Aleš Brichta: Ženy jsou větší nevěrnice než chlapi!

Rocker Aleš Brichta (50), vzděláním inženýr ekonomie, je zvyklý říkat lidem pravdu do očí. Má vyhraněné názory na politiku a samozřejmě i na muziku. Prozradil nám i něco ze svého soukromí a podělil se o svůj pohled na ženský svět.

Jaké ženy máte rád?

Něčím zajímavé. To je nejdůležitější. Pokud bude žena šedivá puťka, asi tím neosloví nikoho. A neexistuje žena, která by se hezkou nebo zajímavou nemohla udělat.

Je něco, čemu v ženském pohledu na svět nerozumíte?

Měřítku jejich hodnot. Člověk si myslí, že za ta léta chápe, jak uvažují, ale neustále ho dokážou překvapit, a to oběma směry.

Myslíte si jako zkušený muž, že už rozumíte ženám?

Pokud to nějaký muž tvrdí, tak lže. Samozřejmě, že určitá pravidla ženského chování daná výchovou existují, ale jak se říká, ženské chování ve spoustě případů postrádá logiku. Přece jen muži uvažují a přistupují ke spoustě věcí na základě určité logiky a pak často nechápou. Pravidlo podle sebe soudím tebe, tady často prostě neplatí.

Co byste tomu říkal strávit třeba den nebo dva v ženském těle, šel byste do toho?

Velmi rád, protože by mi to určitě pomohlo k pochopení jejich uvažování a pocitů. Ale pouze za případu, že bych právě neměl cyklus (smích).

Aleš Brichta

Jsou podle vás chlapi větší nevěrníci než ženy?

Myslím, že u žen je to horší. Chlapi se baví třeba o ženských a o fotbale, ale v rozhovoru žen ten fotbal chybí, takže je to jen o těch chlapech! Průzkumy naopak prokázaly, že u žen je v posledních letech nevěra častější než u mužů.

Bez patosu, věříte v lásku na celý život, nebo je to blbost?

Těžko říct. Obávám se, že v tom nejbytostnějším stavu vystřídá lásku po čase realita a určitý stereotyp. Většinou si ji neumíme dlouhodobě pěstovat.

Vaše manželství se, tuším, rozpadlo, myslíte, že byste se ještě někdy oženil, nebo je tahle otázka rouháním?

Byl jsem ženatý čtyřiadvacet let. Mám odrostlá sedmadvacetiletá dvojčata. Nevidím důvod se ženit, obzvlášť v tomto státě. Rodině to nic nepřinese, jen za to bude platit. Považuji za rozumnější žít s někým, koho mám rád a na to žádný papír od úřadů nepotřebuji.

Dovedete si představit, že byste měl mimino, zvládl byste to ještě?

Moc by se mi do toho nechtělo, protože je to hodně limitující faktor pro volný čas. Člověk má chutě zkusit věci, na které dřív neměl možnosti a zkusit by je třeba chtěl. Kupříkladu cestováním počínaje. Ale nemůžu to říct ortodoxně, protože nevím, co přijde.

Co říkáte těm tzv. moderním vztahům chlapů s holkami o 30 let mladšími, viz Karel Gott či Petr Janda? Je to i vaše gusto?

Druhá manželka mého otce byla výrazně mladší, než on, a to nebyl muzikant. Moje současná přítelkyně je o třiadvacet let mladší a rozum velí, že je na čase ji vyměnit za mladší. (smích) Ale nemyslím si, že by to mělo být pravidlem. Jde o to, s kým si člověk rozumí a u toho věk nehraje žádnou roli.

To určitě! Vy ale jste muzikant…a vaše cesta k muzice byla docela klikatá, prý jste původně studoval slaboproud…

Já chodil už na základku na jazykovou školu, kde jsme se školní kapelou s muzikou začali. Protože za totality bylo nemožné sehnat nějaké technické vybavení pro muzikanty, vybral jsem si slaboproudou průmyslovku, abych byl schopen postavit si nějaké zesilovače, barevné hudby a další příslušenství. Bohužel realita byla trochu krutá, namísto praktických věcí jsem se dočkal jen slaboduchého biflování vzorců, které měl přitom člověk v matematických tabulkách, takže mě to ukrutně nebavilo, což se projevilo i na prospěchu. Takže jsem to trápení po dvou letech přerušil a utekl na hotelovou školu, kde byl relativně klid.

