Survivor/ Masterchef. Kdybys měla tyhle dvě show srovnat, která byla pro tebe náročnější a kam by ses vrátila raději?
MasterChef byl oproti Survivor úplná polívčička. Samozřejmě jsme tam také zažívali stresové situace, ale nebyl tam téměř žádný fyzický nekomfort, leda když se člověk řízl nožem do prstu. Oproti tomu Survivor byl mimořádně náročný jak po fyzické, tak po psychické stránce. Taky jsme byli úplně odříznutí od rodiny a blízkých, což všechno dělalo ještě o tolik náročnější. Na druhou stranu, právě možná proto byla zkušenost v Survivor tolik transformační. Změnilo mi to život, protože se rozhodně domů nevracím jako stejný člověk a už teď v mém životě nastalo tolik velkých změn.
Kdyby byl někdy nějaký Masterchef All Stars, kde by se objevili vybraní z předchozích řad, kteří nevyhráli, určitě bych do toho šla. Myslím si, že by to jako koncept navíc bylo mimořádně zajímavé.
Za pár let, až ten formát bude více známý a bude třeba nějaký český Survivor hrdinové versus padouši, tak bych se vrátila. Samozřejmě jako padouch.
Za svou taktiku ve hře Survivor a vaši alianci s Nicol a Veronikou sklízíš masivní kritiku, která mnohdy hraničí se šikanou, jak to celé snášíš?
Nebudu lhát, samozřejmě to nebylo jednoduché, ale v téhle fázi jsem za to vlastně vděčná. Vím, že většina hejtů pramení z nepochopení hry. Survivor je u nás stále nový formát a lidé nedokážou rozeznat hru od reality. Myslí si, že hráči se takhle chovají i v běžném životě. Survivor ale není MasterChef ani Love Island. Člověk se dostane dál tím, že spolupracuje s ostatními, ale ve správný moment je musí zradit. Je to jediná reality show, kde člověk může dát průchod svým stinným stránkám a dělat to, čeho jsme schopni my všichni - lhát, manipulovat, intrikovat a předstírat. V Americe to diváci berou mnohem střízlivěji, dokážou ocenit velké zrady, intriky, chytrost, se kterou hráči manipulují s informacemi a emocemi ostatních. Na závěr mu ještě zatleskají, protože ví, že to je pouze hra.
Co se týče té velké vlny hejtů, samozřejmě to není příjemné. Obzvlášť když vám lidé píšou příšerné věci, v mém případě často rasistické komentáře. Nemůžu ovlivnit to, co se děje na internetu a co píšou ostatní. Žijeme v demokratické zemi, kde je svoboda slova. Co můžu ale ovlivnit, je to, jak se k tomu postavím. Jaký je úmysl člověka, který mě kritizuje? Chce mi pomoct nebo si jen kopnout? Pokud mi někdo napíše, že jsem hnusná a odporná svině, protože jsem mu nebyla sympatická v reality show, vážně dovolím, aby mě něco takového zničilo?
Proto jsem se rozhodla, že nebudu nic mazat, ale ani se bránit. Když totiž smažu komentář, bude to znamenat, že jsem mu věnovala pozornost a energii. Znamená to, že ho musím nejdřív přečíst a reálně mě musí zasáhnout, abych se ho rozhodla smazat. Nechci věnovat energii něčemu, co je bezvýznamné a co mě ani nikam neposune. Když se dotyčný nestydí za svůj názor, proč bych tu práci měla za něj dělat já? Nebudu se schovávat a nebudu se bát dál sdílet věci, jen protože mě někdo nemusí. Nevěřím tomu, že může člověk být sám sebou, když se bude chtít zavděčit a zalíbit všem. Takže všem haterům směle vzkazuju: chcete si kopnout? Poslužte si!
Kdybys mohla vrátit čas, změnila bys něco na své účasti v soutěži?
Určitě bych změnila svoji přípravu na soutěž. Konkrétně bych se zaměřila na skládačky a hlavolamy. Ty mi byly opravdu osudnými. Upřímně mi tyhle věci nikdy nešly už odmalička. Mému mozku umělce dělají jakékoliv technické věci, které mají jasně daný řád, obrovský problém. Taky bych se zaměřila víc na házení. Věci, na které jsem se zaměřila, což byly především přežívací dovednosti v přírodě (křesadlo, stavení přístřešku, uzly) nebyly ani zdaleka tak důležité.
Kdo byl po návratu domů pro tebe největší oporou?
Určitě moje rodina, moji nejlepší přátelé a bratr. Všichni bedlivě pozorovali moje putování v Survivor a zároveň věděli, co se děje na internetu, takže se o mě báli. A musím říct, že návrat do reality byl krušný. Ostrov člověka změní, ale jak moc si člověk uvědomí až po návratu domů. Hlavou jste částečně ještě někde jinde. Když se navíc potýkáte s vlnou hejtů, tak je integrace do běžného života o to těžší. Díky tomu, že mě podporovali celou dobu, jsem si uvědomila, co je opravdu důležité a čí názory bych si měla připustit k srdci. Bez nich bych to určitě nezvládla nebo alespoň ne s takovou grácií.
Během natáčení si prý potkala novou lásku, povíš nám o tom něco?
Uf, mám pocit, ze tohle média trochu zbytečně nafukují. Jsme v procesu seznamování, takže budoucnost je nejistá. Oba tomu necháváme volný průběh. Bohužel to asi není tak velkolepé, jak si někteří představují. Pobavily mě různé konspirační teorie od vztahu s Gáborem, až po lásce k Nikol. Rozhodně to není tak, že by se jednalo o nějakou velkou romanci na opuštěném ostrově. Hlavně je to ale moje soukromí, které nechci ventilovat veřejně.
Čemu se chceš teď věnovat? Máš pěvecké schopnosti, chceš do budoucna rozvíjet i kariéru zpěvačky nebo zůstaneš u vaření?
To je dilema, které v sobě řeším i já sama. Jako kreativce mě baví tvořit a vlastně je mi jedno, jestli to jsou pokrmy a zážitky nebo hudba. Vztah k muzice jsem měla daleko dřív, než jsem si poprvé stoupla za plotnu. Do Superstar jsem si šla pouze splnit svůj dětský sen, který ovšem u rodičů nikdy neměl zelenou. Spolupracuju teď s několika hudebními producenty a dost písniček už mají vlastně svoji demo verzi. Jen čekám asi na tu správnou příležitost to vypustit do světa. V blízké budoucnosti ale plánuju propojit oba světy a udělat jedinečný koncept, kde bude jídlo párované s pitím, ale také hudbou a divadlem.
Chili se chce věnovat nejen vaření, ale také zpěvu
