Divadlo, cirkus, film a hlavně hudba: to vše vás čeká na letošním festivalu Apríles!
Žižkovský festival pořádaný 6. rokem studenty Arts managementu Vysoké školy ekonomické v Praze se vrátí již tuto sobotu 23. 4. na Parukářku a má rozhodně co nabídnout!
Hudební produkci zahájí po 16. hodině pražská kapela Wild Tides a po ní scénu přebere brněnské rockové trio Rattle Bucket. Headlinery večera budou znovuzrození Cocotte Minute a nakonec se vám představí i česko-slovenští John Wolfhooker.
Doprovodný program startuje ale už ve 14 hodin! Na světlo Žižkova ze svých sklepních prostor vystoupí divadelní skupina OLDstars s festivalovým představením Sen noci, po kterých předvedou svůj moderně pojatý cirkus mladí Cink Cink Cirk. Kromě toho se mohou návštěvníci těšit na průvodcované prohlídky bunkru Parukářka, které byly v minulém roce velmi žádané. Apríles přinese i výstavy, a to rovnou dvě - fotografie starého Žižkova od Pavla Kuby či kultovní komiksové kresby Martyho frky.
„Třešničkou na dortu bude pro diváky soutěž o lístky na Žižkovskou věž, která nám pomáhala společně s Grafficonem zrealizovat naši fotostěnu, která v tom sehraje důležitou roli,“ říká Martina Pavlíčková, organizátorka festivalu.
O zábavu budou mít postaráno i děti, kterým program připraví mimo jiné kino Aero promítáním nových českých animovaných pohádek a animační dílnou.
Apríles je neziskový festival, který původně vznikl jako praktická seminární práce studentů Arts Managementu Vysoké školy ekonomické v Praze. V roce 2014 se přestěhoval ze Stromovky na žižkovskou Parukářku a začal se zaměřovat na specifickou žižkovskou kulturu a rozmanitost tamního života. Vytváří tak specifický lokální festival jak pro rezidenty, tak návštěvníky této neobyčejné pražské čtvrti.
Další informace naleznete na www.apriles.cz nebo na https://www.facebook.com/apriles.praha/.
Jablka, špek a sýr Stelvio – zdraví z Jižního Tyrolska
Jsme to, co jíme, a v Jižním Tyrolsku/Südtirol, provincii na severu Itálie, to platí doslova. Tady se totiž dbá na kvalitu produktů. Místní jablka, špek nebo sýr Stelvio chutnají výborně a jejich kvalitu zaručují i evropské ochranné pečeti CHZO a CHOP.
Láska k detailu, ekologické a tradiční metody jsou základem úspěchu tří jihotyrolských originálů a oblíbených produktů – sýru Stelvio CHOP, jihotyrolských jablek CHZO a jihotyrolského špeku CHZO. Evropské ochranné pečeti zaručují původ a kvalitu těchto typických produktů a spotřebitelé mají záruku kvalitního produktu. A co víc – tyto typické produkty vytvářejí vynikající základ pro lehkou a zdravou kuchyni. Narazíte na ně snad v každé jihotyrolské restauraci. Samozřejmě, že i v těch michelinských, kterých je letos v Jižním Tyrolsku již 19 (celkem drží 23 hvězd, čímž se Jižní Tyrolsko stalo regionem s největším počtem michelinských hvězd na počet obyvatel v Itálii).
Výrobní proces těchto tří jihotyrolských produktů neustále kontrolují příslušná sdružení na jejich ochranu. A pouze těm nejlepším se pak podaří získat evropské označení původu CHZO a CHOP. To je dělá jedinečnými, nezaměnitelnými a zároveň zaručuje, že se tak stalo v souladu s přesnými pěstitelskými a výrobními postupy založenými na dlouholeté tradici s ohledem na životní prostředí.
Lehké a zdravé
Víte například, že konzumace jednoho jihotyrolského jablka CHZO pokryje čtvrtinu celodenní potřeby vitamínu C dospělého člověka a dodá spoustu energie? Jablka rostou v nadmořské výšce až do 1 000 metrů, mírné klima, úrodná půda a více než 300 slunečných dnů v roce z nich dělá ty nejlepší v Evropě.
Ani jihotyrolský špek CHZO by neměl v moderní a zdravé kuchyni chybět. Není špek jako špek – ten jihotyrolský je libová šunka z nejlepšího vepřového masa, jemně kořeněná, uzená a sušená na čerstvém alpském vzduchu. Nezapomeňte na něj při každodenních nákupech, pokud se stravujete dietně.
