Alan Alda: Jak znovu nabral dech?

Zdroj:

„Nemusíte být bohatí a slavní, abyste byli šťastní. Stačí být bohatí,“ napovídá herec Alan Alda (76) všem, kdo stále hledají odvážné novoroční předsevzetí. Čerstvý majitel čestné ceny Emmy nikdy nemá k podobným bonmotům daleko, zatímco zmíněná sláva a peníze se mu kolikrát ztrácely v nedohlednu.

Jeho pověstný smysl pro humor si v roce 1996 plnými doušky vychutnávali návštěvníci a organizátoři Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech, který šarmantní Američan ozdobil svou přítomností.

Před příletem do lázní absolvoval šest lekcí češtiny zejména proto, aby uměl říct větu: „Promiňte, podpisy nerozdávám.“ Jedna z mála proseb, na které sveřepě odpovídal záporně, totiž skutečně byla ta o autogram. „Mým zbožným přáním je zvěčnit se úplně všem svým fanouškům na celém světě. Opravdu si to vroucně přeju, ovšem zároveň mě jímá hrůza z představy, že by se na byť jen jednoho jediného nedostalo. Než tohle riskovat, to ať radši nemá můj podpis nikdo,“ vysvětluje se svým neodolatelným úsměvem, s nímž perlil také druhou naučenou větou v naší mateřštině: „Mluvím moc dobře česky, ale nerozumím nic.“

Po tenisovém zápase s tehdejším premiérem Václavem Klausem, samozřejmě korektně prohraném, se zase svěřil Marku Ebenovi: „Hrát s ním je vážně těžké. Jde mu to zleva i zprava, takže mi bylo, jako bych hrál proti celé koalici.“ O politice však umí mluvit také s vážnou tváří.

Naštěstí jsme hrdinsky točili dál. Ke konci druhé sezony už byl seriál čtvrtý nejsledovanější v Americe. Zcela mi změnil život a natolik mě pohltil, že jsem se do něho postupně zapojil jako autor i režisér.“

Alan Alda je jediný herec, který nechyběl v žádném z 251 dílů, napsal 23 epizod a 36 jich režíroval. Za 11 let práce na seriálu M. A. S. H. získal 25 nominací na cenu Emmy, pětkrát si ji skutečně odnesl, dokonce toto prestižní ocenění dostal jako herec, režisér i scenárista, což dosud nikdo nedokázal. Může se rovněž pochlubit šesti Zlatými glóby a řadou dalších trofejí.

Nepodvádět sám sebe

Navázat na takový fenomén samozřejmě nebylo jednoduché a Alanu Aldovi se to také dlouho nedařilo. Přišel propad, ústup ze slávy. Jeho dva celovečerní režijní pokusy nezaujaly diváky ani kritiku, ostatní filmoví režiséři na něj začali pomalu zapomínat. Zachránila ho až spolupráce s Woody Allenem v 90. letech (Zločiny a poklesky, Tajemná vražda na Manhattanu, Všichni říkají: Miluji tě), seriál Pohotovost, snímky Po čem ženy touží a Scorseseho Letec z roku 2004, za nějž byl poprvé nominován na Oscara.

Po celém světě milovaný herec tedy opět nabral dech ve věku, kdy se spousta jeho kolegů se svou kariérou spíš loučí. Ze znovuzískané popularity se mu ovšem hlava netočí.

„Sláva nesmí člověku poplést hlavu a hlavně nesmí začít podvádět sám sebe. Proto je nejlepší mít po boku partnera, který vás zpraží, jakmile se začnete chovat jako rozmazlená hvězdička. A peníze? Všude kolem je spousta příležitostí, jak je vydělat ve velkém. Jenže tím člověk ztrácí svou duši. A co je to za radost, když pozbudete svou čest a důstojnost,“ zamýšlí se „nesmrtelný“ chirurg Hawkey.

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky