Coby šestiletý si Andrej Chalimon zahrál v dramatu Kojla, kde ztvárnil malého chlapce. Hercem chtěl být takřka odjakživa, a tak to pro něj byl splněný sen. Po Koljovi, za nějž byl v roce 1996 oceněn Českým lvem za nejlepší vedlejší roli, už ho ale příliš hereckých zkušeností nečekalo. Dělal opravdu ledasco.

Když mu herectví pořád nevycházelo, vrhnul se alespoň na filmovou produkci, posléze prodával třeba i elektroniku. Kromě jiného studoval vysokou školu a úspěšným hercem už se nikdy nestal. Kromě zmíněných činností se živil i jako stavař. Smůla se mu lepila na paty i v oblasti lásky.

„Zamiloval jsem se do jedné židovky žijící v Bělorusku. Tak jsem ji i s jejím malým synem vzal k sobě do Moskvy, kde jsme nějaký čas spolu žili. A ona pak odjela do Izraele za otcem, kterého neviděla asi 15 let, a nechala mi dítě na starost. Po měsíci se vrátila do Moskvy, sbalila děcko, odjela s ním do Izraele a už tam zůstala,“ svěřil se Chalimon Blesku. Plány se životem měl přitom úplně jiné.

Andrej se úspěšným hercem nikdy nestal

„Dřív jsem si říkal, že jak ukončím studia na vysoké škole, tak založím rodinu. Školu jsem už dávno ukončil a pořád jsem ještě svobodný,"dodal. Je to paradox, jelikož v dětství byl nadějným hercem a všichni si mysleli, že už u toho zůstane. Jan a Zdeněk Svěrákové vybrali z tisíce ruských chlapečků právě Andreje, který byl z celé situace pořádně vyjukaný.

Obsazen by totiž až tři týdny před natáčením a po odvysílání filmu si na slávu zvykal jen těžko. Musel chodit do české školy, ale česky pořádně neuměl. Problém mu dělal i podpis, nakonec se hůlkovým písmem naučil napsat Kolja. Po dvou a půl letech se vrátil do Moskvy, kde se narodil. V dospělosti pak zkoušel prorazit v nejrůznějších filmech a seriálech.

V roce 2005 si zahrál v ruském dramatu Parnikovyj effekt, ale příliš slávy mu to nepřineslo. Naposledy si zahrál v televizním seriálu Vtoraja žizň. Další pokusy o návrat už zřejmě neplánuje.