Je způsobů jak získat výhodu nad jinou osobou, jednou z nich je klamání řečí těla - manipulace druhými pomocí zavádějících gest. Jen si každý sám před sebou musí zdůvodnit, zda to bylo pro dobro věci, nebo šlo o nechutný podraz… Nonverbální projevy mají 97% podíl na úspěšném zdolání cíle! Ne vždy jim však jejich šéf - limbický systém v mozku - dovolí „šulit“ okolí.
Hráčem pro dobro
Úspěšné lhaní nebo matení může rozhodovat o směrování života. Kalous ušatý v případě, že se do blízkosti jeho hnízda dostane predátor, zahájí obranně-mystifikační techniku: předstírá neschopnost letu a láká nepřítele do bezpečné vzdálenosti od vajec či mláďat. V přírodě nejde o zlý podfuk. Našinec je v tomto ohledu hráč, umí přetvářku víc zneužívat!
„Chce to letitý trénink a sebereflexi. Své o tom vědí dobří herci, řečníci a měli by i politici. Ještě v generaci mé babičky se nosilo takzvaně být dámou a ta se chová rezervovaně, tj. nedává příliš najevo, co skutečně cítí.
Třeba velkou radost či smutek. Tohle se malé holčičky určitého sociálního postavení učily od dětství, osvojily si to v rámci docilování slušného chování,“ vysvětluje Eliška Landovská, odbornice na řeč těla a ředitelka pražské Astrologické školy Hvězda.
Jak to dívenky dělaly? Mačkaly v ruce klubíčko, aby se nevztekaly, a přes rušivé podněty držely konzistentní úsměv. „Zlost mírníme různě. Mačkání míčků z měkké gumy je ideální, do nich se de facto odvede agrese. Zvládnete-li nácvik, pak už pomůcku nepotřebujete, stačí jen představa,“ popisuje specialistka jak na zlost vyzrát.
Rejstřík přetvářek lze pilovat
Aby člověk mohl tělem zdárně mást, potřebuje znát, co které jeho gesto znamená. „Musí i vědět, že vesměs dá jistou výpověď až soubor mikrogest, nelze brát jen jedno jako stoprocentní informaci. To by mohl narazit,“ naznačuje jisté úskalí odbornice.
S tím souhlasí i PhDr. Vladimír Svoboda, další z expertů na řeč těla, který mediím mj. uvedl: „Ono stejně žádné gesto není stoprocentní. Musíte ho vyhodnotit v kontextu s dalšími znaky. Je třeba sledovat pohyby rukou, nohou, výraz obličeje…“
Důležité je vědět, že základem je první dojem, tzv. paradigma – trvá 5 až 10 vteřin! Může být klíčový i zavádějící. Velké procento úspěchu v matení ale představuje přesvědčení se o „své“ pravdě v mozku! Čím jsme sami přesvědčenější, tím důvěryhodněji umíme balamutit okolí. Užitečná lež se změní v dokonale nevinnou pravdu.
Klídek a ruce v pohodě
Nejčastěji je nutné na sobě maskovat rozrušení. Někdo běžně nasadí v klidu poker face, ale jiný… „Pokud dotyčný sedí, je dobré obě ruce položit na židli nebo sedačku a vlastně se jimi opřít. Ruce přivede do klidu a potlačí gesta, protože ta jsou moc čitelná,“ konstatuje specialistka.
Když jsme u rukou, ty lze k matení užít až netušeně. Pokud je dáte bezděčně za záda (jako zkoušené děti u tabule), odhalíte hrudník a nabídnete tuto partii všanc úderu člověku, s nímž mluvíte. Pokud takové gesto není instinktivní, hrajete krásně falešnou podřízenost!
Jste-li na obchodním jednání s cílem nevzbudit u druhé strany důvěru, máchejte rukama jako na spartakiádě. Přehnanými gesty přijdete o všechny důvěřivé a vaše mise je do puntíku splněna. U přednášek je to jiné: tam gestikulace udržuje pozornost publika.