Aleš Brichta

Pak jste studoval Vysokou školu ekonomickou, to vás tak bavila ekonomika?

Oba rodiče pracovali v zahraničním obchodě, takže jsem měl ponětí, co to obnáší. Chtěl jsem původně jít studovat psychologii na filozofickou fakultu, jenže katedru tehdy na dva roky zavřeli, že prý je moc psychologů. Takže jsem se přihlásil na katedru zahraničního obchodu na Vysoké škole ekonomické, i přes matčin nesouhlas, protože ona preferovala práva, kam se zase nechtělo mně.

V té době tuším vznikl Arakain, stíhal jste hraní a školu zároveň?

Arakain vznikl v době, kdy jsem byl ve čtvrtém semestru. Nešlo mi o to, abych studoval na červený diplom, protože některé předměty poplatné té době jsem oprávněně považoval za nesmyslné, takže jsem se je odmítal pořádně učit a stačilo mi, když jsem prošel. Přece jen to nebylo jako na střední škole, kdy člověk musel všechno odsedět v lavici, takže jsem měl i dost času na muziku. A to i přesto, že jsem hrál aktivně i fotbal a navíc jsem se v té době oženil.

Už na základce jste hráli s kapelou rock?

Nejdřív jsme začínali s country a postupně elektrifikovali a přešli na bigbít. Ostatně na jazykové škole v Lupáčově ulici na pražském Žižkově to s uměleckými ambicemi od muzikantů přes třeba výtvarníky bylo běžné. Namátkou z našeho ročníku mohu vzpomenout třeba Igora Korpaczewského, Miloše Binku nebo Honzu Růžičku. O tři roky níž chodil Janek Ledecký a v době kdy jsem končil základku, právě nastupoval Daniel Landa.

Arakain se stal za dvacet let jeho působení pojmem, proč jste se s ním vlastně rozešel? Opustil jste tak váš dlouholetý žánr - metal a šel jinou cestou?

Já na tuhle otázku odpovídal už mnohokrát. Já jsem žánr jako takový neopustil. V Arakainu převládly tendence, jak já říkám trochu k trendařině, ke snahám o jakousi „modernu“. Já jsem v tomhle ohledu spíš konzervativní a myslím, že je to na albech ALEŠ BRICHTA BANDU znát. Ale důvodem odchodu byly mezilidské vztahy, které po těch dvaceti letech nebyly v mnoha ohledech ideální.

Má podle vás metal ještě nějakou budoucnost, nebo trochu ustrnul a je jen pro dost omezený okruh fandů?

Zrovna metal zažívá ve světě poslední dobou velký boom. Jenže já beru i metalovou muziku jako součást rockové a škatulkování nemám příliš v lásce. Ten dotaz mi přijde stejně směšný, jako otázka jestli má budoucnost třeba elektřina. Metal přece není o nějakém století páry!

Jakou hudbu posloucháte, když jedete v autě?

Po Praze většinou Rádio Beat nebo RockZone, když vyjedu někam mimo, tak cédéčka, která mám v přehrávači. Především rockovou klasiku a nějaké ty novinky.

Kterou hudbu byste si nikdy nepustil, která vás přímo irituje?

Nemám rád sterilní pop, takové to hip hopové disko a armádní pochody.

Jak vypadá takový normální pracovní den rockera?

Jak kdy. Někdy mám šanci se vyspat a průběžně se starat o všechny možné aktivity, jindy musím brzy vstát a celý den lítám, až padám na hubu. A víkendy samozřejmě objíždím republiku, protože koncertujeme. Období příprav desky nebo natáčení je zas něco jiného.

Když zmiňujete vaši kapelu AB Band, jak se jí vede, co nového chystáte?

Myslím, že se nám vede dobře. Koncertů máme dost a spoustu objednávek na příští rok. Začátkem léta jsme vydali album Deratizer, které se velmi dobře prodává a na listopad chystáme DVD se záznamem koncertu k mým padesátinám. Z koncertů do konce roku mohu zmínit třeba Rockové Vánoce na pražské Barče 21.12., kde s námi zřejmě vystoupí i třeba ŠKWOR nebo VISACÍ ZÁMEK. Jinak zájemci se mohou podívat na naše stránky www.brichta.cz, kde je kompletní rozpis koncertů do konce roku.

