Staňte se předplatitelem našich časopisů
mojepredplatne.cz

Božena Němcová. Co ve filmu nebylo: Její původ je ještě zajímavější než život

V současnosti jsou lásky a milostný život první české spisovatelské hvězdy horkými tématy
V současnosti jsou lásky a milostný život první české spisovatelské hvězdy horkými tématy
Zdroj: Wikimedia Commons, Foto z publikace Babička 7. vydání 1924, Public Domain

Když František Halas psal svoji sbírku Naše paní Božena Němcová, uzavřel ji básní Naše paní bojuje s drakem. Určitě ji znáte ze školy – začíná „Devatero hlav sťala bídě sama“ a pak ty hlavy vyjmenovává, přičemž první je „Kouska chleba není“ a až ta poslední „Láska za horama“. V současnosti však jsou právě lásky a milostný život první české spisovatelské hvězdy horkými tématy: píšou se o nich knihy a nejnověji je rozebírá televizní minisérie Božena.

Její autorky hovoří o zfilmování „příběhu skutečné ženy“ Boženy Němcové a snad tu dochází i k něčemu jako rehabilitaci jejího o patnáct let staršího manžela Josefa Němce, který byl dlouhá léta považován za ztělesnění primitivního samectví a násilnictví.

Na hodnocení čtyřdílné Boženy je zatím ještě brzy – pravděpodobně ale přidá k dosud vytvořeným tvářím mistryně slova a citu ještě jednu: dle dobového vkusu trochu syrovější a poetičtější zároveň. Božena Němcová je v kurzu kvůli svým loňským dvoustým narozeninám, její život však představuje sbírku záhad, otazníků a nejasností, které budou živit ještě nejednoho spisovatele či literárního vědce. Co by tomu všemu asi řekla „naše paní“, s jakými draky by dnes bojovala? Snad hlavně s bulvarizací a banalizací svého života, kterým procházela vzpřímená a dle vlastních pravidel čestná.

Stavidla fantazie otevřená dokořán

Vždyť se stačí podívat jen na otázku původu „nejčeštější spisovatelky“ v českých médiích. U T. G. Masaryka se této otázky dotýká jediná aspoň trochu podložená teorie: ta o otcovství císaře Františka Josefa I. V případě Boženy Němcové je ale hypotéz mnohem víc, většinou jsou bulvárně šťavnaté a občas k nim stále ještě nějaká nová přibude.

Tady jsou totiž stavidla fantazie doširoka otevřená. Vždyť nevíme ani kdy, kde a komu se „naše paní“ vlastně narodila a jak se správně jmenuje! Zdálo by se logické, že vzhledem k více než stoletému bádání bude počet teorií omezen až k té jediné – totiž pravdě. Jenže je tomu naopak: teorií pořád přibývá, různě se kříží a stávají se stále nepřehlednějšími.

Dochované dokumenty si protiřečí: narodila se opravdu dívka své matce v jejích 15, či dokonce 14 letech a opravdu do školních škamen usedla jako geniální dítě už ve čtyřech letech? Skutečně jsou její rodné a křestní listy falšované, aby kryly vysoce postavené rodiče?

S těmi rodiči se někteří novináři i seriózní badatelé vyřádí ještě pěkně dlouho. Aby se totiž do tohoto momentu skutečně vneslo světlo, bylo by zapotřebí otevřít tucet či ještě více hrobek mocných šlechticů, umělců i obyčejných lidí po celé Evropě. Za pomoci DNA by pak bylo možné rodiče Barbory Panklové s velkou pravděpodobností dohledat. Chtělo by to ale hodně peněz a také souhlas potomků osob „podezřelých“ z rodičovství naší nejslavnější spisovatelky.

Božena Němcová Božena Němcová Zdroj: Wikimedia Commons, By original daguerrotype by Jan Maloch (1825-1911), (Source book: František Kubka

Vnučka Goyi? Nebo snad jeho dcera?