Dominance č. 1 a sex
Jste submisivní, nerozhodný muž a toužíte se ukázat jinak? Strčte ruce do předních kapes kalhot a je to! Dělejte to s jistou elegancí, nervěte je tam celé (to pak znamená, že něco skrýváte).
„U pánů jde o naprosto dominantní gesto, protože prsty směřují k symbolu mužství. Platí to i v případě, že palec jen zaháknou za lem kapes. Skrytě dominantní gesto – pro obě pohlaví – je zasunout dlaně do zadních kapes kalhot či sukně,“ připomíná Eliška Landovská.
A jsme u sexy náznaků! Ženy totiž ve chvíli, kdy si dají ruce do zadních kapes, automaticky vypnou hruď. Mást protivníka namlouvacími gesty je účinné, ale je zapotřebí znát únosnou hranici. Její překročení může být nebezpečné! Má si šéf přijímací komise myslet, že je vám sympatický? Dámy, nasměrujte k němu špičky bot! Ty prozradí, kam vás to táhne (namířené ke dveřím značí, že byste raději prchly).
„Nenápadnou výzvou je i pohazování si vlasy, toto koketní gesto dělají jak muži, tak ženy,“ přibližuje specialistka s tím, že v této branži je kromě gest důležitý i pozorovací talent. Je nutné vyhodnotit, zda opozice vaše neverbální vzkazy čte, vnímá a reaguje na ně. Pokud by šlo o sociálního tupce, můžete se před ním mimicky usvíjet a nic. „Tvrdý sok je také ten, kdo je cvičen v témž,“ varují odborníci jedince, kteří sázejí na umění lhát tělem.
Nebát se a… nebát se!
Mnozí „hráči“ potřebují před akcí skrýt před jinými hlavně strach. „Než vstoupíte do místnosti, kde se má odehrát důležité jednání či hovor, je dobré se prodýchat. Pět nádechů a výdechů, při nichž počítáte do deseti. Tím se okysličí mozek, otevře hrudník, mírně se napřímí záda, lehounce povysune brada – a je tu narovnaná postava sebevědomého, nikoli však naježeně bojovného člověka!“ znějí slova průvodkyně po body language.
Pokud je vaším cílem střihnout si odevzdanou puťku, zapomeňte na nádechy. Přihrbte se, mačkejte si ruce, sklopte zrak do země a nasaďte pokorný tón hlasu. V tu chvíli ve vás nikdo nepozná dravce! Nicméně, ať máte jistotu, že vaše mámivá gesta jsou důvěryhodná a nikoli trapná, zkuste si nácvik před zrcadlem.
„Mimikry mají být úměrné. Základem jsou klidnější gesta i chůze! Pokud vstoupíte do místnosti a půjdete pomalu k nabídnuté židli, donutíte protivníka, aby vás sledoval. Což většinou potřebujete,“ tak zní rada dámy, která je mírný detektor lži.
Dobré je sednout si pohodlně, pevně - ne na „kus zadku“. Pokud tedy netoužíte mylně přesvědčit protistranu o nejistotě, že jste chuděrka, které stačí pár drobečků…
Máte na programu dotyčného odrovnat nezájmem? Opřete se až položte do křesla celým tělem a zrakem těkejte po místnosti – dokonale tak naznačíte, že jsou vám jeho řeči putna.
Uklidněte je růžovkou
Jeden z nejznámějších „čtečů“ lží Australan Steve van Aperen (spolupracuje mj. s FBI) i jeho kolega expert Paul Ekman (předloha hrdiny seriálu Anatomie lži) míní, že dokonalý lhář neexistuje, že každý udělá jednou chybu, která ho prozradí. To ale není důvod kapitulovat! Ať mateme jakkoli dokonale, hlavní je stále mít před očima a na mysli cíl – proč se snažíme. To udržuje směr našeho konání a pohřbívá pochybnosti.
