O dětství Ching Shih (Čeng Š’) toho moc známo není. Narodila se roku 1775 jako Š’ Siang-ku v čínské provincii Guandong. Byla prostitutkou v Kantonu. Její proslulá krása nenechala lhostejným ani velitele pirátské flotily známé pod označením „Červená vlajka“. Zheng Yi ji nechal v touze vlastnit ji jen pro sebe unést. Tak se stala jeho ženou, je však diskutabilní, zda dobrovolně nebo pod nátlakem. Ať to bylo tak či onak, jisté je, že si Ching sjednala v manželství pořádek. Projevila se jako velmi schopná obchodnice a požadovala padesátiprocentní podíl na kořisti, účast na všech obchodních jednáních a právo rozhodovat. Na sotva šestnáctiletou dívku odchovanou nevěstincem to bylo nejen neobvyklé, ale velmi odvážné.

Společným úsilím oba manželé brzy dosáhli značného majetku. Jejich flotila se rozrostla na 1200 lodí, každá s téměř sedmdesátičlennou posádkou. Menší lodě flotily nesly jiné barvy vlajek, než velitelské s červenou vlajkou. Ty menší se plavily pod černou, bílou, modrou, žlutou a zelenou vlajkou. Zhengův pirátský gang svrchovaně ovládal moře v okolí Číny.

Tragédie, která změnila vše

Tragédie zasáhla po šesti letech jejich manželství. Zheng Yi zahynul v Jihočínském moři u Vietnamu uprostřed hurikánu. Do role truchlící vdovy se Ching (mj. jméno Ching přijala až po smrti manžela a v čínštině znamená vdova) nepasovala, naopak rychle převzala vládu nad pirátskou flotilou. Stala se velmi přísnou velitelkou, zaměřila se hlavně na obchodní a vojenskou strategii a tímto upevnila svou moc a vládu nad flotilami. Zajistila si rovněž oddanost a loajalitu druhého nejmocnějšího muže flotily – Zhengova adoptivního syna jménem Chang Pao. Zheng měl se svým adoptivním synem poněkud komplikovaný vztah, kromě toho, že ho adoptoval, tak byl také jeho milencem.

V těchto dobách bylo nejenže velmi neobvyklé, aby žena vládla pirátské flotile. Ale ještě neobvyklejší bylo, jakým Ching řídila své „podnikání“. Získaná kořist byla nejprve flotile předložena a zaregistrována, poté byla rozdělena. Na dvacetiprocentní nárok z hodnoty kořisti měla nárok loď, která kořist získala, zbylá částka byla uložena do společného kolektivního fondu flotily. Kromě toho také zavedla morální kodex nejen pro posádku, ale také pro zajatce – zejména zajatkyň. Za jeho porušení hrozily velmi přísné a kruté tresty. Ošklivé zajatkyně byly osvobozeny, ty krásné mohli piráti pojmout za manželky, museli se k nim však hezky chovat, být jim věrní a starat se o jejich blaho. Pokud někdo neuposlechl příkazů Ching, znamenalo to, že nemá čím slyšet, takže nepotřebuje uši ani hlavu. Nevěra a znásilnění se trestaly popravou, stejně tak jako dezertérství.

Mocnější než císař

Její moc nabírala neustále na síle, což znepokojovalo i čínského císaře, neboť měla Ching už většinu říše pod svou vládou. Císař vyslal proti ní flotilu v domnění, že udělá jejímu „panování“ přítrž. Avšak marně, nejenže porazila císařské vojsko, ale zabrala také na šedesát lodí a většinu císařské posádky přetáhla na svou stranu. Rozhněvaný císař požádal o pomoc Británii a Portugalsko, ale ani to nebyl pro Ching problém a jejich útok bez větších ztrát odvrátila. Císař nakonec připustil porážku a nabídl Ching i celé posádce amnestii, pokud svou flotilu rozpustí. Jako jediné pirátce se podařilo dohodou odejít do pirátského „důchodu“ jako svobodná žena. Veškerá nabytá kořist jí po vyjednáváních zůstala. Vdala se, jejím mužem se nestal nikdo jiný, než bývalý milenec jejího manžela Chang Pao, kterému porodila syna. Po smrti Changa se vrátila do Kantonu, kde si otevřela „kasino“ a nastartovala tak svou druhou, rovněž velmi slavnou kariéru. Zemřela v impozantním věku 69 let. Měla holt v životě štěstí…