Pokud netočila či nebojovala v Kanadě za záchranu tuleních mláďat, většinu života strávila v Saint-Tropez. Její rodiče tam měli haciendu. To místo měla ráda. Na konci padesátých let si tam koupila vilu. O třicet let později ji věnovala své Nadaci Brigitte Bardot, již založila v roce 1987 za účelem ochrany zvířat. Od dětství totiž milovala zvířata a Disneyho Sněhurku. S tou čistou dívkou láskyplně obklopenou zvířátky se ztotožňovala. Když v roce 1973, ve svých třiceti osmi letech, opustila svět filmu, jako by se stala tím, čím uvnitř byla. Sněhurkou. Byla princezna, celý svět se k ní tak choval. Ale i přes nespočet partnerů a čtyři manželství nakonec stejně vždycky měla sebe samu a svá zvířata.
Brigitte Anne-Marie Bardot se narodila 28. září 1934 v Paříži. Pocházela z tradiční francouzské buržoazní rodiny a dostalo se jí přísné měšťanské výchovy. Její matka byla citově odtažitá, a když se jí narodila druhá dcera Mijanou, Brigitte se ocitla stranou zájmu. Nejraději se utíkala k tanci. Tanec milovala, chtěla se stát baletkou. Jak říká postava Juliette z přelomového filmu … a Bůh stvořil ženu, když tančí, cítí se být sama sebou a svobodná.
A ROGER… STVOŘIL ŽENU
V roce 1950 je Brigitte patnáct let, je baletkou, modelkou a tváří časopisu Elle. Právě v té době se s ní seznámil jedenadvacetiletý Roger Vadim, budoucí režisér. Stal se její první láskou. Scházeli se u Bardotových – jiný kontakt v puritánském prostředí nepřipadal v úvahu. Brigitte je slušná dívka! Roger jí šeptal, že na ni bude čekat. A dočkal se. Slušná dívka jednou místo do školy dojela k němu, a „Roger stvořil ženu“. Chtěl si ji vzít, ale opět musel čekat – před osmnáctinami mu ji nedají! Řekli to důrazně – pan Bardot na Rogera střílel z pušky. A to netušil, že Brigitte v mezičase podstoupila potrat. V roce 1952, když jí bylo osmnáct, se konečně mohli vzít. V té době už byla modelka a začínající herečka Brigitte miláčkem tisku.
Roger později uskutečnil to, co jí i sobě sliboval – natočil s ní film … a Bůh stvořil ženu. Příběh milostného trojúhelníku byl zlomový nejprve v jejich osobním životě. Brigitte se během natáčení zamilovala do hereckého kolegy Jeana–Louise Trintignanta. Nebyla herečka. Uměla role odříkat, nebo naplno prožívat. Tohle byl ten druhý případ. Film stojí na hercích, zejména na postavě nečitelné, svobodomyslné Juliette, která je v Brigittině podání autentická. Tak autentická, že o ni Roger přišel. Rozvedli se následujícího roku.
Brigitte Bardot
IKONICKÝ SEXSYMBOL
Byla to opět Brigitte, kvůli komu jinak průměrný, režijně neohrabaný film způsobil mezinárodní šok. Dosud byla Brigitte okouzlující hvězdičkou. Vadimův debut z ní ale udělal světoznámý sexsymbol a idol mladých lidí. V puritánské Francii i USA film vzbudil pohoršení mravokárců a trhal rekordy v návštěvnosti, a to i ve své cenzurované verzi. Bardotka se před kamerou ukazovala polonahá, chodila bez podprsenky v průsvitném triku a v mořem zmáčených, k sexy tělu přilepených šatech. K pověsti krásné provokatérky přispěla i tím, že si odbarvila své hnědé vlasy na blond hřívu. Skandál!
Stala se ikonou. Ženy a dívky uhranula a ovlivnila svou emancipovaností i svými modely a čepicemi, chlapy a chlapce přiváděla do extáze. A novináře a vůbec celý svět bavila i dráždila spontaneitou, suverenitou a milou drzostí. Vysloužila si nežádoucí pozornost od paparazzi. Ještě si to neuvědomovala naplno, ale život hvězdy jí přinesl ztrátu soukromí a okovy, jichž se bude chtít zbavit. Zatím jsme ale v roce 1959 a Brigitte se v průběhu natáčení válečné komedie Babeta jde do války zamilovala do kolegy, herce Jacquese Charriera (1936). Z lásky k Jacquesovi se narodil syn Nicolas. Jenže po třech letech následoval rozvod a syn zůstal v péči otce. Nezralá Brigitte nebyla proti… Následoval sňatek s německým milionářem Günterem Sachsem proložený Brigittiným milostným vzplanutím k muzikantovi a bouřlivákovi Sergi Gainsbourgovi. Tříleté manželství se rozpadlo a teprve v roce 1992 se Brigitte vdala nadobro – za ostře pravicového politického poradce Bernarda d’Ormala.
Zpívala, hrála v reklamách, muzikálech, seriálech a především natočila přes čtyřicet celovečerních filmů. Za všechny připomeňme Pařížanku (1957), Pravdu (1960), Soukromý život (1961), Viva Maria! (1965) nebo slavné Pohrdání (1963). Adaptace Moraviova románu od zásadního režiséra nové vlny Jeana-Luca Godarda je tím umělecky nejnáročnějším, v čem se Brigitte objevila. Godard ji prý ale vůbec nevedl; chtěl po ní, jen aby byla před kamerou, odříkávala text a vznosně kráčela. Choval se k ní jako k objektu. Je to příznačné, protože během své kariéry byla především objektem – touhy, obdivu, identifikace, ale i nenávisti či závisti. Na vrcholu slávy opustila falešný svět filmu a začala nový život. Stala se tím, čím se cítila – ochránkyní zvířat.
