Oba jsme lidé, kteří, když se pro něco rozhodnou, dotáhnou to do konce,“ svěřila se sympatická herečka, která svým nedávným rozhodnutím pustit se boje s přebytečnými kilogramy motivovala i svého muže. „Je mi jedno, jestli jde o hubnutí, hudbu či cokoli jiného. Jsem narozen ve znamení Býka, takže když se pro něco rozhodnu, udělám maximum pro to, aby se mi podařilo to úspěšně dotáhnout. A většinou se mi to podaří,“ prozradil Pavel.

Jak se vám daří sladit rodinný život?

Bára: Normální život běžně zaměstnaného člověka neznám já ani Pavel. Pracujeme prakticky neustále. Stejně to bylo v mé rodině a je to tak v rodinách podnikatelů a v samostatně výdělečných profesích obecně. Pokud chcete ve svém oboru něčeho dosáhnout, nemůžete skončit ve tři. Doba od–do neexistuje. To byl jeden z důvodů, proč jsem potlačila své povolání a vzala na sebe činnosti spojené s údržbou domu, zahrady, a především domácnosti a péči o děti. Jinak by naše dcery vychovávala na plný úvazek chůva. A to jsme nechtěli. Přesto si na sebe dokážeme čas udělat. Nejsme žádní velcí sportovci, nicméně jsme činorodí. Procházky, tenis, plavání, a především v zimě lyže, to jsou naše společné aktivity. Také máme rádi cestování, knihy a filmy. Bohužel uplynulý rok ‚hodil vidle‘ do mnoha z těchto činností. Na druhé straně máme šanci být více spolu.

Pavel: Já jsem velmi zaměstnaný člověk, před několika lety jsem absolvoval sto deset koncertů za rok. Jsem tedy hodně na cestách. I přesto se vracím po každém koncertě, když nejsem v zahraničí, domů, abych byl ráno u toho, když jdou holky do školy. Vždy jsem se snažil zachytit všechny důležité momenty mých dcer. Myslím, že se mi to vesměs podařilo. Teď už jsou větší a samostatnější, a tak se i Bára může více soustředit na svoji práci. Zatím se nám daří vycházet si vstříc v rodinných aktivitách. A doufáme, že když už jsme letos nejeli nikam na hory, budeme moci strávit hezké společné a dovolenkové chvilky v létě.

V partnerském vztahu se lidé doplňují. V čem je kdo z vás tahounem a jak se vzájemně motivujete?

Bára: Já jsem určitě tahounem všech praktických činností spojených s domem a zahradou. Vždy jsem měla na starosti veškeré řemeslníky, přestavby, stěhování a zařizování domova. Hodně mých přátel říká, že bych se tomu měla věnovat profesionálně. Je pravda, že mě to neskutečně baví. Má nejstarší dcera to zdědila po mně a vystudovala bytový design. Určitě to souvisí s mými výtvarnými předky. Dědeček a pradědeček byli sochaři. Momentálně se chci vrátit ke své profesi, a tak se nechávám inspirovat pracovně, hudebně i profesně. Obecně si myslím, že se oba inspirujeme každý den. Hodně čteme, mluvíme o podstatě umění, politiky, víry i kariéry, komunikace. Rozhodně se nenudíme. Nikdy. (smích)

Pavel: Samozřejmě že se vzájemně ovlivňujeme. Máme mnoho podobných názorů, koníčků, radostí. Hodně nás spojuje rodina, péče o děti, ale i láska ke klasické hudbě. I to je jeden z hlavních důvodů, proč spolu jsme a je nám spolu hezky.

Bára: Pavel je samozřejmě tahounem uměleckým a finančním. Bez něj bychom se rozhodně neměli tak dobře a já si nemohla dovolit zůstat s dětmi doma.

S nadšením, Báro, mluvíte o „běhání“ okolo domu. Byla i láska k zahradě to, co vás vedlo k rozhodnutí přestěhovat se mimo hlavní město?

Bára: Já jsem nikdy nebyla městský člověk. Pocházím z malé vsi poblíž Jílového u Prahy – Těptína. Přírodu potřebuji, bez ní bych nebyla šťastná. Za těch už téměř šestnáct společných let jsme se stěhovali mnohokrát. Zkoušeli jsme to na úplném venkově, ale to pro naše profese nebylo únosné. Dojíždění bylo náročné. Praha, kde jsme bydleli šest let, byla pohodlná, ale komplikovaná. Přece jen jsme hlučná rodina a hudební nástroje byly pro naše sousedy obtěžující, a tak jsme zvolili kompromis. Přestali jsme se každý víkend přesouvat na venkov. Prodali jsme náš mlýn a odstěhovali se do přírody kousek od hlavního města.

Pavel: Je to tak. I já jsem měl pocit, že by nám nějaký kompromis slušel. A když jsme v Říčanech našli pro nás ideální dům, neváhali jsme. Navíc bydlíme v Kubelíkově ulici, to jsme přece nemohli odmítnout. (smích)

Čím si ve volném čase dobíjíte baterky?

Bára: Já nemůžu být bez zahradničení. Ráda sázím stromy, stavím domy, upravuji už upravené a podobně. (smích) Potřebuji tvořit. Takže jsem v zimě, v době tmavých dnů, začala psát a pracovat na budoucích projektech. Stále zpívám, to mě nesmírně baví. A co se týče zdraví, i já jsem podlehla fenoménu otužování. Teď tedy už neplavu, protože jsem začala pozdě, ale vydržela jsem do konce října, a to je na mě výkon. Od jara už se budu otužovat s cílem vydržet plavat v přírodě přes celou zimu.

Pavel: Já dobíjím baterky prací, hraním na housle, hudbou. Také četbou, četl bych od rána do večera. Když teď nemůžeme chodit do kina, koukáme společně na filmy, chodíme do přírody, a když to jde, zahraju si tenis. Za normálního stavu také chodíme do polária, tedy kryokomory, což je neuvěřitelná věc. Je to vlastně opak sauny. Zamrazí vás tam na minus sto třicet stupňů. Ale když vyjdete po třech čtyřech minutách ven a trochu rozproudíte krev v žilách, což je onen léčivý element této terapie, cítíte se jako znovuzrození. Polárií je v republice málo a my chodíme do Modřan, kde jsou báječní lidé, kteří se o nás starají.

Jak byste nazvali svůj životní styl?

Bára: Bohémský. Bláznivý. Hektický. Je pravda, že se snažíme i v této nelehké době udržet alespoň nějaký řád a stále hodně pracujeme.

Pavel: Já jsem velmi pracovitý člověk a čas si pečlivě plánuji. Jsem sice umělec, ale v poslední době také manažer, majitel agentury Šporcl Arts. Rozhodl jsem se dokonce studovat marketing na Business Institutu, takže souhlasím s Bárou – i můj životní styl je velmi hektický.

Péči o své tělo i zevnějšek se věnujete už od mládí, nebo to přišlo až s věkem?

Bára: Mám obrovskou výhodu ve své genetické výbavě. Celá má početná rodina umí stárnout s grácií. Maminka vypadá na svůj věk neuvěřitelně dobře a je také velmi elegantní. Je původem Slovenka, a to jistě hraje určitou roli. I obě babičky byly až do pozdního stáří překrásné. Jak se říká, krása vychází zevnitř. Vnitřní stav duše koresponduje s vaším zevnějškem. Nicméně jako herečka i jako žena o sebe pečovat musím a potřebuji se cítit dobře. Už dlouhá léta chodím na kosmetiku do salonu Medela Derma ke svým kamarádům Aničce a Petrovi Šimonkovým, kteří se o mě nadstandardně starají. Od masáže přes kosmetiku po drobné přístrojové pohlazení. Na drobné kosmetické úpravy chodím nově k paní doktorce Martině Bartoňkové Turynové do Laser Med v Podolí. Ona je nejen skvělá lékařka, ale hlavně má vkus a nikdy mi nedovolí udělat nic, co by mi jakkoli změnilo vizáž. Takže zatím hlídáme jen drobnosti.

Pavel: Já se o sebe starám dlouhodobě. Ale spíš než ve smyslu krémů na pleť myslím prevenci. Vždy jsem věděl, že jestli chci hrát na housle dlouho a stát rovně, musím se připravit na přibývající léta. Prozíravá byla v tomto maminka, která mě odmalička dala na plavání, které je ideální na prevenci bolesti zad. Mnoho kolegů má totiž obrovské problémy právě se zády. I proto jsem jezdil do lázní, chodil pravidelně na masáže. V poslední době jsem začal v tomto být velice aktivní, chodím na rehabilitace podle metody profesora Koláře DNS, procvičuji doma. A chodím do již zmiňované kryokomory. To jsou všechno aktivity, které mi pomáhají cítit se dobře a mlád.

Takže patříte k těm, kteří sázejí na pravidelnou „údržbu“?

Bára: Ano, chodím pravidelně na preventivní lékařské prohlídky, i když teď je to samozřejmě komplikovanější. Přesto to doporučuji všem. Nezanedbávejte se a nebojte se. Epidemie covid-19 je frustrující a bolestná rána do společenského i pracovního života, neměli bychom ale zapomínat na sebe. Není to jediná nemoc, která nás může postihnout. Chodím i na rehabilitaci, protože jsem vždy dělala těžké zahradnické, zednické a údržbářské práce, má záda a ruce dostaly zabrat. Nejvíc mi vyhovuje Dornova metoda, což je jemná manuální terapie, s jejíž pomocí jsou klouby a obratle bezpečně a přesně uváděny zpět do svých původních, správných poloh. Začala jsem s touto metodou v Netvořicích u úžasné Jany Mihalčíkové, kam pravidelně dojíždím i nadále. Oba s Pavlem rádi podporujeme a používáme české produkty. Já například používám, také už léta, kosmetiku Healer, konkrétně krém na obličej a gel na různé malé rány vyvinutý paní Barbarou Kubešovou. Vlasy jsou pak samostatnou kapitolou. Také je důležité se o ně pravidelně starat.

