Díváš se na druhou řadu Survivora?
Jasně že na to koukám, všichni to sledujeme, jak se třeba projevují ty jiný povahy. Pro mě je zajímavý vidět tam lidi z Love Islandu, protože tam se chovali úplně jinak a byli happy jak dva grepy. A tady je hezky vidět, jak se to mění. Nemyslím tedy Pítra, ten to zvládá moc hezky a je pro mě největší chlapák. Ale třeba u toho Martina už tam jsou vidět takový ty stavy, že neví co má dělat. Zkrátka je to poučný v tom, že ty dvě reality show jsou odlišný a člověk má právo na nějaký svoje chování v extrémních a vypjatých situacích.
Vrátil byses zpátky na ostrov?
Hned. Já myslím, že my všichni. Když se třeba bavím s Vláďou nebo s Veve, jeli bychom zpátky okamžitě. Navíc kdyby tam člověk šel znovu, tak by měl strašnou výhodu v tom, že by věděl, co má jak dělat. Přesně víš, proč tvoje reakce jsou takový. Za ten rok si projdeš určitým osobním vrůstem, něco si uvědomíš, srovnáš si ty věci v hlavě a už by ti to tak neubližovalo. Ta situace je taková, že si nikdy nic podobnýho neprožil. Všechno, co tam děláš je úplně poprvé. Tlak mezi lidma, spoluhráči v kolektivu, už to, že tam je směs lidí v kmeni. Je potřeba si uvědomit, že se tam sejde v jedný skupince od inženýra, přes holku od pásový výroby. A najednou jsi se všema na jedný lodi někdo se nad tebe začne stavět. Na to nejsem v osobním životě zvyklý, že za mě například rozhoduje někdo, kdo nemá tak veliký zkušenosti jako já. Nebo si na tobě potřebuje zahojit to, co se mu děje doma, protože nemá tu invenci se dostat výš. Rozhodně to není nic příjemnýho, nebo co by člověk dobrovolně vyhledával. Přesto si bych si ale hned zítra zabalil kufr a jel to zkusit zas.
Už máš svého favorita v soutěži?
Zatím nemám úplně favorita, ale strašně fandím Pítrovi, nevím proč, možná je to i tím, že se známe. Ale chová se tam chlapsky a zároveň je taková tichá voda. Mám o něj strach, myslím si, že ho tam brzy zlikvidujou.
Před odletem do Survivora si měl rozjeté podnikání, jak je to dnes s tvojí truhlářskou firmou?
Truhlárnu furt jedu, snažím se. Bohužel to hodně upadlo a myslím si, že to je mimo jiné způsobené válkou na Ukrajině a covidem. A možná mám míň práce i kvůli tomu, že lidi vědí, že to dělám já, tak se bojí, že to bude drahý nebo si naopak myslí, že už to nedělám. Ono když si to představím já z tý stránky, že zavolej si někomu, kdo je několikrát za měsíc na titulce nějakýho bulváru, nebo v televizi... Nahání to trochu strach a může to na zákazníky působit, že už jsem někde jinde a odradit je. Já ale přitom nechci být nikde jinde. Nedokážu to samozřejmě úplně rozklíčovat, ale za mě to v tom může hrát určitou roli.
Jaký máš tedy plány do budoucna? Loni ses nám svěřil, že chystáš svůj pořad, pořád to platí?
Ano, stále na tom makám. Oslovil jsem nějaký sponzory, ale jde to pomaleji, než jsem si původně myslel. Ten sen ale zůstává a směřuju k tomu, abych mohl dělat řemeslo, ale zároveň ho posunul na vyšší level a předával ho i ostatním. Promovat truhlařinu jako dobrý nápad ke studiu a ukázat mladým lidem, že je to fajn. I třeba tím stylem, hele taky to mám vystudovaný a teď mám svůj pořad. Tak nějak to vidím.
Závěrem, co tě teď (kromě práce) nejvíce naplňuje
V poslední době se věnuju hlavně svýmu pejskovi, kterej je úplně úžasnej. Je to nová náplň a Dobiáš alias Dobby je pro mě mocný učitel. Mít psa je boží.
Sexy truhlář je ze svého čtyrnohého miláčka nadšený
