Od strouhy k prevétu
První zmínky o splachovacím klozetu sahají až do roku přibližně 2500 př. n. l., kdy v oblasti dnešního Pákistánu byly nalezeny jednoduché propojené strouhy. Odvodňované klozety oddělené od obytných místností znala už i minojská civilizace. Podle dalších archeologických vykopávek splachovacím klozetem disponovali i Indové.
Toalety byly také typické pro starověké Řecko a Řím a byly součástí lázní. Vyměšovací proces byl věcí veřejnou a v jeho průběhu se probírala různá témata od společenských po politické. Hygiena vyměšování v dobách temného a zapáchajícího středověku zaznamenala značný úpadek.
Středověký lid žil v domnění, že se vodou přenáší mor, proto byla voda nepřítelem. Kultura vyměšování se tak na vesnicích omezila na hnojiště, bohatí měšťané chodili na nočníky, které se z oken vylévaly rovnou na ulici. Šlechta obývající hrady chodila vykonávat potřebu na tzv. prevéty neboli „výserníky“ či „výsernice“. Tyto typy středověkých záchodů byly budovány v podobě malého arkýře, který vystupoval vně obvodového zdiva hradu. Splachovací systém nebyl zapotřebí, neboť o odvod exkrementů se postarala gravitace.
Splachovací záchod Alžběty I.
Velkým mezníkem v konstrukci splachovacích toalet byl rok 1592. Tohoto roku vynalezl neúspěšný básník sir John Harington první moderní splachovací toaletu té doby. John Harington, kmotřenec královny Alžběty I., vyrobil pro Její královskou Výsost splachovací klozet v době, kdy byl v letech 1584–1591 vyhoštěn z královského dvora. V exilu si vybudoval dům a vynalezl první splachovací toaletu, kterou nazval „Ajax“.
Královna mu nakonec jeho prostořekost, za kterou byl uvržen do exilu, odpustila a svého kmotřence navštívila v jeho domě v Kelstonu. Harington hrdě svůj vynález královně předváděl a poté, co jsi jej královna sama vyzkoušela, objednala si také jeden pro sebe.
Jeho záchod se splachovací nádržkou, systémem držadel, pák, kladek a samozřejmě mísou, do které z důmyslně rozmístěných kanálků tryskala voda, bohužel anglický dvůr neocenil. O hygienu těla ani vyměšování se v 16. století ještě moc nedbalo. Tak zůstalo u starých dobrých nočníků a jejich obsah za upozorňujícího zvolání z okna skončil na ulici.
Prototyp Haringtonova klozetu se však stal základem pro klasickou toaletu s esovitou kličkou, která zadržovala vodu a zabraňovala návratu zápachu z kanalizace. K tomuto vylepšení však došlo až o celá dvě století později a postaral se o to skotský vynálezce Alexander Cumming. V průběhu 18. a 19. století vznikaly první továrny na splachovací záchody a byl patentovaný sifonový systém.
