České filmy jsou plné chyb! Všimli jste si jich v těchto filmových trhácích?

Více fotografií k článku:
14 fotografií

Blíží se čas Vánoc a s ním i mnoho hodin prosezených u televize, kdy budeme sledovat jednu pohádku či filmovou klasiku za druhou. Ať už dáváte přednost pohádkám, filmům se snadnou zápletkou a rozuzlením, nebo těžším filmům, které v sobě nesou jakousi pachuť negativních činů, jež se na nás dopouštěly východní státy, alespoň jeden oblíbený film si v televizi najde určitě každý. Jsou ale plné chyb. Věděli jste o nich? 

Na následujících řádcích vám prozradíme některé chyby, další najdete v galerii. 

Pelíšky 

Hřebejkův zaručeně nejslavnější a nejpovedenější film je zkrátka číslem jedna mezi filmy, které sledujeme na Vánoce. Můžete ho vidět dvacetkrát a stejně si ho pustíte znova. Kdo by nemiloval božské scény, kdy Jiří Kodet lije olovo nebo křičí z balkónu ono slavné: "Proletáři všech zemí...", jež vešlo do české kultury jako odpověď na mnohé otázky. Pelíškům se však chyby nevyhnuly.

Když se Šebek a Kraus hádají na chodbě, Šebek hodí po Krausovi pantofel, ta přistane v mezipatře, ale jen o pár chvil později ji Michal nachází u dveří a vhazuje do bytu. 

V Elienově bytě je plakát k westernu Muž, který miloval Kočičí tanec, tento film ale vyšel až šest let po událostech, které jsou zobrazeny ve filmu. 

Major Šebek by měl mít na brigadýrce (vojenská čepice) zlaté šňůrky, nikoli hnědé koženkové pásky. Takové nosili jen „záklaďáci“, a to až o několik let později. 

Vrchní, prchni! 

Klasická cimrmanovina v režii Ladislava Smoljaka, se scénářem Zdeňka Svěráka, hudbou Jaroslava Uhlíře a naprosto hvězdným obsazením. Příběh, který je plný humoru, poměrně jasné zápletky a řádné dávky poučení, patří mezi opravdové lahůdky a filmové klasiky českého filmového nebe. Ani takovým pánům umělcům, jako jsou Smoljak se Svěrákem, se však nepovedlo uhlídat všechny chyby. 

Ve scéně, kdy se Vrána fotí s hosty na svatbě, stojí v poslední řadě zleva nejprve mladší muž, poté starší. V dalším záběru jsou naopak a mladší nemá sako. Na fotografii jsou pak v původním pořadí a mladší muž má kravatu, kterou předtím neměl. Postavy mají navíc na fotografii jiný výraz, než při stisku spouště.

Ve scéně, kdy se jde s kufříkem Vrána namaskovat na WC, uteklo štábu, že ze záchodu odchází bez něj, a to dokonce dvakrát.

Když Dalibor Vrána přijíždí s dětmi na hory, je v odraze od jeho auta vidět celý filmový štáb.

Postřižiny

Pro změnu Hrabalova klasika. Vzpomínky na jeho maminku a tatínka a dobu, než se narodil. Svérázná a neposedná Maryška, která toho mnoho nenamluví, ale o to raději koná a Francin, který svou ženu nesmírně miluje, ale často by ji nejraději doma zamknul, aby nevyváděla tolik skopičin. Do toho ukřičený strýc Pepin, který svou švagrovou v bláznivých nápadech ještě podporuje. I tady se ale mistr tesař utnul. 

Když se Francin vrací ze své první inspekční cesty zpět do pivovaru, lze si v jednom za záběrů všimnout betonového stožáru vysokého napětí 22 kW. Tyto stožáry se ale začaly objevovat až na začátku 60. let, tedy o mnoho let později, než kdy se má film odehrávat. 

Když Pepin s Maryškou lezou na komín, mění se několikrát počasí. Jednu chvíli je obloha čistě modrá, pak téměř zamračená, a to se několikrát vystřídá.

