"Nesnáším jejich šišlání a chování manželky k synům, jako kdyby jim bylo pár měsíců. Dlouho jsme čekali, než se nám narodil první syn Jakub, ale celkem brzy na to přišel druhý syn Matěj. Manželka i já jsme byli štastní, ale zatímco já se chovám normálně, manželka snad ztratila soudnost. Chápu, že si užila svoje, než se jí povedlo otěhotnět, ale to snad není důvod pro to, aby je takhle rozmazlovala. Kluci byli odmala středem jejího vesmíru, svoji dávku rozmazlování dostali pravidelně od prarodičů."

Napsali nám i jiní muži. Co si myslíte o jejich názorech na problémy ve vztazích? Přečtěte si, čím se trápí:

Filipovým synům je deset a devět let. Jsou tedy oba školáci. "Chtěl bych z nich mít pořádné chlapy, ale oni se chovají jako rozmazlené holky," stěžuje si jejich otec. "Jejich jedinou povinností je udržet si pokoj celkem v pořádku a mít hotové úkoly i nachystané aktovky," napsal do redakčního e-mailu Filip, který se živí jako architekt a často jezdí na služební cesty.


"Vždy mi celkem vadilo, když na ně manželka šišlala a různě se pitvořila. Samozřejmě jsem ji na to mnohokrát upozornil, jenže bez zjevného účinku. Docházelo to tak daleko, že misto usínání ve vlastní posteli spali kluci pravidelně u nás v ložnici. Nechápu názor nějakých vědců, kteří tvrdí, že děti mají spát s rodiči do tří let věku - manželka si to někde přečetla. Já bych to jako chlap nikdy nepodepsal, podle mě je to nesmysl a partnerský vztah to může úplně zničit. Jednou jsme měli přestávku v sexu víc než čtrnáct dní jen proto, že se mi nepodařilo vystrnadit je z postele."
Kluci rostli, podle Filipa jim všechno prošlo a manželka byla příliš benevolentní. "Neustále je omlouvala, mazlila, foukala a úzkostlivě se třásla, aby se jim něco nestalo nebo aby, nedejbůh, neprochladli. Fixace dětí na ni se jen prohlubovala. Kluci si navíc zvykli, že nemají žádné povinnosti, proti čemuž jsem fakt vytrvale protestoval. Nejednou jsme s manželkou seděli a rozebírali tuto situaci a pak došli k zavěru přidat jim povinnosti v domácnosti, jako např. umývání nadobí, luxování a tak dále. Nikdy to pořádně neklapalo. Kluci se vždycky spolehli na to, že je z toho maminka nějak vytáhne. Já jsem byl v jejich očích jen ten špatný, manželka mi za zády dělala úplný opak toho, na čem jsme se dohodli. V očích dětí jsem viděl možná i nenávist, ale už toho na mě bylo dost. Důrazně jsem se ohradil a nějakou dobu jsem si myslel, že to zabralo.


Pár týdnů totiž k mému překvapení všechno fungovalo. Po příchodu z práce byl byt jak ze škatulky. Pokud děti zrovna neměly kroužky, seděly nad učením. Pochvalami jsem nešetřil a výsady, které měly zatrhnuté, jsem opět vrátil. Konečně se chovali jak normální kluci. Klidně ať rozbijí pár oken, zkusí si svou první cigaretu, pokud je u toho nechytím, hlavně když se nebudou šplhat po mámě a šišlat jak mimina."
To ještě Filip netušil, jaké ho čeká překvapení po týdenní pracovní cestě. "Těšil jsem se domů na tu pohodu, která u nás poslední dobou zavládla. Vracel jsem se o den dřív. Po otevření dveří mě málem trefilo. Rozházené oblečení, věci do školy v dětském pokojíčku všude, kam oko padlo. Uvařil jsem si kafe a čekal jak sopka před výbuchem. První se objevila manželka, celá vyděšená, co dělám doma. Chtěla se pustit do horečného úklidu. Uvařil jsem druhé kafe, posadil ji vedle sebe a povídal, jak bylo na služební cestě. Ani zmínka o situaci doma. Bylo na ní vidět, že je jako na trní. Myslím, že ani kdyby měla milence, nebyla by tak nervozní. Pánové se objevili po čtyřech hodinách a sypali hned do kuchyně: "Mamko máme hlad!" A spadla jim čelist, když viděli, kdo je už doma.To, co se dělo následně, nebudu rozepisovat. Přiznám se, že ačkoliv jsem do té doby na syny nikdy ani nesáhl, teď došlo i na výprask. To nejhorší ale teprve přišlo. Když jsem chtěl nějaké vysvětlení, manželka se prořekla, že stejně všechno dělala za ně, aby byl klid a v některých případech jim za úklid i platila. Prý je dnes jiná doba a já stejně věčně nejsem doma, tak bych měl její výchovu respektovat. Jsem vzteky bez sebe a co budu dělat, to tedy nevím. Zatím si nejvíc ze všeho připadám jako člověk, ze kterého zbytek rodiny udělal totálního blbce."