Kariéra Anthonyho Hopkinse je velmi pestrá. Za svůj herecký život si zahrál krále Richarda Lví Srdce, spisovatele Charlese Dickense, revolucionáře Dantona, žárlivce Othella, malíře Picassa, prezidenta Nixona, Adolfa Hitlera, hrbáče Quasimoda, lidožrouta Hannibala Lectera, upírobijce Van Helsinga, Izraelce, Rusa, starověkého Římana i černocha.

Hrál ve skvělých filmech i v těch nejhorších. Za své herectví byl povýšen do rytířského stavu, získával Oscary, přitom ale v médiích mnohokrát prohlásil: "Chystám se skončit s herectvím, abych si uchoval zdravý rozum. Hraní neprospívá duševnímu zdraví. Promrhal jsem svůj život před kamerou," rozohňoval se. "Do háje s tím ubohým šoubyznysem! Když se ohlédnu, vidím za sebou jen spálenou zemi. Všechna ta léta prožitá ve falešných kulisách. Všechno bylo falešné! Jak jsem jenom mohl!"

Jaký je nejnovější Anthony Hopkins?

Muže, který je celý život zmítán vnitřními démony, uvidíme nyní bojovat s démony i na plátně v hororu Obřad, kde bude provádět exorcismus na mladém adeptu kněžství. „Všechno je to založeno na skutečnosti,“ tvrdí Anthony Hopkins. „Režisér Mikael Hafström se inspiroval atmosférou Polanskiho filmu Rosemary má děťátko. Takže všechno se odehrává v normální, všední atmosféře každodenního světa, až na to, že pod touhle normálností se odehrává něco hrůzostrašného.“

Nikdy víc Shakespeare!

„Jednou jsem zkoušel začít psát vlastní životopis, ale nakonec jsem jim poslal šek zpátky do nakladatelství. Řekl jsem agentovi, že to není nic pro mě. Koneckonců, kdo se zajímá o život někoho jiného?“

  • Možná, že v jeho případě by se pár lidí našlo.

Jako absolvent Royal Academic of Dramatic Art si odbyl krátký čas na prknech malého divadla a pak byl pozván ke konkurzu do představení s Laurencem Olivierem v Royal National Theatrem. Záměrně tam před britskou hereckou smetánkou vystupoval jako vztekem nabitý primitiv, který nenávidí intelektuálské žvanění. „Nesnášel jsem je všechny,“ ohlíží se hořce. „Všechny ty chytráky, co pořád kouřili a vykládali o tom, co si pan XY myslí o jednom řádku ze Shakespeara. Nemohl jsem to vystát. Nejhorší je, když si herec o sobě začne myslet, že se lidi nemůžou dočkat jeho další shakespearovské role. Jednou jsem hrál Shakespeara úplně vepředu na jevišti a viděl jsem, že lidi v první řadě spí. To byla facka. Řekl jsem si: nikdy víc.“

Jste jen tak dobrý, jako vaše poslední role

Možná, že i onen odpor proti intelektuálství ho nakonec v sedmdesátých letech přivedlo do Hollywoodu. „Prvních pár let jsem tam skoro nevystřízlivěl. Všichni ostatní brali drogy, ale já jsem pil,“ vzpomíná v rozhovoru pro časopis Vanity Fair. Naléval se převážně mexickou tequilou, o níž později prohlásil: "Celou dobu jsem byl jako na dlouhodobém tripu s LSD. Měl jsem vidiny a podivné pseudonáboženské zážitky. Myslel jsem si, že jsem třeba Jan Křtitel, mluvil jsem s mořem na pláži v Malibu a měl dojem, že moře mi odpovídá. Bylo to divné."

Americké pokrytectví, kdy vám titíž lidé poklepávají na rameno, aby vás vzápětí bez vysvětlení přehlíželi, ho vždy fascinovalo i znepokojovalo. „Jako slavný herec nemáte žádné přátele. Všechno jsou to jenom kecy. Jste jen tak dobrý, jako vaše poslední role,“ říká. „Nechci, aby to vypadalo, že si na Ameriku stěžuju. Ale může se vám stát, že během natáčení vám producenti řeknou: Anthony, vy jste nás rozplakal, bylo to úchvatné. A když potom film přijde do kin a lidi na něj nechodí, klidně se vám na ulici vyhnou bez pozdravu.“

Žiju bez očekávání

Ve svých třiasedmdesáti je Anthony Hopkins plný sil a navíc ukázkově štíhlý díky rok trvající dietě, založené na vaječných bílcích a sportovní rychlochůzi. „Nejsem žádný sportovní fanatik, ale je fakt, že každý den teď cvičím. Včera jsem na běhacím pásu spálil 750 kalorií. Vypotil jsem je rychlochůzí,“ konstatoval spokojeně v rozhovoru pro britský Daily Mail.

Jeho současný život je pohodovější než kdykoli v minulosti. „Můj život předčil všechny moje nejkrásnější sny,“ říká v rozhovoru pro The Telegraph. „Nemyslím peníze a slávu a tohle všechno, myslím svou ženu, Stellu. Přinesla do mého života hodně klidu a moudrosti.“ O dvacet let mladší Stellu, původem z Kolumbie, poprvé potkal před deseti lety, když zabloudil do jejího obchodu se starožitnostmi. „V té době jsem si myslel, že jsem docela v pohodě, ale ve skutečnosti jsem se potýkal s lehčí depresí. Nikomu jsem nevěřil, hlavně ne ženským.“ Jeho nynější manželka mu ovšem svou slunnou povahou prozářila celý svět. „Každý den se probouzí šťastná. Je velmi pozitivní. Učím se od ní brát život tak, jak přichází, a žiju svůj život bez jakýchkoli očekávání.“