Chtěli bychom vám představit Lvice z Paponditi – nebojácné a silné keňské ženy, které se nakazily virem HIV/AIDS v komunitě, která věří, že jde o rodinné prokletí, a tudíž trpí právem. Jejich síla spočívá v tom, že nesedí v koutě čekajíc na svůj konec, ale rozhodly se bojovat. Jak? Šijí. Ale nejen to!
Na začátku stojí Mama Karin, první žena ve vesnici, která si osvojila základní znalosti moderní medicíny o šíření viru HIV. Bojovala s pověrou, nadávkami a nenávistí. Postupně přesvědčila nemocné přijmout fakt nemoci, překonat strach ze smrti a hlavně strach ze stigmatu. Podařilo se jí porazit tradici a přesvědčit některé ženy, aby jí uvěřily a nechaly se vyšetřit...
Všechno vám řekneme, ale nejdřív se z „černého kontinentu“ vrátíme zpět na Západ.
Když u nás člověk onemocní, jen málokdy se od něj jeho přátelé odvrátí se slovy, že za to pravděpodobně může zlá karma. Když u nás člověk onemocní, obvykle se sebere a jede za doktorem, který mu řekne, jaká nemoc jej trápí, a ideálně i doporučí léčbu. Co ale v případě, že onemocníte nevyléčitelnou chorobou, jakou je HIV/AIDS? Nechá nás to chladnými?
Když reflektujeme nám vlastní chování, přestaneme se udivovat nad tím, že v regionech, které jsou prošpikované vírou v magii, je tato stigmatizace stejná a větší. Paponditi je vesnička v západní části Keni a její obyvatelé věří, že člověk, který je nemocný, nepodléhá oslabení organismu kvůli nemoci. Onemocněl kvůli některému ze špatných skutků, které spáchal v minulosti, a jeho předci se na něj zlobí. AIDS je tedy stigmatem viny a vinu je potřeba skrývat tak dlouho, pokud to jen jde.
Přináší to s sebou spoustu diskriminace, pro lidi z vesnice už nakažení nejsou plnohodnotnými lidskými bytostmi. Lvice z Paponditi se rozhodly této stigmatizaci nepodlehnout. Utvořily silnou skupinku virem nakažených žen, pravidelně se potkávají a vzájemně si pomáhají, jak se dá. Kromě malých půjček a práce na polích si vymýšlejí i spoustu menších projektů, kterými si něco málo vydělají, ale hlavně je udrží myšlenkami „nad vodou“. Projekt podpořila skrz Centrum Dialog také jedna česká firma, která ženám umožnila nakoupit více šicích strojů, látek a dalších věcí, které jim umožnily se “rozjet naplno”.
Lvice každoročně šijí uniformy, které jsou v keňských školách povinné. Jednou že škol, které se do projektu na podporu těchto žen zapojily, je i Peace Kids Humanists Academy, která vznikla také za podpory Centra Dialog. Modro-oranžové uniformy na začátku každého školního roku svítí novotou. Hlavní myšlenkou všech projektů Centra Dialog je maximální zapojení místní komunity - nápady musí vycházet přímo od lidí, kteří zde žijí, a taky se na nich musí podílet. Je to právě vzájemný respekt, který tolik funguje.
A právě proto podporuje tato česká organizace i tyto bojechtivé lvice, které nemyslí jenom na své osobní blaho, ale organizují spousty edukačních programů, ve kterých se snaží informovat veřejnost o tom, jak lehce je možné se nakazit a co v takovém případě dělat. Něco, co bylo v komunitě dlouhou dobu zapovězené a tabu, se pomalu dostává do obyčejných konverzací a to je velký pokrok.