Pavel: Na vlasy jsem nedávno objevil skvělé šampony další české firmy Bioaquanol, a co se týká produktů, které využívám, mám rád věci přírodního charakteru nebo s přidanými přírodními složkami. V poslední době používám krém na obličej, jehož hlavní složkou je bříza, ale také stříbro a arganový olej. Je to krém neskutečně příjemný, skvěle se absorbuje i rozmazává a člověk díky arganovému oleji velmi mládne. (smích) Tento krém od Birch 2 Life je také velmi úspěšný bojovník proti kožní alergii, a tak ho využívá i naše dcera. Jak vidíte, rádi používáme produkty české. Jsme si vědomi toho, jak šikovné a schopné máme vědce a vývojáře.

Báro, vám se podařilo hodně zhubnout. Co vás vedlo k rozhodnutí, že se do toho „obujete“?

Bára: Jednoho dne jsem se prostě rozhodla, že se chci vrátit do své dřívější vizáže. Mému rozhodnutí hodně napomohlo natáčení seriálu Lynč pro Českou televizi. Když jsem viděla na obrazovce tu postarší paní, řekla jsem si, že to ještě nechci vzdát. A protože mám ráda Mahulenu Bočanovou, dala jsem na její doporučení a začala držet ketodietu, kterou propaguje. Paní majitelka firmy KetoMix byla skvělá. Radila mi, co a jak ve které fázi, a dodávala mi sílu vydržet. Po ne zrovna lehkých prvních dvou týdnech to ovšem začalo jít samo a já jsem živoucím důkazem, že tato dieta a způsob stravování funguje. Žádný jojo efekt se u mě nekonal a už dva roky se cítím báječně. Jsem spokojená sama se sebou, a i po zdravotní stránce mám lepší výsledky krevních testů, například cholesterol a podobně. Jsem ráda, že se o mé změně hodně psalo, věřím, že jsem inspirovala hodně žen a vlastně i Pavla, viď?

Pavel: Ano, i já jsem, inspirován Bárou, najel na bezsacharidovou dietu. Jedl jsem hodně zeleniny, oříšků, mléčných výrobků, kontroloval v obchodě, kde jsou, a kde naopak nejsou sacharidy. A zhubl jsem deset kilo za měsíc a půl! Bez problémů, bez jakéhokoli pocitu hladu. I já si držím od té doby svou váhu a mám radost, že jsem na váze, na které jsem byl, když jsem se s Bárou seznámil.

Byli jste si navzájem při hubnutí oporou?

Bára: Celá rodina na mě koukala s obdivem. To byla největší podpora. Zajímavé je, jak druzí obdivují právě to, že dokážete zhubnout. Je to téma, které trápí mnoho lidí, a není lehké se rozhodnout a vydržet. Pavel se ke mně přidal až po půl roce. Chtěl mít jistotu, že to funguje… (smích)

Pavel: Bára byla velmi rozhodnutá, že to dokáže, a tak to dokázala.

Souhlasíte s tím, že každým rokem je hubnutí těžší a těžší? Nebo je to spíš jen o pevné vůli a chuti se do toho pustit?

Bára: Já ze své zkušenosti musím říct, že je to opravdu jen o rozhodnutí. Všechno nakonec vychází z vaší hlavy a srdce.

Pavel: Já jsem nebyl nikdy nijak tlustý, ani jsem se nepřejídal, nepil příliš alkoholu. Ale přece jen jsem postupně s léty přibral na váhu, která se mi už nelíbila. A tak jsem se rozhodl, že s tím něco udělám. Podařilo se. Najednou jsem měl pocit lehkosti, padaly mi kalhoty a vše mi bylo velké. A tak jsem spoustu toho musel v šatníku obměnit, což je další výhoda diety. (smích)

PAVEL ŠPORCL: HOUSLISTA

„Já mám pravidelnost a řád rád. Každý den tři až čtyři hodiny cvičím na housle, několikrát do týdne provádím relaxační a posilovací cviky, a když to jde a není kvůli restrikcím zavřeno, navštěvujeme kryocentrum v Praze. Také hodně čtu a učím se, jak lépe řídit sám sebe i ostatní.“

BARBORA KODETOVÁ ŠPORCLOVÁ: HEREČKA

„Zda si potrpíme na pravidelnost a rituály, to je v této době těžká otázka. Vše, co bylo už víc než před rokem, dnes neplatí. Momentálně jsme spolu tak často, že se jindy sváteční rituály stávají každodenní součástí. Patří mezi ně společné obědy, večeře, sledování filmů a časté procházky.“

Zdroj: Časopis Story