Povídky a fejetony

Věřte – nevěřte: Poznáte, co je pravda a co lež?

Věřte – nevěřte: Poznáte, co je pravda a co lež?

Jsou dušičky. Ten pravý čas nejen na vzpomínky na drahé zesnulé, ale i příběhy s nádechem tajemna. Zkuste odhalit, které se opravdu staly a které jsou fikce.

Pravidla kavárny

Pravidla kavárny

S kamarádkami se obvykle scházíme u kafe. Posezení u dobrého vínka je rovněž hodnoceno kladně, ale taková akce již vyžaduje větší časový prostor, vítaný je také odvoz domů a následný den volna.

Vším jsem byla ráda

Vším jsem byla ráda

Pocházím z generace, kde bylo prestiží a úspěchem pracovat celý život na jednom pracovišti. Jakmile zde začal člověk „mířit“ do důchodového věku, prožíval jakousi dobu „hájení“.

Jak jsem (ne)pracovala z domova

Jak jsem (ne)pracovala z domova

Mám vlastní kancelářskou židli ve velké společnosti s pracovní dobou od-do. Každý den mi začíná a končí přibližně ve stejný čas a mně to tak vyhovuje.

Cestuji často a ráda

Cestuji často a ráda

Cestuji často a ráda, s přibývajícími léty ještě o to víc. Mám teď na cestování sice více času, i když o to méně síly. Je to tak, za všechno se platí.

Brzy se mě dotkne baby boom

Brzy se mě dotkne baby boom

Tedy ne že bych se osobně zařadila mezi Španělku Carmen Bousadaovou a Indku Rajo Devi Lohanovou! První zmiňovaná porodila tuším v 68 letech, druhá v 70, to bych tedy měla ještě čas (na obě z nich!)

Jak jsem se z neználka stal domácím baristou

Jak jsem se z neználka stal domácím baristou

Bývaly doby, kdy jsem kávu nepil. Pak mne na ni pozvala jedna slečna, i začal jsem kávu pít. Slečna byla dávno pryč, ale kávu jsem pil dál. Znáte to. Turka, turka s mlékem, skoro půllitráčky... Až jsem před rokem zjistil, že vlastně nepiju kávu.

Dva konce jedné hole

Dva konce jedné hole

Jsou dva způsoby, jimiž můžete prožít svůj život. Jeden je – jako by nic v životě nebylo zázrakem. Druhý - jako by zázrakem bylo vše. Tak nějak to řekl kdosi přede mnou a já se s tím plně ztotožňuji.

Takové normální samozřejmosti

Takové normální samozřejmosti

Denně takové normální nudné samozřejmosti. Nic, z čeho bych se měla obzvláště radovat.

Třídní sraz

Třídní sraz

Třídní sraz – myslím, že toto spojení slov není třeba nikomu vysvětlovat. To, zda jsou to spolužáci z gymplu, základní školy nebo školky (takové srazy neznám, ale mně osobně by se moc líbily), je úplně jedno.

1 |2 |3 |4 |5 |6 další
Newsletter

Přihlašte se k odběru týdenního přehledu nejzajímavějších článků.

Vytvořit účet pro odběr
Povídky od slavných i našich čtenářů. Stalo se vám něco zajímavého, něco, o co se chcete podělit s ostatními? Napište krátkou povídku nebo výstižný fejeton a pošlete nám ho do redakce. Rádi si ho přečteme a všechny dobré povídky i fejetony umístíme na náš web.