Diskutujte: Jak se vám líbí práce módní návrhářky Blanky Matragi? Jaký nejluxusnější kousek oblečení máte ve svém šatníku?

Poměřovat se s ní může snad jedině Martin Dejdar, který se stal kmotrem její knihy. Přes noc ji stihl nejen přečíst, ale také si z ní připravit čtyři nezajímavější úryvky, které mu mluvily z duše. Jeden se týkal právě domova:

  • „Člověk bez kořenů je zoufalec, který vlaje ve větru a jeho duše se trápí, že nikam nepatří. Znám řadu Čechů, žijících ve světě. Nejnešťastnější jsou ti, kteří se od rodné země zcela odstřihli. A nezachrání je ani to, že jsou bohatí, úspěšní a slavní. Místo, kde prožili dětství, je jen jedno.“

Co pro nás Blanka chystá?

Blanka Matragi na svůj domov nikdy nezapomněla, zvlášť ne na své rodné město Světlou nad Sázavou. V tamní sklárně se kdysi vyučila brusičkou skla a dnes si tam sama objednává zakázky.
Například na křišťálové drti ze světelské sklárny budou vystaveny některé její šaty v Obecním domě. 5. října se právě v Obecním domě uskutečnila přehlídka jejích modelů, kterou Blanka Matragi oslavila třicetiletí své úspěšné tvorby, a den nato byla tamtéž zahájena dlouhodobá retrospektivní výstava, na níž se představuje i jako designérka skla, nábytku, mincí či soch. 7. října také v Praze otevřela Blanka Matragi svůj butik, kde prodává pro ni netypickou sportovní kolekci oblečení a doplňků.

Tři otázky pro Blanku Matragi:

Jste se svým mužem Makramem už víc než 30 let a dokonce spolu denně pracujete. Nemáte někdy ponorkovou nemoc?

V každém vztahu je něco, ale my se skvěle doplňujeme. Já jsem Ryba, on Štír. Makram šéfuje firmě a já přináším nápady. Nechávám za sebou ohromnou spoušť a tu on urovná, utřídí. Když jsem začala pracovat na knize, Makram otevřel archiv a já si z toho údivem sedla na zadek, protože jsem se tam nikdy nepodívala. Časopisy, fotky, návrhy, veškerá dokumentace – samotnou mě překvapilo, kolik toho vlastně je. Někdy už mu také ulítnou nervy, ale většinou je ten, který po mně všechno uhlazuje, uklidňuje atmosféru.

Máte stále spoustu nápadů a fantazie, která vás žene stále dopředu. Ale přitom vám asi pevné zázemí hodně pomáhá.

Odmalička mi přezdívali Šéfka. Když mi bylo deset, dirigovala jsem stavbu našeho rodinného domu. Mám neustále nějaké vize, které toužím realizovat. Sedím třeba v letadle, něco mě napadne a já si to hned skicuju nebo aspoň heslovitě zapíšu. V tvorbě můžu mít určitý chaos, ale v životě potřebuju řád. Když vím, že všecko funguje – můj muž i moje pomocnice - jsem klidná.

Dodržujete nějaké neměnné rituály?

Denně vstávám v 6.30, pracujeme i v sobotu. Když přijedeme s Makramem do Čech na dovolenou, tak si dva dny hodinu přispíme a třetí den volám do skláren, v kolik začneme vzorovat. Dozvím se, že v šest na place. Doma oznámím, že zítra vstáváme ve čtyři a přátelé, kteří jsou tady s námi, padají do mdlob a nechápou to. Sklo je ale moje další láska a té se můžu věnovat jen v Čechách.