Staňte se předplatitelem našich časopisů
mojepredplatne.cz

Boris Rösner: Jeho rod proklela v 17. století předkova milenka, on kletbu zlomil

Boris Rösner byl přesvědčený, že na světě nepobude dlouho.
Boris Rösner byl přesvědčený, že na světě nepobude dlouho.
Zdroj: Profimedia.cz
Boris Rösner byl přesvědčený, že na světě nepobude dlouho.

Byl přesvědčený, že na světě nepobude dlouho. Věřil totiž staré rodové kletbě, která soustavně nahlodávala jeho psychiku. Když na něj pak dolehla zákeřná nemoc, poddal se nezapomenutelný romantický hrdina svému osudu. Nad kletbou ale přesto zvítězil.

Celý život litoval, že se nenarodil o pár století dřív, to by si prý určitě užíval ještě mnohem víc. Ženy o něm říkávaly, že je tak ošklivý, až je hezký. Charakteristickými rysy obletovaného hezouna ho sice příroda neobdařila, co se mu ale nedostávalo na fyzické přitažlivosti, dokázal Boris Rösner mistrně přehrát neodolatelným šarmem.

Když se do něčeho pustil, dokázal se nadchnout, nikdy nic nedělal polovičatě. Romantik a cynik se sklonem k hysterii, společenský extrovert, který měl v sobě cosi, co by se dalo nazvat starodávnou noblesou. Byl zkrátka neodolatelný a během pár vteřin dokázal strhnout celé hlediště či ovládnout společnost. Často tak trochu přehrával, čímž překrýval vnitřní nejistotu, pochybnosti a strach, které mu rozhodně nebyly cizí. Jeden z nejvýznamnějších českých herců byl i uznávaný pedagog, vyhlášený mimořádně vysokou jazykovou kulturou a perfekcionismem.

NAROZEN VE ŠPATNÉ DOBĚ

Nejlépe by se nejspíš cítil v 19. století, v období vrcholného romantismu. A opravdu litoval, že nepřišel na svět před sto lety. Mimo jiné totiž miloval souboje a snil o velké roli romantického hrdiny Cyrana z Bergeracu. Na jevišti Národního divadla ho tahle postava minula, nakonec se jí ale přece jen dočkal, když mu ji nabídl šéf Divadla pod Palmovkou Petr Kracik. A bylo to, jako by hrál sám sebe. Charismatického ironika, k němuž se lze jen stěží přiblížit a prozkoumat jeho skutečné city. Muže, kterému ženy padají k nohám, a on se rve, bouří, pochybuje a zároveň přímo hoří smutkem.

Dramatická událost, která prý navždy poznamenala celý jeho rod, se ale odehrála o tři století dříve. A mohla za to láska.

Jeho prapředek, bavorský šlechtic Sixtus von Rösner, se nepohodl se svým švagrem o milenku, a i když oba byli tehdy již ctihodnými kmety, protože jim bylo už přes padesát, srdce jim plála jako zamlada. A jak bývalo v 17. století oblíbeným, i když ve většině zemí zákonem zapovězeným zvykem, rozhodli se vyřešit problém soubojem, v němž Sixtus švagra probodl. Připravil tím o milovaného bratra svoji manželku, a ta se rodu Rösnerů pomstila. Proklela ho s tím, že se nikdo již nikdy neměl dožít více let než zabitý, kterému bylo pětapadesát. „Můj otec zemřel v devětačtyřiceti, to mně bylo čtrnáct, a matka ve třiapadesáti. A tak si říkám, že musím přežít tu třiapadesátku a bude to dobrý,“ říkával Boris sice se zdánlivým nadhledem, bylo ale jasné, že se mu souvislosti z rodové historie nepřestávají honit hlavou.

„Přišel jsem na svět za pět minut dvanáct. Máma rodila tři dny, už jí docházely síly. I na hodinách bylo za pět minut dvanáct,“ napsal ve své autobiografické knize Souboje Borise Rösnera. Bylo to v Opavě 21. ledna 1951. Krásná a skvělá herečka Jarmila Horská a skladatel, dirigent, režisér a herec Mirko Čech ale čekali dceru, která se měla jmenovat Doris. A tak jen zaměnili počáteční písmeno. Z umělecké rodiny pocházela i Borisova babička, úspěšná operetní subreta.

DĚTSTVÍ NA ŠTACÍCH

Rodiče se rozvedli, když mu byl pouhý rok, takže pak putoval s matkou po republice podle toho, kde právě měla angažmá. Ve třech letech utrpěl vážný úraz, když mu do oka vletěl střep z prasklé žárovky. „Měl kvůli tomu oku velké migrény, na které bral silné prášky… Nemohli mu ale střepy operativně vyjmout, protože hrozilo, že by oslepl i na to zdravé,“ prozradil kdysi jeho kolega David Prachař. Nejdelší dobu strávil v Chebu. Na konzervatoř ho matka nepustila, protože ho chtěla uchránit před nejistým hereckým životem. Poslušný synek na její přání absolvoval nejprve jedenáctiletku, pak už to ale paní Horská vzdala, a tak nakonec v roce 1973 dokončil studium herectví.

Ještě během studia na DAMU se seznámil s budoucí manželkou Alicí. Hned po Borisově absolutoriu se vzali a ona s ním odešla z jižní Moravy do Liberce, kde dostal angažmá. Zpočátku bydleli na ubytovně, pak dostali garsonku a narodila se jim dcera Gabriela, kterou Boris velmi miloval. Zřejmě tím víc, že už další dítě mít nemohli. „Ani moje matka nemohla mít po mně další dítě, protože se mnou měla těžký porod,“ prozradil v jednom z posledních rozhovorů. Stejně miloval i svou manželku a nikdy by ji neopustil, přestože se neustále dvořil i jiným ženám. Obzvlášť rád se prý nechal okouzlovat mladými adeptkami herectví. Prostě takový byl a patřilo to i k jeho profesi.

Boris Rösner Boris Rösner Zdroj: Profimedia.cz

PORAŽENÁ KLETBA

Celý život byl Boris silný kuřák, čímž nejspíš přispěl i ke svým vážným zdravotním problémům. První potíže se začaly projevovat v divadelní sezoně 2004–2005 a zprvu se zdálo, že ho během té předchozí příliš vyčerpaly hned tři zcela odlišné hlavní role ve třech divadlech. Na domovské scéně Národního divadla hrál Harpagona, v divadle ABC hlavní postavu ve Frederickovi a v Divadle pod Palmovkou svého vysněného Cyrana. V závěru sezony už ale měli lékaři jasno – na mimořádného herce tvrdě zaútočila rakovina plic.

Zákeřné nemoci, nad níž neměl šanci vyhrát, vzdoroval dlouhý rok a bylo to kruté. Ke konci se mu vlivem chemoterapie zhroutil obratel, ochrnul a zůstal odkázaný na vozík. Přesto se mu podařilo rodovou kletbu zlomit. Zemřel 31. května 2006 v kladenské nemocnici, osudové 55. narozeniny přežil o čtyři měsíce. „Já jsem ten poslední, koho z mého rodu stihla ta strašná kletba. Kletba příliš brzké smrti,“ říkával.

Zdroj: TV Expres

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky