Dětství v bohaté a kulturně vzdělané rodině

Adèle Hugo se narodila 24. srpna 1830 jako páté a poslední dítě jednoho z největších francouzských básníků a spisovatelů 19. století – Victora-Marie Huga a jeho manželky Adèle, rozené Foucher, se kterou se proti vůli své matky Victor tajně zasnoubil. Dcera Adèle byla vychovávána v kultivované a bohaté rodině svých rodičů v měšťanském domě v Paříži. Adèle hrála úžasně na klavír a byla známá svou nevšední krásou a dlouhými tmavými vlasy. Však také pózovala pro portréty mnoha francouzským umělcům.

Život v exilu

Poté co byl otec Victor v důsledku převratu, o který se zasloužil Napoleon III. roku 1851 donucen odejít z politických důvodů do exilu, následovala ho celá rodina včetně Adèle. V exilu žili téměř dvacet let. Krátce rodina pobývala v Bruselu a od roku 1852–1855 na ostrov Jersey. V letech 1855–1870 pobývali na ostrově Guernsey (druhý největší ostrov z Normanských ostrovů). Právě tam krásná, ale psychicky labilní Adèle prožívala začátky osobní tragédii. Poté, co ji po útrapách spojených s nešťastnou láskou muž, kterého milovala a odjela za ním až do daleké Kanady, veřejně odmítl, propukla u ní naplno závažná duševní nemoc. Po návratu do Francie žila až do své smrti v zařízeních pro duševně nemocné.

První příznaky nemoci a posedlost láskou

První příznaky duševní nemoci se u Adèle projevily v roce 1856, kdy zahořela láskou k britskému vojenskému důstojníkovi Albertu Pinsonu. Když ji Pinson roku 1855 navrhl manželství, Adèle z nepochopitelných důvodu nabídku odmítla. Záhy však změnila názor, uvědomila si, že je do důstojníka zamilovaná až po uši a nemůže bez něj žít. Pinsona však Adèle přestala zajímat a věnoval se své vojenské kariéře. Od 16. pěšího pluku v Bedfordshiru byl odvelen do Irska, kde byl povýšen na poručíka. V Irsku setrval do roku 1861. I přes to, že Pinson krásnou Adèle odmítal, byla mu stále v patách. Pinson byl proslulý svým prostopášným životem sukničkáře. Čím více byla svým milovaným poručíkem odmítána a ponižována, tím větší lásku k němu chovala. Psychicky vyčerpaná Adèle odjela za ním také do Halifaxu v Novém Skotsku v Kanadě. Definitivní zlom však nastal v roce 1866, kdy byl Pinson odvelen na Barbados. Adèle samozřejmě odešla za ním i tam. Veřejnosti se představovala jako madam Pinson. Rodině, která se snažila s Adèle udržovat alespoň kontakt pomocí korespondence v dopisech lživě psala, že se za Pinsona dokonce provdala. Její stav se začal rapidně zhoršovat, poručík se s ní odmítal setkávat. Každý den jej zahrnovala milostnými dopisy, ve kterých se vyznávala ze své bezmezné lásky. Byla jim naprosto posedlá a dokonce ho v přestrojení často sledovala. Po třech letech opustil Pinson Barbados a definitivně také Adèle.

Návrat psychické trosky

Ztratila kontakt se svou rodinou, stala se z ní neupravená troska bloumajíc celé dny po ulicích Barbadosu. Lidé ji často potkávali, jak mluví sama se sebou. „Madam Pinson“ se dostala zpět do Francie až roku 1872, tedy tři roky po Pinsonově odjezdu, který byl v té době už dávno ženatý s jinou ženou. Adèle se zpět do vlasti dostala díky jisté Céline Alvarez Baa, ta nejenže poskytla Adèle útočiště, ale přivedla ji zpět k rodině do Francie. Victor Hugo uhradil madam Baa veškeré výdaje a umístil dceru do psychiatrického zařízení, ve kterém žila až do své smrti 21. dubna 1915.

Adèle zřejmě trpěla chorobným vystupňováním pohlavní apetence a schizofrenií. Čemuž odpovídají příznaky, kterými trpěla včetně halucinací. Schizofrenií trpěl také Adèlin strýc Eugéne Hugo. Posedlost Adèle poručíkem Pinsonem, korespondence a záznamy v pečlivě vedeném deníku inspirovaly v roce 1975 režiséra François Truffauta k natočení autobiografického snímku s názvem „Příběh Adèle H.“