Sýr Stelvio CHOP je další jihotyrolský unikát, je bohatým zdrojem bílkovin a vápníku. Mohou ho konzumovat i lidé s intolerancí laktózy. Čerstvé mléko na jeho výrobu se denně sváží z asi 300 jihotyrolských horských farem, které se v 97 procentech nacházejí v nadmořské výšce nad 1 000 metrů. Mléko musí být zpracováno do 48 hodin od nadojení.
Tip na recept s využitím jihotyrolských produktů:
Kuřecí závitek s rizotem
SUROVINY
• 300 g kuřecích prsíček (2 ks)
• 150 g Jihotyrolského špeku CHZO nakrájeného na plátky
• sůl, tymián
na rizoto
• 350 g rýže Arborio nebo Carnaroli
• 50 g cibule
• 50 g slunečnicového oleje
• 80 ml bílého vína
• 1 l zeleninového nebo kuřecího vývaru
• 2 Jihotyrolská jablka CHZO (Golden Deliciuos nebo Red Delicious)
• 100 g šupinek sýra Stelvio CHOP
• 30 g másla
• trocha soli, čerstvá máta
PŘÍPRAVA
Kuřecí prsíčka podélně rozkrojte napůl, osolte a okořeňte tymiánem. Každý plátek masa zabalte do plátku Jihotyrolského špeku CHZO. Závitky krátce osmahněte na pánvi a poté pečte 10 minut v troubě při 80°C. Omyjte jablka a i se slupkou je nakrájejte na kostičky. Cibuli nakrájejte na kostičky a osmahněte ji na pánvi s trochou oleje. Přidejte rýži, za stálého míchání ji krátce orestujte a poté podlijte sklenkou bílého vína. Nechte víno odpařit, poté postupně za občasného míchání podlévejte teplým vývarem. Po 10 minutách přidejte jablka nakrájená na kostičky, vařte další 2–3 minuty a nakonec smíchejte s máslem a sýrem Stelvio CHOP, dle chuti dosolte. Při podávání položte na každou porci rizota kuřecí závitek a ozdobte mátou nakrájenou na drobné proužky.
Více informací o produktech z Jižního Tyrolska naleznete na stránkách: www.jiznityrolskogarantovano.eu
Zlatokorunská madona se vrátila po 78 letech
V neděli 17. dubna se do kláštera Zlatá Koruna na den přesně po 78 letech vrátilo nejvýznamnější dílo, které je s jeho jménem spojeno – gotický deskový obraz známý jako Zlatokorunská madona. Vznikl mezi lety 1410 a1420 pravděpodobně jako zakázka pro tento jihočeský cisterciácký klášter, v němž zůstal až do roku 1938, kdy se vydal na dlouhou cestu po galeriích, výstavách a depozitářích.
Zlatokorunský obraz byl na počátku 15. století namalován zřejmě v některé z pražských dílen, ale není vyloučeno ani to, že vznikl na jihu Čech. Cisterciáci měli Pannu Marii ve velké úctě, byla jejich hlavní patronkou a mariánské zasvěcení měly jejich kostely i několik zachovaných deskových obrazů – vedle zlatokorunského i zbraslavský nebo vyšebrodský. Zlatokorunská madona původně plnila funkci matky a ochránkyně konventu, po zrušení kláštera v roce 1785 se stala patronkou nově zřízeného farního kostela Nanebevzetí Panny Marie a do roku 1938 byla součástí hlavního oltáře. V duchovním životě řeholního sídla byla Zlatokorunská madona vnímána jako tzv. zázračný obraz, který věřícím dokáže zprostředkovat vyplnění proseb a přání díky pomoci přímluvkyně a orodovnice Panny Marie.
Z obav před nebezpečím rozpínající se hitlerovské třetí říše byl obraz 17. dubna 1938 převezen do Prahy. Po válce se stal součástí expozice starého umění Národní galerie, kde se mu dostalo odpovídajících podmínek pro uchování i náležité odborné péče. V devadesátých letech byl obraz navrácen církvi, do Vyššího brodu, ale jeho návrat do Zlaté Koruny se odkládal. Po dlouhých jednáních a za zásadního přispění zesnulého biskupa Mons. Jiřího Paďoura se podařilo dospět k dohodě, na jejímž základě se obraz do Zlaté Koruny – konkrétně do obnovené a restaurované opatské kaple v areálu kláštera – v neděli 17. dubna vrátí. Přístup k němu budou mít nejen návštěvníci kláštera ve zvláštním prohlídkovém režimu, ale také věřící.
