Před několika lety se odstěhovala do Británie, aby tam odstartovala dráhu mezinárodní hvězdy popmusic. Podařilo se jí to tak napůl: nahrála sice desku pod taktovkou světoznámého producenta, v samotné Anglii ale její album nikdy nevyšlo. Zatímco u nás a na Slovensku zná její tvář i její písničky nejširší veřejnost, v Británii patří k umělcům, kteří se snaží zaujmout klubové publikum, znuděné mainstreamovými hvězdami.
Zkušená záškolačka
Kariéra zpěvačky, která tvrdí, že jejím idolem je bohémský Jean-Paul Belmondo, začala ještě na gymnáziu, když se dostala do finále slovenské soutěže Miss. Zpočátku však šlo spíše o kariéru zkušené záškolačky: „Byla jsem v tom dokonalá, znala jsem lékařské diagnózy, měla jsem razítka, vyráběla jsem omluvenky pro sebe i pro spolužáky, měla jsem trojku z chování…“ Proto, když oznámila, že by chtěla individuální studijní plán, aby se mohla stát zpěvačkou, pedagogický sbor to chápal jen jako další pokus vyklouznout z každodenní školní docházky. Částečně možná právem: „Teď, když mi je už třicet, tak každému říkám, že kdybych měla takovouhle dceru, tak se snad zabiju, snad se oběsím. Ale moje máma to zvládala s absolutním klidem.“ Přesto nakonec odmaturovala a v témže roce vydala své první album. A každému, kdo si ho poslechl, muselo být jasné, že tohle opravdu není žádná žvatlající misska, která si s mikrofonem jen zpestřuje nadcházející kariéru modelky. Tehdy prý také vzniklo její nezvyklé nepřechýlené příjmení: grafik, který navrhoval obal cédéčka, použil příliš velké písmo, takže se vešlo pouze jméno Kirschner, nikoli Kirschnerová.
Jana Kirschner
Sama v cudzom meste
V pětadvaceti letech udělala Jana Kirschner zásadní krok, který jí změnil život: odstěhovala se do Londýna a přihlásila se do intenzivních kurzů angličtiny, aby se zbavila zbytků východoevropského přízvuku. Jejím cílem bylo prorazit jako zpěvačka na mezinárodní scéně. A dostalo se jí celkem úctyhodného odrazového můstku: ujal se jí totiž známý producent Ross Collum.
Album Shine, které pod jeho vedením natočila, bylo však na její vkus možná až příliš uhlazené a studiově vypiplané. „Známí mi pak říkali: Je to krásná deska, ale chybíš tam, chybí tam tvoje energie, kterou do písniček dáváš,“ konstatuje. „Hráli jsme písničky ze Shine na koncertech a bylo to fantastické, lidi se chytali. Ale pak si koupili desku a tu energii na ní nemohli najít!“ Nahrávací společnost navíc kvůli nadcházející ekonomické krizi desku postupně odsunula na vedlejší kolej a nevěnovala jí takovou podporu, jakou původně Jana očekávala.
Jana Kirschner, Karel Gott
Pobyt v Londýně ji ale obohatil úplně jiným způsobem: stal se jí totiž důkladnou a velmi tvrdou školou života. Její krajanky tam obvykle jezdí pracovat jako chůvy, takže lidé měli sklon dívat se na ni poněkud spatra. A také s muži těžko hledala společnou řeč – a to doslova: „Když na vás někdo mluví ve vašem rodném jazyce, víte, co znamená ten který tón hlasu. Ale když přijedete do Británie, jejich angličtina se vám zda taková... hranatá, necítíte ty maličkosti, které jsou krásné na milostné řeči,“ vysvětluje a dodává: „Jsou jiní. Hlavně Američani, nebo konkrétně Newyorčani - tam je život hodně rychlý. A když už si někoho pozvete k sobě domů, je to hodně zásadní věc. Třeba v Londýně spolu mají dva lidé hezký vztah a vidí se klidně jen přes víkendy, dvakrát do týdne.“
Jednou to tam bude
Přesto si nakonec našla přítele – Angličana a tím se její život rozdvojil už definitivně mezi Anglii a Slovensko. „Chybí mi moje rodina a pořád mám pocit, že mi to utíká mezi prsty,“ připouští. „Vidím to hlavně na bratrových dětech, které rostou jako z vody. Pokaždé, když přijedu, tak jsou větší a větší, a to mě trošku mrzí. Ale takový je život.“ Založení vlastní rodiny ovšem prozatím odkládá na později – čeká, až přijde ten správný moment: „Chtěla bych hodně dětí, ale zatím to ve mně ještě nějak není. Jsem v neustálém pohybu, ale jednou se zastavím. A najednou to tam bude.“