Ben Cristovao je jedním z nejpopulárnějších zpěváků u nás. Fanynek má tisíce, a kdyby nebyla pandemie, má jeden koncert za druhým. K úspěchu ale vedla trnitá cesta. Hodně trnitá… Prožil si šikanu, která by mnohé srazila nadobro na kolena.

I přesto, že se mu v dětství neděly příjemné věci, Ben Cristovao se snažil si život užít. Byl velmi sportovně nadaný a soustředil se na to, co ho baví. „Na co sáhl, to mu šlo. Bylo to dítě, u kterého se nedalo poznat, co bude dělat,“ prozradila jeho babička v pořadu 13. komnata.

Nejnadšenější byl do zimních sportů. V devatenácti se stal nejlepším snowboardistou v České republice. Na to Ben vzpomíná rád. Je ale spousta okamžiků, které by z paměti nejraději vymazal. Nastaly i situace, kdy mu šlo o krk.

Skákali po něm, dokud nepřijela policie

„O život jsem se bál v osmnácti, kdy mě před hospodou zastavili pánové. Když jsme odcházeli, řekli nám, že nás pustí, jen když si kleknu na kolena a řeknu, že se stydím, že jsem černej. Končilo to tak, že po mně skákali a šlapali, dokud nepřijela policie,“ svěřil se zpěvák v pořadu 13. komnata se strašlivou historkou.

Nebylo to však zdaleka poprvé, kdy se setkal s rasismem. V raném věku se zamiloval do Natálie, své první lásky. Ona do něj také, ale trávit čas s ním nemohla.

„Natálce táta zakázal, aby se mnou chodila, protože nemůže chodit s černochem. Bylo to období, kdy jsem chodil stínama,“ řekl Ben s tím, že se záměrně vyhýbal slunci, aby se moc neopálil.

Po sebevraždě kamaráda chodil k terapeutce

„V některých etapách svého dětství jsem se styděl za to, že jsem černej. Chtěl jsem být jako normální děti. Kupoval jsem si opalovací krémy, abych se tolik neopaloval,“ přiznává. „Vždycky mě šokovalo, když vyprávěl, že musel jít ze školy velkou oklikou, že na něj někdo někde číhal,“ vzpomínala učitelka z jeho školy.

Naštěstí měl v životě hodně přátel, kteří ho podrželi. Jeden z jeho nejlepších kamarádů však spáchal sebevraždu skokem z Nuselského mostu.

„Chodil jsem k psychoterapeutce, aby mi pomohla poskládat tu hlavu zpátky. Aby se mi nehnaly hlavou špatné myšlenky. Vracel jsem se k tomu v rámci své tvorby,“ popisuje Ben temné období. Nuselský most se pro něj stal navždy zvláštním místem.

Na Slovensku po nás vystřelili, vzpomíná Ben

„Je to takové místo, na kterém se zastaví čas, protože tam nesmím používat telefon, nesmím tam mluvit. Jen koukám dopředu a mlčky přemýšlím nad životem. Říkám si pak, jaké by to bylo, kdyby tady byl taky,“ myslí na svého kamaráda Ben, který se postupně vypracoval na jednoho z nejposlouchanějších zpěváků u nás.

Na začátku kariéry měl silné odpůrce. Opět kvůli barvě jeho pleti. „Na Slovensku po nás vystřelili z plynovky. Ten výstřel zní stejně. Pak mě zasáhla ta vlna. Myslel jsem si, že jsem umřel,“ vzpomíná Ben. Dnes je z něho vyrovnaný člověk, který šíří osvětu a snaží se rasismus alespoň zčásti vymýtit.