Story 43

  Story 43 Zdroj:

• Zpěvačka LUCIE BÍLÁ v sobě rozhodně nezapře živel. Přesto myslí i na ryze pragmatické záležitosti a má tedy kupříkladu sepsanou závěť… „Všichni si myslí, že jsem spontánní, že jsem jak vítr. Ale já to mám v hlavě pěkně srovnaný…“ říká Lucie. A nutno přiznat, že je to tak…
• Herečka VERONIKA ŽILKOVÁ-STROPNICKÁ právě prožívá poněkud zvláštní období. V holínkách vybíhá do lesa, kde tančí, zatímco jejího manžela dohání sychravé počasí k užívání antidepresiv…
• Zpěvák JAN KALOUSEK sice tak trochu koketuje s politikou, ale největší změny jej čekají v soukromém životě. Po roce manželství se připravuje na příchod svého prvního potomka...
• Něžnou fashion story pro nás nafotila KRISTÝNA FUITOVÁ-NOVÁKOVÁ, která je nejen skvělou herečkou a oddanou maminkou, ale také milovnicí koček. Stejně jako my!
• Režisér ZDENĚK TROŠKA co nevidět dokončí svou sedmou filmovou pohádku a krom toho jej každý týden můžeme sledovat v roli porotce. Původně ovšem tuto nabídku televize Nova odmítl…

Zdroj: Noční rozjímání

Minulý týden se sešlo snad všechno, co se sejít mohlo. Výsledkem bylo, že jsem ve čtvrtek, kdy tak obyčejně činím, tento svůj pravidelný sloupek zkrátka nestihla napsat. Večer, když jsem si byla jista, že mě po celodenní honičce už skutečně nic smysluplného nenapadne, jsem si tedy rozumně řekla: „Nevadí, půjdeš brzy spát, ráno si přivstaneš a s čistou hlavou text vyšvihneš, ani nebudeš vědět jak...“ Bohužel, jak konstatovala i Lucie Bílá, když jsme si povídaly v jejím domě v Otvovicích, „když člověk plánuje, Panbůh se směje.“ Do postele jsem se sice ještě dostala relativně včas, pak mě ale přepadl – jak já to soukromě nazývám – syndrom ranního autobusu (ještě na vysoké škole jsem někdy odjížděla z rodných Krkonoš do Prahy až v pondělí ráno – autobus startoval z náměstí ve 4.55). Tedy ten stav, kdy víte, že musíte ráno strašně brzo vstávat, pročež vás váš svědomitý mozek raději nenechá ani usnout, abyste to náhodou neprošvihli. Jakž takž jsem tedy chrněla do jedné hodiny a dvaceti minut. V tu dobu jsem se probudila poprvé a můj mozek drnčel: „Bylo by dobré napsat ten sloupek o tom, jak ti Lucie Bílá dala úplně spontánně ten prstýnek s ještěrkou, to bylo od ní milý.“ Dobrá, pomyslela jsem si a upadla zpět do mlžného polospánku. „Taky byla dobrá její myšlenka, že ošklivé věci netřeba říkat ošklivě, to by se dalo hezky rozvést,“ vymýšlela moje hlava a já vytřeštěně civěla na budík: 02.42. Zavřela jsem oči. Něco po třetí mé šedé buňky dostaly další úžasný nápad: „A co využít to téma, jak Lucie působí žensky a křehce a přitom se materiálně stará o celou svoji rodinu a evidentně má za ně velký pocit odpovědnosti?“ Inu, do rána se mi v hlavě vylíhly ještě asi další tři podobně „geniální“ myšlenky, poslední jen pár minut před šestou, kdy už skoro nemělo smysl snažit se ještě zabrat. Takže určitě pochopíte, že tenhle sloupek je mé dnešní maximum. :-)

Aspoň trochu odpočinkový týden se Story!

Daniela Prokopová, šéfredaktorka