Pro lidi

Režisér Zdeněk Troška je od přírody veselý člověk, který rád přihodí historku z natáčení a jen málokdy si stěžuje. Babovřesky mu ale přidělaly pár vrásek na čele. I když si dělal z farářů legraci už ve slavné triologii Slunce, seno, o pár let později už bylo pro jeho humor mnohem méně pochopení a někteří představitelé katolické církve mu házeli klacky pod nohy.

Peripetie

"Například pan Jáhen z Pištína nás nepustil do kostela. Nechtěli jsme tam ani točit, jen jsme tam chtěli s babkami nacvičit mariánskou píseň."

Do obecního kostela v Dřítni se Troška sice díky povolení starosty dostal, neobešlo se to však bez láteření místního faráře, který starostovi vynadal a režiséra označil za "debila". "Lucku Vondráčkovou dokonce doslova proklel. Kdo ví, co tím přivolal."

Dobré vztahy režisér nevybudoval ani s tehdejším českobudějovickým biskupem. Ten rozkol sice nekomentoval, ale je veřejně známé, že Trošku nazýval "satanem". Na svou funkci později rezignoval kvůli chátrajícímu zdraví.

Potrefená husa

Většině z nich leží v žaludku, že by filmové postavy mohly mít něco společného s realitou. "S nikým si nevyřizuju účty, jen humorným pojetím a nadsázkou poukazuju na to, co se v církvi skutečně děje." Svými filmy neškodí, chce jen pobavit a nemůže za to, že nevědomky ukazuje pokrytectví vlastní katolickým hodnostářům.

Jediný, kdo není Troškovi proti srsti, je sám papež František, který svou upřímností lidi opět sjednocuje a vede církev správným směrem.