Ne, že by vám to neslušelo, ale nepřeháníte to trošku s tou váhou?
Vy si mě pamatujete, když jsem byla ještě vorvaň s obrovským břichem. Měla jsem o nějakých 22 kilo víc než teď. Je fakt, že jsem pak dost zhubla – kvůli problémům a stresu. Ale teď už jsem zase asi dvě kila přibrala!
„Televizní“ maminy ale obvykle po porodu hubnou hlavně kvůli kameře.
Samozřejmě i proto jsem chtěla po druhém porodu trochu shodit. Řekla jsem si, že bych se neměla tolik přejídat, a začala jsem držet dietu. Pak došlo k událostem, o kterých nerada mluvím. Odcházela jsem od manžela, a to vám nepřidá. To jdou kila dolů strašně rychle. Nemáte chuť jíst.
Já vás znám jako silnou ženskou...
To já jsem, ale každá takováhle věc s člověkem zamává. Nikdo nejsme ze žuly.
Odcházela jste vy?
Ano.
S bývalým partnerem a otcem svých dětí Václavem
A měla jste kam?
Ano. Měla jsem koupený dům. Proto taky vždycky říkám, že je fajn, když je žena samostatná. Prostě se nesmí stát, abyste neměl kam jít nebo se neměl kam vrátit. To nejde. A taky by člověk neměl zůstávat někde, kde se mu zůstat nechce.To je pak vězení. Aby bylo jasno, teď mluvím obecně, ne o sobě. Všichni ale víme, že jsou ženy, které prostě nemůžou ze vztahu odejít, i když je jejich muž třeba týrá. Nemají za co. Já sama si takovou situaci nedovedu ani představit.
Jak se cítíte „na volné noze“?
Prima. Mám teď takové pohodové období. Hezky jsem se zklidnila, stáhla, ujasnila si, co je důležité. Nelákají mě ani večírky, nechce se mi vůbec nikam chodit.
Reagovali muži z vašeho okolí na to, že jste bez chlapa?
Celkem dost. Když se to objevilo v médiích, za pár dní začaly přicházet od kamarádů esemesky.
A co takhle kamarádi psali?
Většinou tu konverzaci otevírali tím, jestli bychom neskočili na kafe nebo na vínko. „Ale to spíš ne, viď, ty máš ty děti, tak dáme to kafe...“
A je to v daném momentě příjemné?
To je vždycky příjemné. Pro každou ženu, ale myslím, že i pro muže. Jsem ráda, že se líbím. Hrozné by bylo, kdyby nikdo neměl zájem. Na druhou stranu – bylo to v docela normální míře, žádný šílený hon na Bendovou se nekonal.
Čím se živíte?
Víceméně pořád tím stejným. Moderuju, jsem tváří několika značek, z toho mám samozřejmě taky příjem, natočila jsem pilot k jednomu seriálu, který se rýsuje. A dělám i vlastní projekty, které se showbyznysem nemají nic společného. Ale já byla vždycky taková. Vždycky jsem chtěla dělat několik věcí najednou.
Když vám někdo nabízí práci, řeší s vámi, že máte dvě malé děti, nebo předpokládá, že herečky mívají chůvu a že si to zařídíte?
Musím říct, že zrovna když jsem na podzim točila na Pětce, vyšli mi úžasně vstříc. „Álo, a v kolik chceš mít nástup?“ – „Já bych potřebovala odvézt Vašíčka do školky, tak pak. Jo, a potřebuju skončit v půl třetí, protože musím zase dojet do školky.“ Když se točí film, je jasné, že na vás nemůžou brát ohledy, takže si to musíte nějak zařídit. Ale když je to třeba jen jeden den v týdnu, tak se to dá úplně v pohodě a bez stresů zvládnout.
A co když přijde seriál?
Pokud by přišel, byla bych radši, byť to zní paradoxně, když budu mít vedlejší roli. V tom případě bych točila zhruba pět dní do měsíce. To se dá zvládnout naprosto v klidu. U hlavní role je to třeba deset dnů, což už je nářez.
Co byste si momentálně dala na vizitku? Herečka?
No to bych si je musela napřed nechat vyrobit, ale obávám se, že se to v mém případě nestane, jelikož nejsem schopná někam jít a říct, že bych potřebovala vytisknout vizitku s telefonem a mailem. Ale kdybych si je někdy tisknout nechala, bylo by tam jenom Alice Bendová. Nic jiného.
Zajímá vás, proč Alice ani chvíli neuvažovala o tom, že by si vzala zpět rodné příjmení? Jak to u Bendových vypadá, když někam vyrazí autem? A jaký velký trapas se jí stal ve škole? Přečtěte si v nové Vlastě 10/2013.
