A nejen hláškami, které zlidověly po celém Česku a Slovensku, ale také zajímavostmi z natáčení. Například pro Pavla Landovského, který si ztvárnil postavu majora Terazky, byl film pravým comebackem z emigrace. Kolegové to s ním na place neměli moc lehké. Byl totiž náladový, někdy bez důvodu všem nadával, repliky si upravoval podle sebe a o přestávkách pil alkohol. Nikdo mu ale nic neřekl, protože se ho báli.
Prapor, který tvořili intelektuálové, lidé buržoazního původu, sedláci a věřící vedli politicky aktivní důstojníci. Jedním z nich byl i poručík Troník alias Miroslav Donutil. Ten si roli musel speciálně nastudovat. Na vojně totiž nikdy nebyl, a tak vyzpovídal pár kamarádů, aby věděl, jak to na ní vlastně chodí. Šišlání pak doplnil, jako mírný výsměch tehdejšímu diplomatovi, který touto vadou řeči trpěl.
"Pane majore, hlásím, že po dobu mé služby se nic mimořádného nestalo." Kdo by tuto hlášku neznal. Vždyť film vidělo v kinech téměř milion a půl diváků a vydělal tak přes 26 milionů korun. Dokonce tato věta zazněla i ve Svěrákových Vratných láhvích, kdy ji sdělil Josef Tkaloun (Zdeněk Svěrák) mluvkovi, kterého hraje Pavel Landovský. Prakticky stejnou větu prohlásil Pavel Landovský ve své roli ve filmu Černí baroni, který se může pyšnit přízviskem nejúspěšnější titul prvního období privatizované kinematografie.
