Rodinnou historii Geislerových zná kde kdo, matka výtvarnice, otec Petr Geisler, japonolog (zemřel 2009, dcera Aňa se s ním rozloučila v decentním šedém kostýmku, přes smutnou tvář jí vlála záclonka závoje). Má podobnou korunu tváře po otci, rezavé vlasy jsou poznávacím znamením jejích mladších sester, Ester i Lely. Kromě rodičů a babičky, prvorepublikové herečky Růženy Lysenkové, je tu ještě další spojnice těch tří z jednoho hnízda, talent. Mají ho na rozdávání. Ester se ve šlépějích své starší sestry vydala na dráhu modelingu, ale skončila, stejně jako Aňa, u herectví. Lela je zatím nejméně známá, ale poté, co dokázala svoji uměleckou schopnost v oblasti komiksu, se rychle zviditelnila.

Anna (v dětství získala od sester přezdívku Aňa, narodila se 17. dubna 1976) sice nastoupila na konzervatoř, ale „zběhla“, podobně jako naše nejslavnější prvorepublikánská diva Adina Mandlová. Aňa si rozehrála novou hru s modelingem a hned na první štaci nastoupila na nejobávanější a nejtvrdší štaci, v italském Milánu. Vrátila se po několika měsících a Ondřej Trojan ji záhy a vizionářsky obsadil do filmu Pějme píseň dohola (1990).

Nástup na scénu

Do povědomí hereckých kolegů, režisérů ji prosadila hlavní – a hodně nesnadná role – v Requiem pro panenku (1992). Poprvé dokázala, jaký náklad klaviatury bílých i černých tónů její křehká postava v herectví zvládne. A dokazovat to nikdy nepřestala. Stala se jednou z nejobsazovanější z českých hereček, má doma několik Českých lvů. Zatím si zahrála v několika desítkách filmů a televizních inscenací. Pak začala jako kouzelnice vytahovat z rukávu svých extravagantních „kostýmů“ další karty: nejen stojí vysoko na nebi českých hereček, ale uplatnila i své básnické slovo (psala a píše básně od puberty), její verše se hodily do Hřebejkova filmu Nevinnost.

Módní gurmán

Další její vášní se stala móda, jak říká raději a mazlivě „fashion“, tohle mezinárodní označení nemá pro ni poprašek „prachu“, který možná slovo pro Aňu má. Zdá se, že je pro ni imaginativnější, „drží nás při životě…“ Herečka objevovala jeho specifické chutě, které fashion obnáší, nejde jen o to… „obalit se“. Po krátké etapě „teenagerských“ outfitů a la páté přes deváté, kdy Aňa - stejně jako její sestra Lela „vynosily babiččiny modely“ a v touze vzít si něco ze skříně té druhé se neobávaly ani podpásových „úderů“- se z herečky vyklubala ne fanynka, která strhává novinky nedočkavě ze štendrů, ale skutečná labužnice.

Jistota v extravaganci?

Se Zdeňkem Janáčkem, režisérem, žije kreativní Aňa několik let, našli se po období jejích bouřlivých bohémských večírků – teď spolu vychovávají tři děti, Bruna Fidelia (15), Stellu Ginger (11) a Maxe (6). Brzy po porodech potomků se Aňa znovu objevila „na place“, její dynamika a energie jsou nevyčerpatelné. Přiznává jedním dechem, že není nejtrpělivější a nejobětavější matkou pod sluncem, ale komu se také bermudský trojúhelník profese, láska a mateřství podařilo kdy dokonale rozlousknout? Čas jí mateřstvím přivál role maminek a matek… Ještě má při mladistvé vizáži dost času z nich vyklouznout.

Stále stejně mladá, pohledná a odvážná. Herečka Aňa Geislerová je dál zárukou dokonalé extravagance, dál se obléká mistrně jako Pařížanka, zdánlivě nesourodý celek oblečení – vyšívaný límeček z babičina šatníku, slamák, obrovské brýle, pouzdrové šaty nebo širokou koženou sukni umí poskládat dokonale. Nebojí se proklestit v módě vlastní cestu a nacházet mnohdy velmi nápadité kombinace. A vlastní outfit podtrhne klidně něčím ulítlým, které jí v tom, co vyzařuje, přidá na „šťávě“. Dovolí si vzdorovat i barevným trendům. Zkrátka, obléká to, co se jí líbí. Její jistota spočívá v tečce extravagance.

Nebojí se ani experimentovat s barvou vlasů. V současnosti je kvůli roli Olgy Havlové platinová blondýna. "Ty bílé vlasy se mi líbí, nějakou dobu si je asi nechám," přiznala v rozhovoru.