Deskový obraz ze Zlaté Koruny pamatuje více než šest století a patří k nejstarším zobrazením nekorunované Panny Marie s Ježíškem. Dlouho byl považován za nejstarší, obdobné malby se proto po desetiletí označovaly jako zlatokorunský typ a považovaly se za jeho repliky. Dnes se tento typ zobrazení označuje jako svatovítský – podle madony namalované kolem roku 1400 pro katedrálu sv. Víta v Praze.
Restaurování zlatokorunského obrazu ukázalo, že na desce z borových prken, potažené lněným plátnem a křídovou vrstvou, byla mezi lety 1410–1420 namalována temperovými barvami s použitím ultramarínu, nákladného modrého barviva, Panna Maria s Ježíškem v náručí. Zlacené pozadí obrazu doplnily ryté a puncované svatozáře. Spasitelovu hlavu obklopil křížový nimbus a Bohorodička má svatozář složenou z radiálně kladených paprsků. Volnou plochu zlatého pozadí vyplnily ryté rozviliny. Marie je oděná v modrý, na rubu červený plášť ,hledí poněkud neurčitě před sebe a nahého Ježíška natáčí k divákovi. Malíř tak nezobrazil malé hravé dítě, nýbrž budoucího Spasitele, který na diváka hledí upřeným pohledem. Natočení Ježíše lze chápat jako symbolický výstav nejsvětější svátosti oltářní, která je pro křesťana cestou a prostředkem ke komunikaci s Bohem.
Malovaná deska mohla mít původně ještě rám zdobený malovanými postavami světců, proroků, andělů a citátů z Písma. Druhou stranu obrazu pak snad, jako v případě řady mariánských ikon, doplňovala iluzivní malba kamene, občas navíc opatřená křížem nebo veraikonem.
Národní památkový ústav je největší příspěvkovou organizací Ministerstva kultury ČR. Současnými zákony, zejména zákonem památkovým, je mu svěřena řada odborných úkolů týkajících se státní památkové péče. Poskytuje např. odborné podklady pro rozhodnutí výkonných orgánů, metodicky působí na sjednocení přístupů při záchraně a rozvíjení hodnot památkového fondu na území ČR, jehož soupis také vede. Aktivně zasahuje do procesu prohlašování jednotlivých předmětů, objektů a území kulturními památkami a zajišťuje v rámci svých možností jejich dokumentaci. Pro výkon odborné složky památkové péče disponuje sítí 14 územních odborných pracovišť se sídlem v každém kraji. Jako vědecká a výzkumná organizace se Národní památkový ústav podílí na mnoha projektech, plní výzkumné úkoly, poskytuje odborné vzdělávání v oblasti památkové péče a ročně vydá na 50 publikací. Vedle toho spravuje více než sto nemovitých památek v majetku státu – hrady a zámky (od Karlštejna přes Hlubokou, Jindřichův Hradec až po Lednicko-valtický areál), klášterní areály (Plasy, Kladruby u Stříbra, Zlatá Koruna a další), památky lidové architektury (Hamousův statek ve Zbečně, skanzeny v Zubrnicích, Příkazích či na Veselém Kopci) i průmyslové památky (Důl Michal v Ostravě), z nichž většina je přístupná veřejnosti.
Chleby, jak je neznáte: ve francouzské pekárně nabízejí zdravé jarní pečení
K jaru patří semínka. A k těm zase regenerace a zdraví. Semínka se ale na jaře neuplatní jen na zahrádce, ale i v kuchyni, konkrétně při zdravém pečení. To vědí i v tradiční řemeslné pekárně Petite France Boulangerie, kde teď začali nabízet hned několik zdravých novinek: dva druhy semínkových chlebů Fit a Sun. Není v nich vůbec žádná mouka ani droždí a tvoří je jen směs semínek spojená pravým včelím medem. Nový je také chléb s velkým podílem kukuřičné mouky pro ty, kteří nechtějí organismus zbytečně zatěžovat lepkem. A pro milovníky sladkostí jsou tu nové odlehčené barevné dorty jako lehký smetanový dort Monaco s lesním ovocem, borůvkový cheescake a bezlepkový čokoládový fondán s mandlemi.
