Staňte se předplatitelem našich časopisů
mojepredplatne.cz

Cesta do hlubin študákovy duše: Nejslavnější věta vznikla při Peškově vylomenině

Cesta do hlubin študákovy duše režiséra Martina Friče z roku 1939 byla natočená v prostředí českého gymnázia
Cesta do hlubin študákovy duše režiséra Martina Friče z roku 1939 byla natočená v prostředí českého gymnázia
Zdroj: Archív Šíp.Deník.cz/VLMedia

Film plný hlášek, které zlidověly a zasmějeme se nad nimi, i když snímek vidíme po "stopadesátéšesté". To je Cesta do hlubin študákovy duše režiséra Martina Friče z roku 1939 natočená v prostředí českého gymnázia, na které by chtěl chodit nejeden středoškolák.

Na této škole jsou sice učitelé drsní, ale zároveň jsou přátelští, vtipní a chtějí ze žáků dostat to nejlepší. Gymnazisté jsou zase plní elánu, chuti rozvíjet své koníčky, pomáhat si navzájem a bavit se. Všechny jejich vylomeniny zapisuje fyzikář Rabiška, který dlouhodobě a s exaktním zaujetím studuje své žáky. Společně s ním tak sledujeme citlivého a talentovaného klavíristu Vaňka (Rudolf Hrušínský), vtipného čutálistu Kuklíka (Ladislav Pešek) nebo šprta Mazánka (František Filipovský). Nejen příběhy studentů, ale také životní osudy jejich učitelů vytvořili z filmu dílo, které svým přirozeně vlasteneckým laděním přesáhlo hranice pouhé nezávazné zábavy.

Autorem předlohy, divadelní hry a scénáře je, stejně jako u prvního dílu Škola základ života, Jaroslav Žák, který byl také učitel a pro postavu profesora Matulky (Jindřich Plachta) se inspiroval svým kolegou, jež se také bál státnic. Režisér Frič, který rád pracoval v noci, aby mu do práce nemluvil producent, vybral do rolí 9 herců, kteří se osvědčili již ve Škole základ života. V obou filmech se objevili Ladislav Pešek, R. A. Strejka, František Filipovský, Josef Kemr, Vladimír Salač, Jaroslav Průcha, Jaroslav Marvan, František Kreuzmann st., Jarmila Holmová a Gustav Hilmar. Nyní je už také všeobecně známo, že hlavní protagonisté byli téměř stejně staří, i když někdo hrál učitele a někdo středoškoláka.

Film je protkán zábavnými hláškami, které z herců padají tak přirozeně, že se divák musí až násilím pozastavit, aby jejich výkony ocenil. Může za to například i fakt, že do rolí byli vybráni opravdu pečlivě. Například Ladislav Pešek (Kulík) později přiznal, že v reálném životě také rád prováděl různé vylomeniny a nebyl úplně příkladným studentem. Jednou si dokonce od svého učitele vysloužil facku. Hláška z filmu "A nyní ukázka, jak hluboko může poklesnouti septimán." "To jsem já." "Kulíku, propadáte skoro ze všech předmětů, vyjma mravů a tělocviku. Hrůza, vy čutálisto!", skutečně Ladislav Pešek slyšel v takřka totožném znění při jedné z gymnaziálních hodin. 

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky