Potravinoví moli v mouce a jiných sypkých potravinách, šatní moli likvidují naše šatstvo a prádlo, ale i závěsy a jiné textilie. Problém je, že docela nenápadně, a pokud si nevšimneme letící nenápadné mušky a zanedbáváme prevenci jejich hubení, můžeme se dočkat nepříjemností. Třeba díry ve vlněných šatech.
Potravinový mol (většinou je to zavíječ moučný) přechází ze stadia vajíčka do stadia motýlka přes stadium housenky, která je oním škůdcem na našich zásobách ve spižírně. Jeho přítomnost zjistíme lehce - v mouce vidíme shluky vláken, jemné pavučinky, na které jsou nalepená zrnka potravin, třeba mouky. Podobně vypadá kokos, sušenky jsou rozdrolené. Také müsli nebo sušené ovoce vypadá podobně nechutně.
Potravinové moly si často přineseme z obchodu v sáčku s moukou, rýží, ale třeba i kořením; nebezpečná může být i strouhanka. A pokud jsme je nepřinesli z obchodu, přišli k nám jinudy. Zavíječi se rychle mohou šířit třeba v panelácích, kde je tak také boj s nimi těžší než v izolovaném rodinném domě. Přelézat tam mohou bytovými jádry, ventilacemi, po trubkách a různými škvírami. Ve starých domech cestují zase světlíky a šachtami.
Na potravinové moly platí prevence
Sypké potraviny přinesené z obchodu, ve kterých ještě na první pohled zavíječi nejsou vidět, přesypeme přes sítko do dobře uzavíratelných dóz nejlépe s patentním uzávěrem. Nikdy nenecháváme mouku, krupici či strouhanku v původních otevřených sáčcích jen tak na polici ve spíži! Potraviny průběžně kontrolujeme, otíráme prach na policích, napadené potraviny ihned likvidujeme a obaly (dózy) od nich dokonale vymyjeme. Sáčky od mouky po přesypání vždy co nejdříve odneseme do popelnice.
Inventura ve skříni
Šatní moli nemají rádi průvan - a tak je to právě to, co na ně platí. Větrat, otevřít skříně, čas od času vyklepat šaty. Napadené (prokousané) šatstvo musíme vyhodit. Zbytek vyvětráme, vypereme, vyčistíme a důkladně provětráme. Co prý dobře funguje jako prevence, je zmrazení molů. Jednou za čtvrt až půl roku stačí dát vlněné šaty, svetry, kabáty do mrazničky - stačí na hodinu.
Tradiční postupy
Z domácích přírodních rad proti molům jmenujme zavěšené větvičky chmelu v šatních skříních - chmelovou vůni moli nesnášejí. Stejně tak jsou prý citliví na vůni levandule a mýdla.
Někdo například nedá dopustit na malé textilní sáčky, do kterých zašije trochu pracího prášku nebo strouhaného mýdla a vloží do prádelníku. V kuchyni a ve spíži se molům ještě předkládala v prodyšných sáčcích zavěšená sušená citronová kůra nebo pepř.
A na pomoc jde chemie
A pak jsou tady samozřejmě různé průmyslově vyrobené přípravky: všelijaké tablety proti molům, lapače, háčky k zavěšení do skříně. A také například gelové sáčky, které kromě šatních molů hubí současně i roztoče. Sprej funguje na hubení dospělých šatních molů, ale i jejich larev.
Nepříjemností starších prostředků proti molům býval jejich zápach. Naši dědečkové, pokud nechtěli mít šaty prožrané od molů, museli páchnout. Známé byly velké bílé kulaté tablety, jejichž hlavní přísadou byl naftalín. Místo naftalínu se dnes využívá p-dichlorbenzen.
Dnešní odpuzovače a lapače už jsou bez zápachu, případně dokonce voní - například levandulí.
Díky feromonům
Lepové lapače leckdy neobsahují insekticidy - tedy látky zabíjející hmyz, ale "lákací" složku a lepkavou vrstvu. Lapač do skříní, komor, spíží a jiných prostor obsahuje samečkům molů zcela neodolatelnou vábící látku, kterou jsou feromony (látky vytvářené organismem, které hraji roli v komunikaci mezi jedinci stejného druhu). Když se moli přiblíží, chytnou se na lepkavou část lapače a jejich pouť po našich šatnících a potravinách končí.