„Je to tak a možná, až se někdy příští rok o prázdninách uvidíme, budu taťka dvou, nebo třeba i tří dětí. Momentálně jsme si doma řekli, že není proč otálet. Malá Natinka nám už řadu měsíců vysvětluje, že by potřebovala, aby měla parťáka na hraní a dětské diskuse a my dospěláci bychom další přírůstek také s velkou chutí přivítali, takže jsme jí slíbili, že na tom zapracujeme a nebude jedináček, ale dvojáček, nebo trojáček,“ s úsměvem nám sdělil Bohuš.

Tak to je skvělá zpráva. Všichni víme, že momentálně jako tříčlenná rodinka skvěle fungujete a bude-li vás o něco víc, hravě vše zvládnete. Kdy jste došli k tomu rozhodnutí, že právě přišel čas, rozmnožit vaše rodinné trio?

„Uvažovali jsme o tom dost dlouho. Oba s Lucinkou děti milujeme. Já si dříve nedokázal představit, že bych mohl být rodičem, prostě děti nebyly tím, co by mi scházelo. Když jsem ale poznal manželku, narodila se nám Natálka, změnil se mi svět. Jsem milující táta, který by pro rodinu udělal možné i nemožné. A stejně je na tom moje Lucinka. Mít dva, nebo tři malé kousky v rodině už není jen sen, ale snad zanedlouho se to stane i nádhernou realitou,“ svěřil se taťka a zpěvák.

Dobrá, dobrá, Bohuši, určitě jde o skvělé rozhodnutí a kdy tedy dojde k jeho naplnění. Přeci jen nestačí přání, ale musí se k početí prcka něco zásadního udělat a ne jen o tom mluvit?

„(smích) No samozřejmě. V polovině září chceme vyrazit na dovolenou na španělský ostrov Tenerife. A tam se míníme nejen rekreovat, poznávat jeho krásy a užívat si moře a sluníčka, ale hlavně se pustit do díla. Prostě odhodíme všechny zábrany a budeme se tam snažit, abychom po návratu byli v očekávání rodinného přírůstku. A klapne-li to, nebo třeba i o něco později, budeme tím nejšťastnějším triem, kvartetem nebo i kvintetem,“ zasnil se Matuš.

Máte tedy před sebou velké plány, tak ještě na závěr prozraďte, koho byste nejraději přivítal v budoucnu na svět. Kluka, nebo holčičku?

„Já to mám zcela a naprosto jasné. Bude to kluk - Bohoušek. Jméno jsme zvolili už teď na památku mého milovaného tatínka, který mne a vlastně i nás před dvěma lety opustil. A také je tak trochu po mě, protože v občanském průkazu mám zapsáno křestní jméno Bohumil. Jiná eventualita nepřichází v úvahu, ale…ale kdyby to náhodou neklaplo, nic se neděje. Budeme šťastní, i když bychom měli holčičku. Konec konců o kluka se můžeme pokusit znovu příště. Nic není nemožné, když hlavním motorem života je láska a rodina,“ s úsměvem vysvětlil Bohuš Matuš, omluvil se a odebral se za svými výchovnými a pracovními radostmi a povinnostmi.