„Češi jsou chlebový národ a na kvalitu chleba si velice potrpí. Rádi zkoušejí všelijaké nové chutě a mnohem víc než dřív se zajímají i o složení chleba a jeho výrobu – jestli je opravdu čerstvý a zdravý,“ říká Jan Ivanco, majitel pekařství a cukrářství Petite France. Pekárnička zaměřená zejména na výrobky podle tradičních francouzských receptů oslaví právě letos na jaře už pět let svojí existence. Při pečení tu zásadně nepoužívají předem hotové směsi, chemii ani dopékané polotovary, vše se tu vyrábí ručně a na pultě je denně čerstvé.
Se semínkovými chleby tu experimentovali několik měsíců. „Semínkový chleba Fit Bread je složený z různě namíchaných slunečnicových, dýňových a lněných semínek s přídavkem ovesných vloček, do chleba Sun Bread se míchá ještě naklíčená špalda a žito. Směs drží pohromadě díky medu, není v ní žádná mouka, a dokonce ani kvásek nebo droždí. Chleby samy o sobě ale sladké nejsou. Jsou jen pevnější a hutnější než klasické chleby pšeničné či žitné, takže se na ně skvěle hodí třeba lehké slané pomazánky a k zasycení stačí i menší krajíček,“ líčí Jan Ivanco. Med jako pojivo podle něj pouze podporuje přirozeně nasládlou chuť semínek, které obsahují vlákninu, omega-3 mastné kyseliny a spoustu dalších stopových prvků a vitamínů. Trendu zdravého pečení vyhovuje i lehký kukuřičný chléb, který je zas výjimečný svojí vůní.
Sladká ovocná sezona
Vedle pekařů na jaře zaexperimentoval i šéfcukrář Petite France Jaroslav Béza, který na jaro a léto připravuje nové dorty. Nabídku tak už rozšířil lákavý smetanový dort Monaco s lesním ovocem, borůvkový cheescake a bezlepkový čokoládový fondán s mandlemi. „Se začátkem sezony ovoce budeme využívat maximálně dostupné ovoce, od jahod přes broskve, meruňky a další, zkrátka vše, co česká země dá,“ říká šéfcukrář Béza.
Malé pekařství a cukrářství Petite France se jinak zaměřuje na pochoutky podle tradičních francouzských receptů a je jedinou řemeslnou pekárnou s touto specializací u nás. Pekárnička začínala skromně, ale dnes si na jejích dobrotách pochutnávají hosté pětihvězdičkových hotelů, návštěvníci farmářských trhů i zákazníci kamenného obchodu v Myslíkově ulici. A co nestihnou sníst lidé, to potěší zvířata: chlebem a pečivem z předchozího dne zásobuje pekárnička už pátým rokem lesníky, kteří jimi krmí divokou zvěř v chuchelských lesích.
Petite France Boulangerie & Patisserie, Myslíkova 22, Praha 2, otevřeno denně 8-20 hodin, www.petite-france.cz
Baristé Starbucks pomáhají opuštěným zvířatům
Duben měsícem pomoci útulkům pro opuštěné psy a kočky! Právě jsme odstartovali akci „Potkej svého mazlíčka ve Starbucks“, v rámci které naši baristé spolu se zákazníky organizují pomoc opuštěným psům a kočkám z vybraných útulků v Praze, Brně a Ostravě. Hosté našich kaváren mají během dubna možnost zapojit se do akce a pomoci čtyřnohým přátelům při své návštěvě Starbucks. Baristé budou návštěvníky kaváren povzbuzovat k tomu, aby si jimi vybraná opuštěná zvířata adoptovali, případně přispěli útulkům na krmivo a další potřebné věci.
Každému, kdo má zájem se do akce zapojit, stačí navštívit kteroukoli kavárnu Starbucks a do speciálně pro tento účel připravených košíků odevzdat věci, které budou posléze předány útulkům. V každé kavárně jsou také nástěnky s fotografiemi a popisky psů a koček, které naši baristé osobně v útulcích navštívili a jejichž příběh zde vypráví.
„Služba svému okolí je pro značku Starbucks velmi důležitá. Naši baristé se k této iniciativě připojili tím, že zorganizovali akci na podporu opuštěných zvířat. Řada z nich se navíc aktivně zapojila dobrovolnou prací v místních útulcích. V kavárnách pořádáme také sbírky hmotných produktů pro vybrané útulky,“ doplňuje Lucie Vojtová, Brand Manager Starbucks. „Hlavním cílem celé akce je podpořit myšlenku adopce zvířat z útulků. Doufáme, že díky našim aktivitám se podaří najít nový domov alespoň pro několik z nich.“ Zveme všechny milovníky zvířat k návštěvě Starbucks a podpoření akce!
Více informací o akci naleznete také na Facebooku.
Význam zámku Děčín historicky a dnes
Historie je všude okolo nás. Paradoxně návštěvy památek v našem nejbližším okolí odkládáme často na neurčito. Jsou i tací, kteří dodnes nenavštívili například Národní muzeum v Praze nebo Pražský hrad, tedy jeho interiéry, o korunovačních klenotech nemluvě.
Tato součást národa je brána jaksi naprosto automaticky. Hrady, zámky a klenoty zde odjakživa byly, jsou a navěky budou. Ovšem z historie víme, že navěky se mnohdy změnilo na - dočasně. Tedy, že v historii hrozila našemu národu ztráta řady významných děl a klenotů a dokonce byly i pokusy o ztrátu identity nás jako národa.
Z historie čerpáme svoje sebeurčení, své zvyklosti, naši přítomnost a budoucnost. Proto je potřeba o památky jako takové pečovat a uchovávat je pro naše budoucí pokolení.
Zapojit se může každý, třeba jenom tím, že pravidelně o tyto památky projevujeme zájem, navštěvujeme je, upozorňujeme na to, jak velký význam pro nás mají.
10 „nej“ děčínského zámku
1. Děčínský zámek patří mezi 10 největších zámků v celé ČR
2. Je přirozeným symbolem a nepřehlédnutelnou součástí města Děčín. S trochou nadsázky platí - co je pro Paříž Eiffelova věž, to je pro Děčín jeho zámek. V letech 1932 – 1991 celý areál sloužil jako kasárna. Obyvatelům města byl nepřístupný. Od roku 1968 zde navíc pobývala sovětská armáda. Její odchod a následná postupná obnova zdevastovaného zámku je pro většinu obyvatel Děčína symbolem změny po roce 1989
3. Je nejnavštěvovanějším hradem či zámkem na severu Čech. Každý rok ho navštíví kolem 50 tis. návštěvníků (loni cca 55 tis). Má tedy pro město i přínos ekonomický. Kromě toho se zde odehrává celá řada kulturních aktivit – koncerty, divadelní představení v zahradách, speciální programy pro děti, rodiny i školy, historický trh, který každý třetí víkend v květnu navštíví cca 8 tis. návštěvníků, ale také svatby, plesy, konference, firemní akce, předávání maturitních vysvědčení, slavnostní události města – předávání ocenění, vyhlašování nejlepších žáků atd.
4. Roku 1835 zde pobýval proslulý skladatel Fryderyk Chopin. S jeho pobytem je spojen tzv. Děčínský valčík, který umělec věnoval komtese Juže (Josefině) Thunové, dceři tehdejšího majitele zámku. V roce 1854 se zde konala diplomatická konference panovníků Rakouska, Pruska a Saska. Rakouský císař František Josef I. dorazil víceméně přímo z líbánek se svoji novomanželkou Sissi. Děčínská konference tak byla zřejmě první panovnickou povinností, kterou Sissi absolvovala. Z dalších návštěvníků – Josef Dobrovský, František Palacký, Antonín i Josef Mánesové, korunní princ Rudolf atd.
5. Přístupová cesta na zámek, Dlouhá jízda, je architektonickým unikátem v celoevropském měřítku. V ČR nic podobného nenajdeme. Na délku měří 292 metrů a její stěny jsou lemovány zdmi, vysokými až 7,5 metru. Díky důmyslně využitému optickému klamu působí cesta ještě delší, což násobí její zamýšlený majestátní účinek.
6. Zámek obklopují překrásné zahrady – nejcennější z nich, barokní Růžová zahrada, vznikla na konci 17. století společně s vedlejší Dlouhou jízdou. Na konci 19. století zde bylo založeno proslulé rosarium, jedno z největších v celé monarchii. Na jižní straně se nachází terasové zahrady, na kterých původně stály skleníky s rozsáhlými sbírkami orchidejí (přes 600 druhů), kamélií, ananasů, rhododendronů a azalek.