Pro přesvědčivé ošulení rivalů je důležité i oblečení. Ideální je pohodlné, které nezradí a neznemožní. Banalita, jíž se lze lehce připravit o převahu. Vyvrknout si nohu před „jámou lvovou“ v nadměrně vysokých kramflecích, když to nebylo v plánu, je faux pas. To se o knoflíčku svírajícím ve výstřihu košile bujné vnady říct nedá, nestřelí-li do čela ředitelku právní kanceláře, kam míříte.
„Čím méně je nutné soustředit se na oblečení, tím víc času člověk má věnovat se gestům. Jistě, i šaty můžou mást, ale je třeba to využít,“ radí expertka a dodává zajímavé věci. Chcete unavené okolí vysát a pak rozčílit? Oblečte se do rudé barvy. Chcete-li je naštvat, jděte do zelené. Jestli hodláte být super pozitivní, vezměte si jemnou světlou, nedráždivou růžovou.
Oči a pot to profláknou
Kromě ledové tváře lze nacvičit nečervenání se, neblednutí, nepocení, ale super dokonale to zvládnou snad jen agenti CIA - a po náročném výcviku. Ten většině našinců nehrozí, přesto lze být v této sféře dobrý.
„Musíte sami sebe dostat do vnitřního klidu. Mimika musí zůstat v klidu, stejně dech. Nejdelší a nejsložitější práce je s očima. Chce to trénink, který přejde do krve,“ naznačuje lektorka s dovětkem, že oči mnohdy prozradí celou úspěšnou habaďúru. Nahrát lze i vlídnost a empatii vůči nenáviděné personě. Stačí se odosobnit a najít si na ní pozitivum.
A už se na osobu, kterou byste nejraději uškrtili, usmíváte, aniž hnete brvou, a tím máte na své straně i morální převahu. Okolí se nestačí divit. Že je pravda jiná? Nelze poznat… Jen přitom proboha neproplétejte ruce, protože tím se propíchne, že ztrácíte jistotu.
„Zachrání vás pak jediné - sepněte ruce nad hlavou a tím je zřejmé, že jednání skončilo!“ podotýká Eliška Landovská a její ruce nad hlavou mluví jasně.
Jak na to?
- Chcete přesvědčit okolí, že lžete? Při konkrétním jasném tvrzení krčte rameny nebo alespoň jedním. Chce to cvik, ale gesto splní účel. Nebo se vyhýbejte zrakovému kontaktu, případně zaměstnejte obě ruce nějakou činností.
- Toužíte vyvolat dojem neupřímnosti? Při hovoru si nenápadně sahejte na nos, můžete si ho mnout, přejíždět po něm hřbetem ruky atd. Koukejte se oponentovi do očí.
- Toužíte přesvědčit šéfa, že vás nudí? V hovoru s ním si podepřete bradu, koukejte mimo něj, a je to! Pozor, možná se vás bude snažit znovu zaujmout a použije metodu ukazování svého záměru tužkou na papíru.
- Má si „odpůrce“ myslet, že jste nervózní? Bubnujte prsty, okusujte si nehty, kopejte (jemně) do stolu a poposedávejte si.
- Hodláte hrát převahu, o níž v reálu není ani vidu? Postavte se a dejte ruce v bok, čímž rozšíříte postavu. Nakročte nohou vpřed – tak naznačíte, že ovládáte teritorium! Až vystřízlivíte, asi omdlíte, ale jako vítěz.
- Vy dobrák chcete hrát zlého? Přivřete oči a sevřete rty.
- Má si konkurent myslet, že váš zájem o něj končí? Sundejte si brýle a složte je!
- Rozhodli jste se uzemnit protistranu teritoriálním gestem, že vy zůstanete? Při sedu si podsuňte nohu pod sebe (víc ženy).