Bára Seidlová: Pálila staré zvyky v ohni.

Bára Seidlová: Pálila staré zvyky v ohni.
Bára Seidlová: Pálila staré zvyky v ohni.
Zdroj: Story

Herečka a životní optimistka, které není za těžko dojíždět mnoho kilometrů, se na seriály nedívá, ale prožívá je a snaží se radovat z toho, co je teď a tady.

Nesháněla dárky, neuklízela, nepekla. Vánoce oslavila úplně jinak, než je v českých luzích a hájích zvykem. Nejdříve odjela do francouzské Provence, kam vyrazila se svou divadelní rodinou. Čtyřiadvacátého popíjela kávu v jedné z místních kaváren a blažil ji pocit, že ušetřila život alespoň jednoho kapra, možná dvou. Pětadvacátého měla italské Vánoce, šestadvacátého pálila staré zvyky a nepotřebné myšlenky v ohni, což je zase korsický zvyk. Sedmadvacátého se vzpamatovávala a připravovala se na další kolo oslav končící šestého ledna italskou Befanou (kdy hodná čarodějnice plní punčochy sladkostmi), spojenou s dalším Štědrým večerem srbského kamaráda. „Vlastně postupem času přicházím k tomu, že každý den je nějaký důvod k oslavě,“ říká.

Studovala jste v Brně, žijete tam, evidentně máte k jihomoravské metropoli velmi kladný vztah. Jak vnímáte řevnivost mezi Prahou a Brnem?
Nevnímám. Je to pro mne stejná blbost jako řevnivost mezi Pisou a Livornem nebo Horní a Dolní Lhotou. Všichni jsme obyvateli jednoho a téhož vesmíru. Tvoříme jeden celek a pocit, že někdo je míň a nebo víc, je jen malicherná představa našeho ega. V Brně žiju, protože se tady cítím dobře, mám tady možnost dělat spolu s Danielou a Nikolou Zbytovskými vlastní autorské divadlo MALÉhRY. Máme tu krásné zázemí v Divadle Bolka Polívky a spoustu diváků, které milujeme. Z centra Brna to mám kousek do lesa a všude kolem je krásná příroda. Ta je pro mne mnohem důležitější než pocit, že bydlím v jakémkoli „hlavním městě“.

Nezalitovala jste někdy, že jste se rozhodla právě pro Brno, třeba kvůli dojíždění?
Kamarád žijící v Austrálii cestuje každý den do práce zhruba sto kilometrů. To je dvě stě kilometrů denně a vůbec mu to nepřijde divné. Já s divadlem putuju po celé republice, běžně zajíždíme do míst vzdálených několik hodin. Takže ty dvě hodiny cesty do Prahy vnímám jako příjemný relax.

Jak dlouho vám trvalo, než jste kývla na nabídku tvůrců seriálu Cesty domů?
Pět vteřin. Jednám intuitivně.

Sledujete seriály?
Ne. Stačí mi pozorovat dění kolem sebe a žít svůj vlastní život a potom ho přenášet na jeviště nebo před kameru.

V Cestách hrajete učitelku Aničku Juklovou, máte s touto postavou něco společného?
Pevně věřím, že s ní mnoho společného nemám. Ale... Hned v prvních dnech natáčení jsem málem rozbila kolegovi telefon, rozsedla stůl. Po čtrnácti dnech mi režisér bral z rukou ostré předměty. Hm, zkusím se nad tím hlouběji zamyslet.

S vaší seriálovou maminkou, kterou hraje Dana Batulková, nemáte úplně ideální vztah. Jaký máte vztah s rodiči vy?
Poklidný, každý žijeme svým životem a své životy respektujeme. I když věříme jiným věcem, máme jiné záliby a pohledy na svět, přesto existují kanály společných zájmů, skrze které se můžeme spojovat.

Co třeba období puberty? Opravte mě, ale nějak si neumím představit, že byste revoltovala, nebo...?
Období puberty jsem prožívala v Brně na konzervatoři, byly jsme v ročníku dvě holky, já a Nikola Zbytovská, a padlo hodně balení papírových kapesníčků... Puberta je pro mne obdobím, kdy si uvědomujeme sami sebe a snažíme se vymezit si vlastní prostor, proto tolik rebelie. Mladý, citlivý člověk totiž cítí, kolik falše, předsudků a nepravdy je v životech tzv. dospělých. Chce být jiný, chce jít za svojí vlastní vizí, kterou mu ovšem společnost, školy a rodina nedovolují. Možná by se dospělí těmi puberťáky mohli inspirovat a přehodnotit svoje zaběhnuté pravdy, které se vlastně v průběhu života staly polopravdami a někdy až lží. Myslím, že by nám aspoň každých sedm let taková puberta prospěla.

Působíte dost vyrovnaným a pozitivním dojmem. Dá se tomu nějak „naučit“?
No, dopřávám si tu pubertu docela často. Učí mne to nezasahovat. Nesnažit se věci ovládnout z pozice ega nebo rozumu. Přicházím na to, že vše na tomhle světě je vlastně jen vypůjčené, i to tělo, nic mi ve skutečnosti nepatří. A když si tohle uvědomím, napadá mne, že jediné, co má skutečně smysl, je užívat si a radovat se z toho, co je právě teď a tady. Prostě žít přítomným okamžikem a tomu se dá naučit docela snadno.

Zanadáváte si někdy? Je něco, co vás dovede rozčílit?
Jasně. Ovládám plejádu sprostých slov v několika jazycích. Teď jsem třeba několikajazyčně, v duchu, pojmenovala souseda, který na mne neustále pozdě v noci zvoní a stěžuje si na hlučnost mých kroků, hlasitou hudbu a cinkání sklenic a příboru. Emoce je dobré vyhodit a dál se s nimi neztotožňovat, ale vyhazovat je tam, kde není nikdo na blízku. Nikdy totiž není chyba v tom, kdo nebo co vás rozčílí, ale ve vás samotných. Dotkne-li se mne něco a vyvolá to ve mně hněv, znamená to, že já mám problém, ne moje okolí. Okolí mi tímto vlastně nastavuje zrcadlo a já si mohu uvědomit, co všechno vlastně v sobě mám. A můžu s tím něco udělat, takže člověku, který vás rozčílí, patří vlastně velký dík.

Kromě seriálu se naplno věnujete také divadlu a seskupení MALÉhRY, v němž hrají kromě vás další dvě ženy? Nedělá to někdy neplechu?
Co by mělo dělat neplechu? To, že jsme tři ženy, nebo to, že si ženy hrají a dělají divadlo... Máme možnost, jak svoji energii použijeme, buď k boji, nebo tvorbě. My jsme se rozhodly pro to druhé. Každá z nás má něco, co té druhé chybí, a tak se vzájemně doplňujeme a podporujeme. Jsme jedna saň, ale trojhlavá, a život máme o to barevnější.

Cítíte se lépe v ženském nebo mužském kolektivu?
Jsme tři holky a máme kolem sebe asi devadesát osm chlapů, takže nevím, jestli se jedná o kolektiv ženský, mužský nebo smíšený. Ale cítím se v něm úžasně. V každém případě je pro mne důležité setkání se spřízněnou duší a to je potom jedno, jestli nosí sukně nebo kalhoty.

Pokračování rozhovoru si můžete přečíst v aktuálním čísle časopisu Story

Právě vychází nové číslo společenského týdeníku STORY

V novém čísle najdete:

  • Rozhovor: Bára Seidlová
  • Phil Collins, skvělý muzikant, mizerný táta
  • Jaký recept na lásku mají VIP páry?
  • Life style: Inspirace na zimu

 

 

 

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky