Režisér Zdeněk Troška si Veroniku vyhlédl už na komparzu k filmu Bota jménem Melichar. Do plánu se mu sice tehdy nehodila, protože vypadala starší, ale nezapomněl na ni. Když pak chystal Slunce, seno, jahody, počítal s její tváří už dopředu. Točilo se o prázdninách, Veronika měla za sebou první ročník gymnázia a protože se jejím rodičům ani trochu nelíbilo, že má ve svém věku točit choulostivé scény s Bronislavem Černým alias Vencou, na natáčení osobně dohlíželi.
Přesto si Veronika zkušenost před kamerou upřímně užila, ačkoli si se svými filmovými vrstevníky na place moc nerozuměla. S Vencou vázla řeč a s rivalkou Milunou (Petra Pyšová) si nesedly ani v reálném životě. Mnohem lépe se Veronika cítila o několik let později při natáčení Slunce, seno a pár facek, kdy se s filmovým milencem více spřátelila. Nejraději však vzpomíná na "Evíka" Jaroslavu Kretschmerovou a "předsedu" Mirka Zounara. "Nikdy mi nedal znát, že jsem mladší, že jsem neherečka a tak dále,“ zavzpomínala Veronika v jednom rozhovoru.
S filmovou mámou Helenou Růžičkovou byl však její vztah o něco chladnější. Facky od ní prý opravdu bolely, nebyly jen hrané. "Řekla bych, že neměla ráda mladý holky," shrnula své pocity po letech Veronika, která se nálepky "Blažena" už nikdy nezbavila. Na DAMU se nedostala, a tak měla k filmování čím dál méně příležitostí. Zahrála si ještě zdravotní sestřičku v Discopříběhu 2, tato role ale vesnickou Blaženu nepřebila.
Veronika dnes žije pohodovým rodinným životem na vsi nedaleko Chlumce nad Cidlinou, má dvě děti a pracuje jako knihovnice. Přestože už překročila padesátku, vzhled by jí mohly závidět leckteré mladší profesionální herečky. Nejenže si od natáčení udržela štíhlou postavu, ale ještě k ní přidala eleganci. Vypadá snad ještě atraktivněji, než kdysi v šestnácti letech v Hošticích.