Sněženky a machři

Další zimní klasikou jsou bezesporu Sněženky a machři. Příběh z prostředí lyžařského kurzu střední školy, kde se utužuje i rozpadá kolektiv, tvoří se nová přátelství a vznikají první milostné zážitky. Kdo by u tohoto filmu nezavzpomínal na svá středoškolská léta? Hůř se asi vzpomíná režisérovi Karlovi Smyczkovi, když vidí, kolik chyb ve filmu udělal. 

Ve scéně, kdy Marice ujede lyže, říká, že na ně šetřila celé prázdniny a že to je Tyrolka za 500. Po chvíli prohlásí, že to jsou lyže za 3000, a když najde ztracenou lyži, prohlásí: "Jé, moje Fischerka!".

Když studenti přijíždějí autobusem a jdou k chatě, každý má batoh a jedny lyže, ale když dojdou do chaty, mají všichni i běžky a Radek má i kytaru. Kam by to všechno dali?

S čerty nejsou žerty

Znáte hezčího ďábla, než je Karel Heřmánek? Ostatně ani čert Janek a mladý mlynář Petr nejsou k zahození. Pohádka, jak má být, zlo je poraženo, láska vítězí. Jaroslavu Kretschmerovou sice milujeme coby Evíka, tady je to ale protivná baba, která nezaslouží nic jiného než odnést do pekla. A pak také nesmrtelné "Tatínek vám vyhlásí válku!" a "Spadlo ti to, Máchale!". Ještě něco jsme zapomněli? Přehlídka? Já přijdu. Asi vítr... 

Ve scéně, kdy se Petr snaží zastavit kočár s princeznami, je při záběrech na povrch silnice vidět, že již dříve cestou jelo cosi s klasickými pneumatikami. 

Ve scéně, kdy Petr Máchal našel vlka, kterému chtěl uříznout ocas, hledá dýku. Nakonec využije jednu vystavenou na zdi. Přitom má ale celou dobu meč u opasku.

Tři oříšky pro Popelku

Libuška Šafránková a Pavel Trávníček. V českých filmech krásnější pár aby člověk pohledal. Hodný šafář Vincek v podání Vladimíra Menšíka, jeho ochrannou ruku by nad sebou chtěla každá dívka, kterou šikanuje macecha. A samozřejmě nezapomenutelná Helena Růžičková v roli Droběny je... inu nezapomenutelná. Nevadí ani to, že Libuška natáčení dost ošklivě odstonala, ani těch pár chyb, které se v pohádce objevily. 

Ve scéně, kdy Popelka odpočítává sloupy na schodech, jestli má jít na ples, nebo ne, odpočítá poslední a řekne "mám". Za tím sloupem, na který ukázala, je však ještě jeden. Měla tedy v rozpočítávadle pokračovat a nejít.

Ve scéně, kdy Popelka oknem pozoruje probíhající bál na zámku, si můžeme všimnout, že při záběru na okno z vnitřních prostor zámků má vyškrábaný průzor na tabulce u zdi, ale při záběru z venku je průzor na vedlejší tabulce, která je více u středu okna. 

Anděl páně

Jeden z novějších českých filmových počinů (oproti zbytku zmíněných) a jeden z těch ranějších režiséra Jiřího Stracha. Film, který je plný krásných vánočních pranostik, mouder a odkazů na kalendářní proměny: "Copak Aničko?" "Ále, zase je mi po ránu zima!". Opět klasický příběh o lásce, kterak popletený andělíček chtěl konat dobro, nějak to zamotal a tak se to snaží napravit. Popletli to ale i tvůrci v pár scénách. 

Petronel jde do kostela a Uriáš stojí před ním říka, že on do kostela nesmí. Později v něm však bez problému je. 

V závěru filmu, kdy se Petronel vrací do nebe, sedí na Nebeské bráně. V okamžiku, kdy se postaví, se kulisa brány dost výrazně pohne. 

Další články

čtenářů si právě čte tento článek