Je dneska vůbec možné vydat desku a neprodělat na tom kalhoty?

Je to hodně složité, protože většina lidí si muziku stahuje z internetu. Já to tentokrát řešil vydáním první várky přes síť trafik za lidovou cenu 69 Kč a posléze regulérního alba i s celým bookletem v licenci přes Popron Music za 149 Kč. Musel jsem to sice zafinancovat celé od nahrání až po výrobu ze svého, ale dá se říct, že se ta investice vrátila a navíc nám zůstala práva k celé nahrávce. Velké vydavatelství už pro nás nemá cenu, protože se v rámci reklamy o nic moc navíc nepostará a do rádií tu muziku stejně nedostane. Navíc by výsledný produkt byl o něco dražší a o ta práva k nahrávkám bychom přišli. Jen mě vytočilo, když jsme přijeli k benzínce a tam to album prodávali za 429 korun. To považuji za humus, nemravnost a hyenismus, protože tím pádem u CD, které dostali z distribuce za necelou stovku, mají obchodní zisk přes 330 Kč. Tohle jsou věci, které zabíjejí kulturu a ne nějací stahovači z netu! Nekupujte muziku u benzínových pump a nepodporujte takovéto zloděje!

Jak si vede váš Bum bar, který v Praze provozujete?

Od Nového roku dost bída. Lidé šetří a tržby nám už nestačí ani na pokrytí provozních nákladů. Strašení krizí (která se přitom ještě ani pořádně nestačila projevit) prostě zafungovalo.

Krize má prý příští rok ustoupit, tak si snad zase lidé do vašeho baru najdou cestu. Máte nějaký nesplněný hudební sen?

Snad to, aby se nějaká písnička prosadila i za hranicemi. To se nám zatím nesplnilo.

Když nehrajete nebo nejste ve svém baru, co děláte nejraději?

Gaučing! Nejradši se válím a koukám na filmy nebo nějaký sport. Občas si jdu zahrát fotbal nebo se sejdeme na pivo a na šipky u nás v baru.

Jak se díváte na drogy, zkusil jste někdy něco? V téhle zemi se prý „hulí“ docela dost…

Nesnáším! Zkusil jsem kdysi pár prásků trávy, ale nijak mě to neoslovilo, jen mě škrábalo v krku. Jinak nic a mám k drogám obecně vyložený odpor. Považuji je za únik z reality pro slabochy. Navíc jsem zažil spoustu lidí, pro které byla marihuana jen přestupní stanicí na cestu do pekla k tvrdým drogám nebo se vyhulili k totální demenci a ani to nedokázali postřehnout. Málokdo se z toho dokázal dostat.

Co nejraději pijete z alkoholu, předpokládám, že jako každý správný Čech máte rád zlatavý mok z chmele? Oblíbená značka piva?

Má oblíbená značka piva je Tuzemský rum. (smích) Jinak si občas dám třeba i švestkovou vodku. Ale vážně. Pil jsem vždycky desítku, jenže poslední dobou jsem začal preferovat dvanáctku Prazdroj. Mají ji na většině míst v republice, takže nehrozí výrazné zrychlení kroku na základě střídání konzumace nějakých místních „samoserů“.

Za chvíli jsou tady Vánoce, máte z tohoto svátku také takovou předstartovní horečku, stres z nenakoupených dárků či neuklizeného bytu?

Je špatně říct, že jsou mi Vánoce v podstatě ukradené? Především z hlediska té nakupovací a uklízecí hysterie. Zkousnu tradici, sednout si s blízkými ke štědrovečerní večeři a předat si pár dárečků, kvůli té atmosféře, ale to je maximum.

Vzpomenete si ještě na nějaký vánoční dárek, co vás nejvíc překvapil?

Pro mě nejhorší překvapení, a to bohužel v negativním slova smyslu, byl Štědrý večer, který jsem strávil sám v obývacím pokoji. Ale sebral jsem se a šel do hospody, abych se z toho dostal a udělal si s pár známými veselý večírek.