Otázka rodičovství Boženy Němcové už vyslala na svět tolik teorií, že by vystačily pro půltucet jiných celebrit. Je tu třeba hypotéza, podle níž je autorka Babičky – snad nejkrásnějšího obrázku české venkovské idyly – vlastně dcerou španělského malíře Franciska Goyi a jakési vysoce postavené španělské šlechtičny: vše samozřejmě přísně inkognito. Či snad je Goyovou vnučkou, k čemuž by se také našlo pár indicií?

Nepochybně stojí za pozornost, že se v pozůstalosti Němcové našlo několik grafik, které prokazatelně původně náležely malíři Goyovi. Na jedné z nich dokonce badatelé objevili kryptogram, ve kterém prý Goya přiznává své otcovství a jmenuje i šlechtickou matku Boženy – vévodkyni z Alby, členku jednoho z nejvýznamnějších španělských rodů! Další teorie zas vidí jako Barunčinu matku Goyovu vnučku a coby otce knížete Schwarzenberga – prý se náhodou potkali v Paříži a měli spolu románek.

Grafiky prý mohla spisovatelka dostat na památku či jako nevelké věno. Všimněme si ale, že je neprodala ani v čase největší nouze, ani později, kdy ji sužovala zlá choroba. Měla k nim spisovatelka tak pevný vztah, že by raději umřela, než by se jich vzdala? Při pohledu na jiné její počiny se taková pevná láska k pár kouskům papíru nezdá být pravděpodobná, Božena Němcová se dokázala vzdát i citově cennějších věcí. Ale kdoví?

„Otcové“ a „matky“ stojí ve frontě

Rodiči malé Barunky samozřejmě mohli být panský kočí Johann Pankl a zámecká pradlena Johanna Barbora Terezie, jak stojí psáno. Jako další kandidáti rodičovství ovšem ze záhrobí vystupují vévodkyně Dorothea von Biron a hrabě Clam-Martinic: Dorothea byla svými milostnými dobrodružstvími proslulá. Vyloučeno také není, že rodiči byli „paní kněžna“ z Babičky Kateřina Vilemína Zaháňská a kníže Klemens Metternich, jeden z nejmocnějších mužů ponapoleonské Evropy. Tím by se také vyřešila otázka, proč byla Barunka po určitý čas na zámku vévodkyň Zaháňských na vychování. A také fakt, že Němcová měla černé vlasy a zelené oči, zatímco její otec vlasy plavé a oči modré; i když tady si genetika často se vzhledem dětí dost pohraje.

Pořád však zůstane jedna otázka otevřená: když už byla Božena Němcová dcerou lidí tak významných a bohatých, proč jí v jejím krušném životě nepomohli? A že by bylo jak a proč pomáhat – vždyť někdy v zimě trávila celé týdny doma, protože neměla boty, které by se jí ve sněhu nerozpadly, a když se maloval její portrét, musela si na sezení půjčovat šaty.

Není divu, že její Babička je tak plná idyly, laskavosti a moudrostí prosvícené lásky. Je to útěšný dětský svět, kam se dospělá Barunka utíkala potěšit a možná i vyplakat (Babička mimochodem zdaleka není jediné dílo, ve kterém se autor/ka před dusivou realitou utíká do dětství: viz třeba Bylo nás pět, okouzlující kniha, již Karel Poláček napsal před svým nuceným odjezdem do Terezína).

Božena Němcová v roce 1860 Božena Němcová v roce 1860 Zdroj: Wikimedia Commons, By Karel K. - František Kubka, Miloslav Novotný; "Božena Němcová", Neub

Útěchu našla v Babičce

Božena Němcová by nejspíš byla překvapená, že kromě některých pohádek je Babička jediné její dílo, které zná každý Čech. Ona sama ji za vrchol své tvorby podle všeho nepovažovala. Díky filmu a čítankám zná celý národ Viktorku od jezu a další postavy a postavičky z Barunčina dětství. Známe vlastně takto důvěrně i nějaké jiné české literární dílo 19. století?

Nahlížet na život Boženy Němcové jenom skrze Babičku by ale byla velká chyba. Přestože spisovatelce osud vyměřil jen 41 let života, vytvořila i řadu dalších próz a básní. Květy jsou přitom hrdé na to, že vůbec první známá báseň Němcové – Ženám českým – byla otištěna v našem časopise. Stalo se tak 5. dubna 1843, údajně na přímluvu tehdejšího milence Němcové, dávno zapomenutého básníka Václava Bolemíra Nebeského, který ovšem citlivou ženu nedlouho poté opustil. Osud byl k nejčeštější autorce i v tomto ohledu krutý: prakticky všechny její lásky skončily špatně, setkala se dokonce i s výsměchem mladšího exmilence kvůli svým zdravotním potížím a věku.

Je snadné říci, že Božena Němcová byla moderní ženou, nešťastně zasazenou do předmoderní doby. Je to ale velké zjednodušení – dlužno totiž podotknout, že spisovatelka se při uskutečňování svých tužeb na okolí moc neohlížela a že by zřejmě měla potíže se vztahy i v pozdějších dobách…

Prostopášná Marie

Za bližší prozkoumání by stál i život Marie, Boženiny mladší sestry. Její sexuální apetyt byl zřejmě ještě silnější než Boženin. Přes naléhání své starší sestry se Marie odmítla angažovat v obrozeneckých aktivitách a její čeština byla údajně prachbídná. Zato však svedla blíže neznámý počet vlastenců, včetně J. V. Friče a Vojty Náprstka, načež si vzala komorníka původem z Francie.

Nešťastný Josef

V řadě děl badatelů i spisovatelů byl manžel Boženy Němcové představen jako muž neurvalý, možná až hulvát, který své ženě intelektuálně nesahal ani po pás a manželství viděl jako instituci tvrdě vedenou a řízenou mužem. Při podrobnějším pohledu na věc ale zjistíme, že to nebylo tak jednoduché. Doposud jsme viděli Josefa Němce jen očima jeho ženy – hlavně skrze její dopisy. Když se na něj ale podíváme čistě fakticky, zjistíme s překvapením, že šlo o muže čestného, pracovitého, věrného, dobrého vlastence a vůbec by mu (až na prchlivost) nebylo moc co vytknout. Měl to ovšem se svojí sebestřednou a ve všech ohledech velmi svobodomyslnou manželkou těžké.

Moje vlast

Tuhle báseň od Boženy Němcové nejspíš neznáte, že? Připomíná v ní mimo jiné, že není rozená Češka – narodila se zřejmě ve Vídni:

Česká zem mě nezrodila,
přece je mou drahou vlastí,
a Češkou se nazývati je mi
chloubou, je mi slastí.

Cizí děcko v ráj úplné
lůno své mě’s přesadila
a co vlastní dítě svoje
s věrnou láskou vypěstila.

Kdož by tebe nemiloval,
pečlivá ty, dobrá máti?
Jak ti nemám za tvou lásku
srdce své i duši vzdáti?

Řeč ta krásná, libozvuká,
jak mi nemá býti milá?
Vždyť mě modlit, mluvit,
zpívat česky jenom máť učila.

Žalost-li mou duši tíží,
v řeči té jen bol vylívám;
radostí-li srdce skáče,
českou píseň si zazpívám.

„Miluji tě“ milosladce
ze rtů jeho vyplynulo,
když mě rámě prvnikráte
k sobě vroucně přivinulo.

Čechu srdce jsem zadala,
vlastence za muže mám,
a co statné syny vlasti
české děti vychovám.

Květy jsou hrdé na to, že vůbec první známá báseň Němcové – Ženám českým – byla otištěna v tomto časopise 5. dubna 1843.

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky


ZAVŘÍT REKLAMU