Jak žije v těžké době a co momentálně podniká David Gránský?

David Gránský
David Gránský
Zdroj: Profimedia.cz

Kromě talentových soutěží a společenských akcí moderuje David Gránský (28) i dívčí soutěže krásy. Máte pocit, že to musí být fajn? Na jedné takové nám prozradil, co to obnáší.

Už šestým rokem spolupracuje se soutěží Dívka roku a čtyři roky ji moderuje. Připočteme-li k tomu moderování dalších soutěží krásy, má David opravdu bohaté zkušenosti. Každého by hned napadlo, zda mu za ty roky nepadla do oka nějaká soutěžící, ale v tomhle má jasno. Před rokem se oženil se svou dlouholetou partnerkou Nikolou, a bylo to, jak sám říká, z čisté lásky. „Nebylo to z rozmaru, že bych po třech měsících poklekl, a nebylo v tom ani dítě, ani žádné jiné úmysly, fakt jsme to chtěli a jsme spolu šťastní. Nic se radikálně nezměnilo. Postavili jsme dům, ve kterém bydlíme, ale ještě ho zařizujeme, je tam spousta práce, a plánujeme samozřejmě společnou budoucnost,“ prozradil nám své plány.

Máte pocit, že moderovat soutěž krásy je těžší než moderovat jiné akce?

Mám docela velké zkušenosti. Kromě této soutěže moderuji i ty známější „Missky“, konkrétně Miss Czech Republic, kterou jsem uváděl už několikrát, včetně letošního roku, kdy bylo nále kvůli koronaviru virtuální, takže jsem na to docela zvyklý. Jen s těmi mladšími dívkami musí být člověk trošku empatičtější a musí si dávat větší pozor na to, jakým způsobem oznamuje, kdo cenu získal, a kdo ne. Ale upřímně musím říct, že dnes už jsou ty třináctileté, čtrnáctileté a patnáctileté holky tak vyspělé, že si uvědomují, jak je to nastavené, a vědí, co by od života chtěly.

Dokáže vás ještě při takovém moderování něco překvapit?

Vždycky mě překvapí, jak emočně vypjaté ty večery jsou a jak velký jsem cíťa. (smích) Každý rok se na Dívce roku přesvědčím, že příběhy Nadačního fondu dětské onkologie Krtek mě psychicky úplně rozbijou, což se stalo i letos. A samozřejmě to vždycky s holkama prožívám a snažím se v té soutěži být hned od začátku, od prvních kol. Asi bych nechtěl dělat jenom nále nebo casting. Mně se právě líbí průběh té cesty, že to s holkama můžu prožívat od začátku až do konce. Byl jsem na castingu i na semi nále, byl jsem je navštívit na soustředění, takže vím všechno, co se dělo. Den před nále se pak zkouší a jsou celý den generálky. Za tu dobu se navzájem poznáme a už k nim mám nějakou vazbu.

Připravujete se na moderování opravdu pečlivě, nebo si občas rád zaimprovizujete?

Jak kdy, jak v čem a v jaký moment. Někdy si tu improvizaci dovolit můžete, ale někdy musíte děkovat partnerům a sponzorům a ty si nemůžete úplně vymyslet a dělat u toho nějaké srandičky. A u toho samotného vyhlášení se také nedělají srandičky, tam se striktně držíme scénáře. Ale připravené to musí být za každou cenu. Zase nejsem takový flink, že bych přišel a na blind tady něco předváděl. To by znamenalo, že si toho nevážím, a já mám k této soutěži silný vztah, opravdu hodně mi na tom záleží.

Stalo se vám někdy, že jste měl okno?

Asi se to stane, ale v okamžiku, kdy máte kartičky, tak to okno není moc dlouho otevřené. Je to taková pojistka, kartičky jsou super věc. V Americe mají na takové věci čtecí zařízení. Když jsem dělal ČeskoSlovensko má talent, tak jsme také měli kartičky, ale třeba v Americe už mají moderátoři v této soutěži čtecí zařízení, a to po celou dobu i v sále před diváky. A mají tam dokonce napsané i své vypointované fóry. My jsme ještě pořád technologicky za nimi, ale nemám s tím problém. Mně to takhle vyhovuje.

Šel byste vy sám do mužské soutěže krásy, kdybyste byl o něco mladší?

Ne, to mě nikdy nelákalo. Moc nejedu na krásu, spíš mi vždycky záleželo na tom, abych věděl, co chci dělat, aby to bylo umění, ale nepotřeboval jsem se producírovat. A teď se producíruju až až, takže nepotřebuju nějakou soutěž krásy. Nemyslím to nijak zle, že bych tím pohrdal, ale vnímám to tak, že mě to v životě nenapadlo, nebyl jsem k tomu vedený a mám to odmala zafixované tak, že je to soutěž pro holky.

Lanařil vás někdy někdo, jestli byste se svojí postavou nechtěl zkusit modeling?

Nelanařil, ale byly nějaké poznámky, že bych mohl fotit, tak jestli bych to nechtěl zkusit, ale mě to nelákalo. Sice nějaké věci fotím, třeba když se fotíme na podpisové karty nebo v rámci nějakého projektu nebo pořadu, ale že bych sám od sebe fotil nějaké oblečení nebo chodil módní přehlídky, to tak maximálně, když je moderuji a s modelem si pak dám jedno kolečko jako překvapení a mám z toho srandu, protože to prodám, je to humor.

Byl jste bavičem už ve škole? Měl jste od dětství k předvádění sklony?

Asi ano, byl jsem takový klaun třídy. Chodil jsem odmala do dramaťáku, chodil jsem na pantomimu, do sboru a nevím do čeho všeho, takže asi nějaké extrovertní vyjadřování tam bylo. Ale musím říct, že doma jsem úplný introvert. V práci jsem vždycky plný energie, ale přijdu domů a energie je pryč. Doma jsem kliďas, který potřebuje svůj klid a prostor pro sebe. 

Co říkali rodiče na to, že se chcete vydat touhle cestou? Byli pro, nebo chtěli, abyste se věnoval něčemu jinému?

Moji rodiče jsou inteligentní lidi a byli to přesně ti rodiče, kteří odmalinka podporují své dítě v tom, co chce dělat. To bych doporučil všem rodičům, protože je to to nejlepší, co můžou pro své děti udělat. Kdybych se chtěl stát hercem a oni mě nutili studovat medicínu a mě by to nebavilo, bylo by to to nejhorší, co by se mohlo stát. Takže mí rodiče, hlavně maminka vycítila příležitost, všechno to se mnou samozřejmě prodiskutovala, já byl nadšené dítě, takže jsem řekl, že to chci, a měl jsem doma už jako šestiletý celý set karaoke a všude jsem říkal, že chci zpívat.

Největší zájem jste měl tedy o hudbu?

Bydlel jsem s našimi pět let v Irsku a už tam na té škole byl v kostele zpěv. Každá škola tam má svůj kostel, mají i předmět náboženství, jsou hodně zbožní, a tam jsem zpíval v kostele a máma pochopila, že mě to baví. Ještě mám takovou jednu vtipnou historku. Když mi bylo pět, tak jsme s mámou koukali na televizi na nějaký zábavný pořad, něco jako GO-GO šou, a já jí tehdy řekl, že tam jednou budu. A ona se mě zeptala, co tam budu dělat, a já jí odpověděl, že cokoli, hlavně když budu v televizi. Pozor, to jsem říkal už v pěti letech!

Co máte teď od září v plánu?

Neustále se to mění, takže poutat se na nějaká divadla nebo pořady je teď samozřejmě trošku těžší, ale odstartovali jsme nový seriál, je to volné pokračování Modrého kódu, ale jmenuje se to Sestřičky Modrý kód. Běží to každé pondělí a středu a uvidíme, co letos ČeskoSlovensko má talent. Je v plánu, ale nevíme, co koronavirus, protože tam bývají zahraniční vystupující a soutěžící, takže je to teď trochu problém z důvodu cestování. Budu mít premiéru ve Strašnickém divadle v Cyranovi, kde hrajeme s Evou Burešovou ústřední dvojici. Něco mám i v dalších divadlech, takže uvidíme, kdy se to všechno spustí. Budeme se těšit.

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky