Dřív se lidé na jídlo těšili. Tvrdě pracovali a měli hlad. Díky jídlu měli energii pracovat dál. A další práce znamenala další jídlo. Knedlíky a zelí, neřkuli vepřová pečeně tak měly jinou cenu, než mají dnes. Lidé se sešli, posadili se k jednomu stolu, popovídali si. Dnes žijeme často sami, mnozí si tak raději koupí něco do ruky a zhltnou to po cestě domů nebo u televize. Dokonce u jídla většinou už ani nesedíme a nepoužíváme příbor!

Jídlo spojuje

Stolování ve společnosti dalších strávníků přitom zmírňuje stres a působí i na fyzickou kondici člověka. Jenže mnoha lidem to připadá staromódní. Sednout si k jídlu a pomalu si ho vychutnat ve společnosti těch, s nimiž je nám dobře, je ale příjemná pauza v celodenním shonu, způsob, jak vypnout a relaxovat. Kromě toho může být společné jídlo i skvělou příležitostí seznámit se a navázat nové vztahy.

Přesně to si uvědomil i Němec Markus Hennsler. Založil internetové stránky, na kterých lidé toužící po společnosti mohou najít spolustrávníky pro fajn večeři. Stačí pár kliknutí myší a stůl se rychle zaplní. Ne každý má poblíž rodinu či přátele, s nimiž by mohl strávit příjemný večer. Tak si své hosty vyberete přes internet. Jste-li mezi hrnci a rendlíky jako doma, nabídnete své menu a čekáte, kdo se ozve.

Jste-li spíš labužník, ve vaření ne zrovna zběhlý, prolétnete nabídku a nahlásíte se jako návštěva. Při zakládání stránek pro spolujedlíky se Markus nechal inspirovat kuchařskými televizními pořady. Spíš než o jídlo jde o společné setkání lidí. Můžete získat nové přátele, ale i obchodní kontakty. Účastníci se dělí nejen o stůl, ale také o náklady. Zájem jde napříč sociálními kategoriemi i generacemi – nejmladší registrované je 16, nejstarším přes 80 let. Lidí toužících po společnosti u večeře je přes 10 tisíc a překročili hranice Německa směrem do Rakouska a Švýcarska.

Všichni u jednoho stolu

Společné stolování bývalo dříve základem rodinného života. Nikdo nekoukal na televizi, neměl v uších sluchátka ani neposílal esemesky. Pokojná atmosféra u domácího jídla posilovala vztahy v rodině. Existuje nepřeberné množství rodinných rituálů. Tu bylo nemyslitelné opozdit se o minutu, jinde zbyl na stole lístek se vzkazem: „Večeři máš v troubě.“ Jedna společná večeře prozradí o vztazích v rodině víc než cokoli jiného. Rodinné zvyklosti se logicky proměňují v čase. Jenže mnohé z nich dnes mizejí úplně. Přitom srovnávací studie prokázaly, že dospívající ze zemí se silnou tradicí společného stolování (Itálie, Španělsko) jsou v rodinách spokojeni více a jídlo je nezdržuje, ale považují ho za důležitou tradici.

V dnešní době ubývá možností setkat se a mluvit spolu. Sezení u televize a občasné poznámky k filmu nejsou to samé jako povídat si tváří v tvář. Až dvě pětiny lidí z rodin s dětmi u nás nejsou během týdne schopny sejít se ani u společné večeře. Přitom společné stolování přispívá podle psychologů k tomu, že se členové rodiny vzájemně neodcizují jeden druhému. Děti i dospělí se učí mluvit otevřeně nejen o svých problémech, ale také o radostech, podělit se o zážitek a projevit emoce.

CO SI O TOMTO TÉMATU MYSLÍ ZNÁMÉ OSOBNOSTI?

Patricie Solaříková
O večeři přes internet jsem ještě neslyšela, ale v dnešní době je na internetu očividně možné všechno, takže se ani tomuto fenoménu moc nedivím. Sama od sebe bych to ale nevyhledala, mnohem raději večeřím s lidmi, které znám a se kterými ráda trávím volný čas. Ale jak se říká, proti gustu žádný dišputát.

Kamila Špráchalová
Od prvopočátku lidstva se společně sedělo u ohně, rodinného krbu, prostřeného stolu. Ačkoli, nebo právě proto, že nebývám kvůli práci každý večer doma, využívám každou možnost, abychom se u stolu sešli. Trvám si na pěkném prostření, svíčkách a NIKDY k jídlu nepouštím televizi. A vždy se nakonec moji tři chlapíci rozmluví a já se dozvím věci, na které není v letu čas. Takže novinka vracející lidi k vzájemné komunikaci je mi sympatická, přesto doufám, že ji nikdy nevyužiji, že budu mít vždy okolo sebe nějaké spolustrávníky.

Hana Kousalová
Moje babička říkávala, že proti gustu žádný dišputát. Vařila moc ráda a vždycky si při vaření představovala konkrétní strávníky. Snášela modré z nebe pro tetu Emu, protože ta pochválila všechno. Nezapomněla, že děda Alois je toho názoru, že zelenina je jen pro králíky. A ty on rád. Když pozvu hosty, stejně jako babička myslím na to, čím jim udělám radost. A to jde jen v případě, že je dobře znám. Myslím, že vybrat si dobře partnera pro dovolenou, stolování a sex je základ veškerého úspěchu! Na večeři naslepo bych se určitě nevydala.