Vánoce jsou přes všechny stresy a spěch přece jen něčím duchovním, hezkých, to taková politika, to je asi trochu jiné kafe…

Současnou politikou jsem zhnusený napříč politickým spektrem a to nejen u nás. Představa dobrotivého bači, který se stará o své ovečky, už je definitivně pryč. Svinstva, starost jen o vlastní koryta a dělání blbců z lidí v domnění, že každému všechno projde. A volby nic nevyřeší, dokud tady nebudou jen dvě silné strany, nabízející odlišné alternativy a nelimitované nějakým vydíráním malých koaličních stran.

Co si vlastně myslíte o Paroubkovi?

V některých věcech trochu přihlouplý egomaniak, přesvědčený o vlastní inteligenci a dokonalosti. Navíc lhář, měnící své „názory“ podle toho, kam zrovna vane vítr. Pro tenhle stát něco mezi dřevomorkou a mandelinkou bramborovou.

A nová strana TOP 09? Dá se jí věřit?

Ne. Ze stávající politické garnitury se nedá věřit vlastně nikomu.

Co jste říkal kupčení v parlamentu, když na nabídku reportérů zaplatit za ovlivnění zákona někteří poslanci skočili a pak ještě ani nechtěli odstoupit?

Kde je nabídka, tam je i poptávka. Ani mě to nepřekvapilo. Obzvlášť, když mám informace, jak si někteří redaktoři nechali platit ze sekretariátů stran, aby kydali pravidelně špínu na některé spolustraníky. Pak člověku přijde normální téměř všechno.

Co by u nás politik musel udělat, aby rezignoval?

Zemřít nebo dostat nabídku z Bruselu, kde je líp placený.

Je pro vás v současnosti na naší politické scéně nějaká volitelná strana?

Mám obavy, že v současné době ne, protože ty levárny se objevují ve všech stranách. A pokud mi bude některá strana sympatická svým volebním programem, tak se neodváží ho v rámci snahy o udržení pozic opravdu realizovat. Zklamání v rámci ODS toho je zářivým příkladem.

Proč si myslíte, že se v české politice pohybuje tak málo žen?

Aleš Brichta 
Narodil se 9. srpna 1959 v Praze. S hudbou začínal na základní škole, stylově nejprve s country, později mu učaroval rock a metal. Během studia na Vysoké škole ekonomické postupně vystřídal několik skupin. Působil mj. v Kentauru, Projektilu a Apadu, z něhož vykrystalizovalo jádro pozdější legendy Arakain. Ten vznikl v roce 1982. V druhé polovině osmdesátých let se ke kapele přidala Lucie Bílá a fanouškům dodnes vděčí za neutuchající přízeň. Aleš si vyzkoušel i muzikál, jako Pilát v Jesus Christ Superstar. V roce 1994 se paralelně vydal na sólovou dráhu. V roce 2002 opustil po vzájemných neshodách Arakain. Začal provozovat rockový Bum bar a naplno se vrhl na sólovou kariéru. Dodnes koncertuje s AB Bandem a rozhodně si nemůže stěžovat na nepřízeň fanoušků.
Možná mají horší žaludek nebo větší smysl pro čest. Těžko říct. Většina z nich se nechala už v politických počátcích někým klofnout a bylo po kariéře. Asi lepší vrabec v hrsti než holub na střeše.

Každopádně docela dost se jich pohybuje ve feministických organizacích, jak je vnímáte?

Nevnímám. Tyhle spolky mi připadají jen jako hysterické vytí vlků, ale karavana jde prostě dál.

Vy sám, jste poctivě docílil titul inženýra ekonomie, co říkáte turbostudentům na plzeňských právech?

Mimochodem, můj syn tam několik semestrů poctivě studoval politologii, takže bych se ho možná měl poptat. Přijde mi, že tahle situace je způsobena pouze tím, že na nějakou funkci je tabulkově vyžadováno nějaké oficiální vzdělání. Mám zkušenost, že nějaký papír naprosto nezaručuje, jestli je ten člověk na práci tím vhodným. Obávám se, že u většiny současných politiků a policistů by mohla stačit dokončená mateřská školka.

Otázka na závěr: Co říkáte informacím, že 21.12. 2012 bude konec světa?

No to to trvalo! Neměla by se udělat nějaká oslava, dokud je čas?

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky