 kilogramů a útlým pasem, který v nekompromisně staženém korzetu dosahoval i jen 40 centimetrů, patřila k nejštíhlejším ženám té doby. Svým vzhledem a zejména svou tělesnou hmotností byla fascinována natolik, že se nechávala třikrát denně vážit a měřit obvod pasu, stehen a lýtek, věnovala až tři hodiny denně péči o své neuvěřitelně dlouhé a husté vlasy, další část dne trávila sportem. Svůj bdělý stav rozložila víceméně do těchto činností.

Pokud Sissi zjistila, že přibrala nějaké deko navíc, zahájila jednu ze svých diet. Věřila, že šťáva ze šesti kilogramů hovězího masa urychlí metabolizmus a „požere“ tělesný tuk. Velmi často se také postila, to nepřijímala kromě tekutin vůbec nic. Nepila černý čaj ani kávu, neboť věděla, že zabarvují zubní sklovinu, kterou neměla od mládí bílou, nýbrž zašedlou až zažloutlou. Pro svůj neuspokojivý stav chrupu se také nikdy moc neusmívala.

Její jídelníček byl výrazně omezený a jednotvárný. Sestával pouze ze silných kuřecích, hovězích, srnčích a koroptvích vývarů. Další položkou jejího jídelníčku bylo mléko, šťáva ze špenátu a červeného masa nebo šťávy z ovoce, nejčastěji z pomeranče a citronu. K energeticky velmi chudé a nevyvážené stravě denně tři hodiny cvičila, zbožňovala rychlou jízdu na koni, věnovala se šermu, plavání, gymnastice, chodila velmi rychlou chůzí velké vzdálenosti – při chůzi jí stačil málokdo.

Špatná životospráva a životní styl si vybírali svou daň. Císařovna často trpěla nechutenstvím, nachlazením, kašlem, později revmatizmem, její zdraví bylo velmi křehké. Nejen fyzická stránka jejího těla trpěla, ale rovněž i ta psychická. Často se jí střídaly nálady, byla melancholická a po smrti syna trpěla depresemi. S postupujícím věkem byla na své tělo čím dál více přísnější a spoustu času věnovala fyzickému cvičení a dietám.

Byť to mohlo vypadat tak, že nic jiného, než svůj vzhled Sissi neřešila, opak byl pravdou. Byla velmi vzdělaná, ovládala několik světových jazyků. Velmi důkladně se věnovala studiu maďarštiny. Ráda navštěvovala Řecko, naučila se plynně oba řecké jazyky (starořečtinu i novořečtinu). Angličtinu, francouzštinu a latinu se učila od dětství, další jazyky po svatbě. Hovořila, krom zmíněných jazyků, také česky, polsky, rumunsky a italsky. Svými znalostmi a vzděláním převyšovala mnohé dámy z aristokratické společnosti. Velmi ráda cestovala, navštívila mnoho zemí Evropy. Poslední svou cestu vykonala 9. září do Ženevy, den poté rukou italského anarchisty skončil její neklidný život.