Když se brali, jí bylo sedmnáct, jemu dvaatřicet. Božena Němcová, vlastním jménem Barbora Panklová, a Josef Němec tvořili krásný pár, kterému každý předvídal zářivou budoucnost. Manželství to však nebylo lehké. Němec totiž neměl úplně dostačující příjem peněz, a dvojice se tak musela často stěhovat. Brzy nato se jim narodily čtyři děti – Hynek, Karel, Theodora a Jaroslav.
„Byl muž rozšafný a poctivý. Na sedmnáctiletou Barunku učinil dojem jako muž, který vynikal co do vnitřní ceny daleko nad hejno fádních ctitelů jejích,“ napsala o ženichovi podle webu Novinky.cz Sofie Podlipská s odkazem na to, čím si respicient finanční stráže získal srdce budoucí spisovatelky. Pojily je ale také společné zájmy. Ve čtyřicátých letech podporovali vznik české průmyslové školy, přispívali do Havlíčkových Národních novin a později do Pražských novin. Poté, co byl Němec pracovně přeložen do Prahy, se ale věci začaly hroutit.
Koncem roku 1842 totiž Němcová prožila obrovskou lásku. Ne však ke svému manželovi. Zamilovala se do pětadvacetiletého básníka a medika Václava Bolemíra Nebeského. Trávili spolu spoustu času a spisovatelka pociťovala lásku tak silnou, že byť jen rozmýšlení nad její ztrátou jí přinášelo úzkosti. Citu Němcové se ale Nebeský zalekl. V říjnu roku 1943 se s ní rozešel. Při rozmlouvání o konci vztahu Němcová omdlela.
Ač měla Božena Němcová 4 děti, skutečná a hlavně naplněná láska se jí vyhýbala.
Informace o její aféře se však rychle šířily a její manžel pochopitelně velmi žárlil. Pak byl nějakou dobu klid. Po čase byl Josef Němec opět pracovně přeložen, tentokrát do Uher. Žena s ním odmítla jít a se syny Hynkem a Karlem zůstala v Praze. Manžel byl na cestách a Němcová se opět zamilovala. Tentokrát do devětatřicetiletého Jana Helceleta. Byl ženatý a chtěl si jen užívat. Spisovatelka si ale vše vykládala zcela jinak. „Jiná otázka jest, máme-li pro lásku ještě bláznit jako mladá chasa. Máme-li pro lásku svobodu ztráceti. Věru ne!“ napsal jí tehdy. Němcová byla opět zklamaná.
Do cesty se jí později postavili ještě dva milenci. Ani ti však se spisovatelkou dlouho nevydrželi. Zdá se, jako by se všichni zalekli její potřeby snadno se zamilovat. Zůstal tak jen její manžel Josef Němec. Není jasné, kolik toho o milencích věděl. Jisté informace však musely proniknout i k němu. Přesto svou manželku miloval. Nejlepší vztah spolu měli v dobách, kdy se nevídali. I přes záblesky spokojenosti však vztah směřoval k rozpadu.
Božena Němcová
Josef svou manželku často bil. Hrubě se nechoval jen k ní, ale také k dětem. V nedoručeném dopise adresovaném Vojtěchu Náprstkovi z listopadu 1861 Němcová líčila, jak si jednoho odpoledne opisovala vlastní pohádky, které si ještě vypůjčila od známého, protože na nové neměla peníze. Němec přišel domů se špatnou náladou, kterou si chtěl vybít na své ženě. Když ji spatřil, přiběhl k ní a začal svazek pohádek zuřivě trhat.
„Ale to jsem se rozzlobila a vytrhla jsem mu to z ruky vší silou, a když mě nechtěl pustit, kousla jsem ho do ruky, až mu tekla krev,“ líčila Němcová v dopise události onoho dne. Situace mezi manželi byla neúnosná. Vše vygradovalo večer v úterý 30. července 1861. To totiž syn Jaroslav nepřišel včas domů, a otec Josef Němec zuřil. Přikázal manželce, aby synovi neschovala ani sousto z večeře a nepustila jej domů. S tím ale Božena nesouhlasila, a manželé se začali hádat. V té době už byla spisovatelka těžce nemocná. Ani to ale Němcovi nezabránilo v tom, aby ji surově zbil. Božena vyskočila z okna a na chodníku čekala na syna Jaroslava. Až do rána druhého dne s ním chodila ulicemi. V poledne odjela ke známému sládkovi Daňkovi do Chlumce nad Cidlinou.
Její cesta následně směřovala do Litomyšle, kde měl nakladatel Augusta vydat její sebrané spisy. Němcová už ale nebyla schopná psát a upravovat vlastní dílo. Spekuluje se o tom, že trpěla rakovinou dělohy. Nebylo jí dobře a trpěla horečkami. Zemřela 21. ledna 1862 v šest hodin ráno. Manžel Josef se o její odkaz staral až do své smrti v roce 1879.
