Etiketa velí, že všechno platí muž. Realita je ale už dávno jinde. Muž by měl automaticky sáhnout po peněžence vždycky, chytrá žena ho ale sem tam předběhne. Ví, že společnou útratu je moudré občas zatáhnout z vlastního. I toho nejtolerantnějšího muže totiž samozřejmost, s jakou jej žena nechá pokaždé zaplatit, časem otráví. Stejně jako třeba další nemilá ženská vlastnost – vynucování si pozornosti pláčem.

Když spolu chodíte a spíte

Občas řekněte ‚Dneska tě zvu!‘, občas zaplaťte kino. Když spolu dva chodí, je to dobrá investice. Dáváte muži jasnou zprávu o sobě: Nejsem zlatokopka, nejsem závislačka, jsem schopná a sebevědomá. A jak poznáte, že je muž s penězi v pohodě a jednou nebudete živit vy jeho?

Třeba podle toho, že vám po několikatýdenní známosti ukáže svůj byt nebo začne plánovat prodloužený víkend ve dvou (a za svoje, protože vás pozve). Pokud se ale zdráhá vzít vás k sobě domů a o společném plánování volného času (natož pár dní dovolené) nepadne slovo ani po tříměsíční známosti, je třeba být ve střehu. Něco není v pořádku.

Když už spolu žijete

Peníze jsou nejčastějším tématem domácích hádek. Předejít tomu můžete jen tak, že o financích budete mluvit na rovinu a taky budete plus minus vědět, kolik ten druhý vydělává. Rodinní terapeuté ještě doporučují mluvit od začátku naprosto otevřeně o tom, na co byste rádi měli (do roka nové auto, za pět let chata, dvakrát ročně dovolená v zahraničí…) a jak se na tom chcete společně podílet. Zkrátka abyste dokázali sladit výdaje a příjmy nebo se o to alespoň společně snažili.

Co z toho budete mít? Klid v rodině. Když jsou rodinné finance průhledné, cítíme se bezpečně a máme zároveň to, co je pro vztah nejdůležitější i nejkřehčí zároveň: vzájemnou důvěru.

Jak společně hospodařit

Oba víte, kolik vyděláváte i kolik utratíte.

Máte domluvená pravidla hospodaření (kolik tenhle nebo příští měsíc ušetřit).

Víte, co kdo platí (ty složenky, já nájem), a můžete se na to spolehnout.

Každý z partnerů má vlastní peníze (přiznané kapesné).

Ani jeden nemá tajné osobní účty (když se to náhodou provalí, je totiž navždy po důvěře).