Vždycky jsem si myslela, že výmluvy typu „bolí mě hlava, miláčku“ nebo „promiň, zlato, mám za sebou náročný den“ jsou čistě ženská taktika, jak se vyhnout milování. Samozřejmě že i já jsem se k ní občas uchylovala. Jenže teď se situace obrátila. Náročné dny má můj manžel. A taky ho často, skoro pořád, bolí hlava! Ještě před rokem jsme se milovali jednou až dvakrát týdně. Pak se intervaly začaly prodlužovat. Ze začátku jsem to dokonce vítala, jednou za 14 dní mi to naprosto vyhovovalo.

Milování? Nuda

Ostatně jsme svoji už téměř 20 let, takže žádné velké vášně mezi námi neplanou. Milování je pro nás spíš fyzická potřeba, něco jako chuť k jídlu či hlad. Jenže v poslední době mi připomínalo studenou tlačenku - pokud k němu vůbec došlo.

„Pavle, ty někoho máš?“ zeptala jsem se manžela po jednom nezdařeném pokusu o sex. „Ale koho bych asi měl, co blázníš? Jsem jen udřený, ve stresu, nemám čas zajít si ani na jedno pivo s kamarády! Prostě jsem strašně unavený a už měsíc mě bolí hlava!“ obořil se na mě, sebral peřinu a polštář a odstěhoval se do obýváku. Ráno se mě naše patnáctiletá dcera Blanka zeptala, jestli jsme se nepohádali. Ještě se totiž nestalo, že by manžel spal v obýváku.

Ne, nepohádali jsme se

„Ne, nepohádali. Tatínek je jen unavený a potřebuje se pořádně vyspat.“ Jenže Blanka mi to nespolkla a myslí si, že jsme rozhádaní. Nakonec tak opravdu působíme. Pavel je věčně nabručený, u večeře se na nás utrhuje, peskuje děti kvůli hloupostem a kolem půl desáté nás všechny vyžene z obýváku s tím, že jde spát. Když se ho Blanka zeptala, jestli si víc neodpočine v ložnici, kde má ticho, klid a pohodlnou postel místo rozkládací pohovky, vyjel na ni, ať si hledí svého a kouká mazat do dětského pokoje. Dcera utekla s pláčem.

Snažila jsem se Pavlovi domluvit: „Pokud máš nějaké problémy, tak si je nevybíjej na dětech. Proč si o tom nepromluvíme spolu? Vždyť přece víš, že se mi můžeš svěřit.“ A on na to, že se mi svěřit nemůže, ať mu dám svatý pokoj, a zalezl si do obýváku. Byla jsem z toho úplně špatná. Když jsem se trochu uklidnila, zašla jsem za ním. Seděl v křesle ve tmě a koukal do prázdna. Pohladila jsem ho po hlavě, ale on ucukl. „Nepotřebuju žádný soucit!“ Překvapilo mě to.

Odmítání

Jaký soucit? Šla jsem si s ním jen promluvit. „Jestli tě pořád bolí hlava, měl bys zajít k doktorovi, mohlo by jít o něco vážného,“ pokusila jsem se navázat hovor. „Doktor mi nepomůže a ty už vůbec ne, tak mě nech a jdi si lehnout, jdu spát,“ odbyl mě. Napadlo mě, jestli problém mého muže není jiné povahy. Že nejde vůbec o bolest hlavy. Zkrátka - že nemůže. Jak jsem si našla na internetu, odborně se tomu říká erektilní dysfunkce. Ale možná jsem udělala chybu, když jsem se ho otevřeně zeptala. Vyskočil ze židle, jako když sedne na hřebík. „Ty jsi chytrá jak rádio, co?“ rozkřičel se na mě. „Já nejsem žádný impotent! Jsem jen unavený a bolí mě hlava! A vůbec, podívej se na sebe! Ztloustla jsi, nestaráš se o sebe, nemám na tebe vůbec chuť!“ Stála jsem tam jako opařená. Nakonec je to tedy moje vina?! Přitom vím, že jsem neztloustla, pečuju o sebe a chlapi se za mnou na ulici pořád ještě otáčejí.

Věřím tomu, že manžel nemá žádnou milenku. Má však problém, o kterém nechce mluvit a nechce si ho zřejmě ani přiznat. Jak ho mám přimět o něm mluvit? Jak ho donutit, aby se třeba poradil s odborníkem? Jiřina

Názor odborníka

Odpovídá PhDr. Petr Šmolka, psycholog, Poradna pro rodinu, Praha 12

Opravdu Jiřinu přestal manžel milovat? Nebo s ní přestal spát? Že je to totéž? Nemusí být! V podobné situaci je dnes řada žen ve středním věku. Sám fakt, že se s nimi jejich muži přestávají milovat, ale nic neříká. Můžou být skutečně „pouze“ vyčerpaní nebo mít zdravotní trable, mít milenku či potíže s erekcí, starosti v práci, ale také se třeba pouze těžko vyrovnávají s nástupem další životní etapy. Často však jen prostě přestanou po své ženě toužit.

Právě zde je Jiřinina šance! Toužit můžeme přece jen po tom, co nám uniká. Pouze žena naivní se tedy bude snažit manželovu touhu vzkřísit tím, že bude zdůrazňovat, jak jí chybí. Žena vztahově nemoudrá mu zase bude jeho nezájem vyčítat a kaskadérka se s ním bude v dané situaci snažit řešit, zda ji má, či nemá patřičně rád. Podobná debata nemůže dopadnout dobře: buď ji ujistí, že má (a ona mu to stejně nebude věřit, případně ho vyzve, aby se podle toho tedy také choval), nebo jí upřímně sdělí, že je na ni zvyklý, nechtěl by rodinu rozbíjet, ale není si jistý, že ji miluje. Příliš úspěšné nebývají ani ženy pečovatelky, co naznačují, že by mohl být nemocný či impotentní, a že by tudíž měl vyhledat odbornou pomoc. Možná by ji měly vyhledat hlavně ony. Nepochybně by se dozvěděly, že by je manžel měl mít možnost někdy aspoň trochu postrádat.

Má Jiřina osobní zájmy a své přátele, vyrazí si někdy bez muže, umí si představit rekondiční víkend v lázních s kamarádkou? To vše totiž pomáhá manželské soužití zdravě pootevřít tak, aby mohla alespoň někdy manželovi chybět. Nemám tím na mysli záměrné provokace, natož milence.

Mnohdy stačí, změní-li své chování jeden z partnerů; ten druhý je pak zpravidla nucen zareagovat. Zmíněná strategie bývá navíc zpravidla účinná i tam, kde je ve hře někdo třetí. Také v tom případě se dá časem s manželským terapeutem hledat cesta, jak ho do léčby zapojit.

Mohlo by vás také zajímat: Tajím, že dcera není mého muže...