Natáčení sexuálních scén je téměř vždycky obtížné. Jak se hrají herečce Anně Kameníkové, která ztvárňuje Boženu Němcovou ve stejnojmenném seriálu? „Blbě. Je to nepříjemné, ale člověk to musí překousnout,“ řekla Anna Kameníková v rozhovoru pro Prostor X na Reflexu.

„Nešla bych do toho s někým, kdo by ke mně byl neuctivý a kdo by překračoval nějaké hranice profesionality,“ tvrdí.

„Kdyby to bylo profesionální, tak bych asi dokázala zajít kamkoliv… Kdybych věřila tomu, co se děje, proč se to děje a s kým se to děje,“ tvrdí Kameníková. Kromě sexuálních scén musela natáčet i ty násilné. Ty se jistě také nenatáčí snadno.

„To, že Božena doma schytala někdy pár facek, je samozřejmě v nepořádku – v dnešní době. Tehdy to bylo normálnější. Nepůsobilo to na mě dobře, ale dávalo to smysl v těch situacích, které se tam objevují. Josefa, Boženina manžela, k tomu vždycky vedlo nějaké zoufalství nebo rozčarování, a možná bylo i namístě. V kontextu té doby ano,“ pokračuje herečka.

Podotýká, že srovnávat dnešní manželství s těmi z dob minulých zkrátka není možné. „Je nemožné porovnávat to, jak se k sobě manželé chovali kdysi a jak se k sobě chovají teď,“ vysvětluje herečka svůj postoj k věci.

„Ta nespravedlnost k ženám před 200 lety byla celkově nehorázná a to, že si muž chtěl ‚vychovat‘ svoji ženu, nebylo to nejhorší, co se dělo,“ rozčiluje se.

„Otázkou je, co by bylo, kdyby nepotkala svého muže. Trpěla s ním, ale kdyby si Barbara nevzala Josefa Němce, nikdy by se nestala Boženou Němcovou. To on ji přivedl k češtině a češství a dovedl ji do společnosti. Přestože spolu zažili nešťastná léta, byl jeho vliv na ni zásadní,“ zamýšlí se Aňa Geislerová, taktéž představitelka Boženy, ale až když byla starší.

„Boženu chápu jako velmi společenskou osobnost, která se cítila dobře mezi elitou. Myslím, že měla tendenci romantizovat si svět,“ tvrdí Kameníková.

Nikdo, kdo s ní přišel do styku, k ní nemohl zaujmout neutrální postoj. Byla středem pozornosti a od života chtěla všechno. Nekonvenční v myšlení, v tvorbě i ve vztazích. Věřila ve svou výjimečnost, vnímala své vlohy, považovala si jich a očekávala, že za ně bude náležitě oceněna.

„Byla divoká a snažila se být celý život sama sebou, což se ze začátku dařilo líp než později, kdy byla často v křížku se zákonem,“ popisuje její nespoutanou povahu herečka.