7. Roku 1852 v zámeckých zahradách poprvé v kontinentální Evropě vykvetla viktorie královská, největší leknín světa. Zřejmě jako na prvním místě dnešní ČR se zde pěstovaly banány (jejich dnešní forma musa cavendishi).
8. Na zámku byl původně umístěn jeden z nejslavnějších obrazů německého romantismu – Kříž v horách či Děčínský oltář od Caspara Davida Friedricha, dnes perla oddělení nových mistrů drážďanské galerie (Albertinum). Z dalších zámeckých sbírek byla nejdůležitější knihovna, jedna z největších v Čechách. Obsahovala cca 70 000 svazků, z toho na tři stovky rukopisů a 80 prvotisků. Mezi nimi i cenné prameny k českým dějinám, které sem jezdil studovat i nejvýznamnější český historik František Palacký.
9. Po sarajevském atentátu (a především po vzniku Československa) se zámek stal útočištěm dětí následníka rakousko-uherského trůnu Františka Ferdinanda d´Este. Tehdejší majitel zámku Jaroslav Thun byl totiž následníkův švagr (jejich manželky byly sestry).
10. Bývalí majitelé, Thun-Hohensteinové, patřili mezi nejvýznamnější rody monarchie. František Thun byl na konci 19. století premiérem rakouské vlády a dvojnásobným místodržitelem Českého království, jeho strýc Lev Thun byl 11 let ministrem školství a náboženství. Další strýc František Thun byl významnou osobností kultury – významně se podílel na dostavbě Chrámu sv. Víta, zachránil před zbořením historickou část Staroměstské radnice v Praze atd.
Region severních Čech je známý především oblastí Hřenska, Českého Švýcarska nebo Pravčickou bránou. Méně známý je pak fakt, že k těmto všem turistickým cílům může být právě Děčín s jeho zámkem, výchozím bodem.
Další možnost výletů se nabízí do sousedního Saska. Na výběr je třeba pevnost Königstein, romantický zámek Weesenstein, barokní zahrady Großsedlitz nebo skalní město Bastei.
www.zamekdecin.cz
Zámek Děčín je dílem rodu Thun-Hohenstein, který držel děčínské panství v letech 1628–1932. Thunové pocházeli původně z jižních Tyrol a postupně se vypracovali mezi přední šlechtické rody habsburské monarchie. Příslušníci rodu pravidelně zastávali důležité politické i církevní úřady. Např. Lev Thun působil v 19. století jako ministr kultu a vyučování, jeho synovec Franz Thun zastával dvakrát (1889–1896 a 1911–1915) funkci místodržitele v Čechách a v letech 1898–1899 se stal dokonce předsedou rakouské (tzv. Předlitavské) vlády a současně i ministrem vnitra. Za své zásluhy byl roku 1911 povýšen do knížecího stavu.
V roce 1932 museli Thunové z finančních důvodů prodat zámek československému státu, který jej nechal adaptovat na kasárna. Postupně se v jeho zdech vystřídala československá, německá, znovu československá a v letech 1968–1991 sovětská armáda. V roce 1991 získalo zámek do svého majetku město Děčín a začala postupná rekonstrukce zchátralého objektu. Vzhledem k pohnutému osudu zámku dalo hodně práce, aby vešel opět do povědomí turistů a milovníků památek. Zajímavé jsou ale nejenom interiéry zámku, ale rovněž i přilehlé zahrady, mezi kterými vyniká i tzv. Růžová zahrada, patřící mezi nejkouzelnější části zámeckého areálu. Její protáhlý prostor tvořený třemi postupně se svažujícími terasami vymezuje na západě „sala terrena“ s dochovanou freskovou výmalbou a na východě vyhlídkový gloriet zdobený sochami mytologických božstev. Růžová zahrada se stane od června i vstupní branou připravované unikátní výstavy „Chrámový poklad“, která bude součástí prohlídkového okruhu „Barokní perly zámku“. Při této příležitosti budou vystaveny nově zrekonstruované vzácné sakrální (bohoslužebné) předměty. Výstava „Chrámový poklad“ bude první v řadě akcí, které zámek chystá v rámci projektu „Šlechtické poklady“.
Zpracováno ve spolupráci s Ing. Ivetou Krupičkovou, ředitelkou zámku Děčín, a Mgr. Františkem Šumanem, kurátorem zámeckých sbírek
