Těšil se na olympiádu a mistrovství světa, kvůli koronaviru ale musel zůstat doma. Teď má Lukáš Krpálek (29) nový cíl.
Pro vrcholového sportovce neexistuje snad nic horšího, než když nemůže z jakéhokoli důvodu naplno trénovat. Své o tom ví i náš nejúspěšnější judista, olympijský vítěz z roku 2016 a mistr světa z let 2014 a 2019 Lukáš Krpálek, který se chtěl letos opět zúčastnit mistrovství světa a Letních olympijských her v Tokiu. Obě akce však byly nakonec odloženy a on musel zůstat doma a věnoval se úplně jiným činnostem. Prozradil nám, co pro něj bylo v tu dobu nejtěžší a na co se teď nejvíc těší.
Bylo těžké hledat motivaci, když jste se dozvěděl, že je olympiáda v Tokiu odložena na příští rok?
Motivaci jsem měl, ale museli jsme hodně měnit plány. Teď už se nejvíc orientuju na mistrovství Evropy, které by mělo být v listopadu na domácí půdě, to je pro mě obrovská motivace. Beru to jako vrchol sezony, protože olympiáda i mistrovství světa odpadly. Chtěl bych tam určitě uspět a dám do toho maximum. Motivace tedy je, ale nikdo bohužel neví, co bude. Podmínky mají všichni stejné, takže mi nezbývá než se připravovat a doufat, že všechno v pohodě proběhne. Věřím tomu.
Udržoval jste se přes léto nějak ve formě?
Snažil jsem se a příprava samozřejmě pokračuje dál, ale nebudu lhát, ta pořádná judistická příprava mi chyběla, protože jsme většinu kempů dělali vždycky v zahraničí a najednou se nemohlo jezdit. Trénoval jsem pouze u nás. Ale vzhledem k tomu, že jsem nevěděl, kdy mi začnou závody, jsem to bral tak, že mi nic neuteče.
Během karantény jste se vrátil i ke svému původnímu povolání – truhlařině. Co jste vytvořil?
Začal jsem věcmi, které jsem odkládal a potřeboval je dodělat, až potom jsem se vrhl na věci, co jsem měl delší dobu v hlavě, ale nebyl na ně čas. Tím myslím třeba houpačku, kterou jsem dával na sociální sítě. Tu jsem plánoval už dlouho, ale teprve v koronavirové pauze jsem na ni měl čas, takže jsem ji vytvořil. Těch věcí bylo samozřejmě víc. Bráchovi jsem třeba pomáhal dělat přístřešek, v zahradě jsem vysadil tři nové stromy... Nějakou práci jsem odvedl.
Zmínil jste výsadbu stromů. Baví vás pracovat na zahradě?
Ano, mám to rád. Už jsem doma vysadil několik stromů a květin, a nedávno jsem se stal dokonce sto pátým účastníkem projektu Kořeny osobností trojské botanické zahrady a vysadil jsem tam jeden japonský strom. Jsem rád, že jsem se toho mohl účastnit, protože Japonsko mám moc rád a považuji ho za svůj druhý domov, kam se často a rád vracím.
Poprvé jste vzal do společnosti i svou dvouletou dceru Marianu. Jak to snášela?
Byla z toho trošku vyjukaná, na podobné akci byla poprvé. Ale myslím, že to zvládla docela dobře. Občas si kňourla, ale jinak to bylo docela v pohodě.
Poslední půlrok jste trávil s rodinou hodně času. Jak se vám bude odjíždět na tréninky do ciziny?
Samozřejmě těžko. Už jsem byl na soustředění na Šumavě, kde jsme jezdili na kolech, a musím říct, že ten týden byl pro mě docela těžký, a to jsem byl jen v České republice. Když jsem telefonoval s manželkou, říkala, že Tonda pořád brečí a chce tátu. Jak si zvykl, že jsem byl doma, bylo to pro něj těžké. A bude to samozřejmě horší. Ale zase na druhé straně je to moje povinnost, jezdit po závodech, po kempech. Prostě to tak je a musím to tak brát, i když je to občas náročné.
Myslíte si, že je pro sportovce a jeho výsledky rodinné zázemí důležité?
Stoprocentně. Je skoro nezbytné mít doma pohodu a pevné zázemí. Někdy se člověku nepodaří nějaký turnaj, vrátí se domů a hodně mu pomůže, když ho rodina vřele přivítá.
KONDICE
