Smutný příběh čtenářky Kláry (30): Proč ses jen nechal zabít, miláčku?!

shutterstock.com

Skoro každou noc trávím v náručí svého muže. Povídáme si a pak se objímáme a já se cítím dokonale šťastná. Po každé noci ale přichází ráno a já se probudím vedle někoho úplně jiného. Je to taky můj muž, ale bohužel ne ten správný.

Probudit se ze zlého snu...

Nejradši bych se okamžitě zavrtala zpátky do polštáře, zavřela oči a propadla se znovu do snu. Nechci se probudit do reality! Nechci znovu zjistit, že všechno je špatně! Ale v tu chvíli už vbíhají do pokoje moje tři děti a já oči otevřu a usmívám se a říkám jim dobré ráno, a taky říkám – dobré ráno, miláčku, tomu muži, co se vedle probouzí na polštáři. Měla bych být ráda, že děti spokojeně hupnou do postele mezi nás a přijaly život, jaký je. Taky bych měla být ráda, že se neprobouzím sama a mám vedle sebe muže. Ale já nejsem, pánbu mi to odpusť. Tolik se ale na toho pánaboha, jestli teda je, zlobím, že snad ani nechci, aby mi něco odpouštěl. To on by se mi měl omlouvat, že mi vzal to nejcennější, co jsem kromě dětí kdy měla. Mého milovaného manžela a jejich tatínka Jana.

Klára prožívá životní tragédii, zvládne ji?

 

2008 - 2017 © VLTAVA LABE MEDIA a.s.

Všechna práva vyhrazena