Diskutujte: Jak jste doma pojali prevenci? Jakým způsobem své děti varujete před nebezpečím?

Trik nejčastější: Jsem obyčejná holka

Nejnebezpečnější lokalitou, kde může vaše dítě narazit na pedofila, není park ani temný podchod (ačkoliv dítě by samo po opuštěných trasách chodit nemělo).

Největší riziko představuje internet.

Moderní pedofil dávno nečeká s bonbóny před školou. Pohybuje se na internetových sítích a velmi často předstírá jinou identitu. Trik, který jsme vybrali, má například následující vývoj. Patnáctiletá dívka (pedofil se schovává za falešnou identitu) naváže kontakt s jinou, ještě mladší dívkou. Předstírá podobné problémy s rodiči, stěžuje si na školu, prozradí problémy s klukem: „Můj kluk říká, že mám malá prsa.“
Přidá libovolnou ukradenou fotku a zeptá se: „Jaká prsa máš ty?“ Prý až v osmdesáti případech dřív nebo později pofičí sítí na druhou stranu intimní snímek! To je alarmující číslo svědčící o faktu, že děti nerozeznají míru nebezpečí. Většinu dětské pornografie natočí samy a dobrovolně, varují odborníci.

Jak dítě chránit:
Vážnými hovory na toto téma a konkrétními příklady, které se staly. Chatující děti jsou už dost velké na to, aby unesly i detaily příběhů svých vrstevníků a poučily se z nich. Program Internet bezpečně nebo nový projekt „Seznam se bezpečně“ pracuje s reálnými příběhy zneužitých dětí.

Trik zrádný: Vždyť to není bezdomovec

Většina dětí by se nedala do řeči s dospělým zanedbaného zevnějšku nebo nějakou tělesnou vadou. Dokonale vyžehlení a namydlení dospěláci příjemného vzezření je však nijak neděsí. Zejména pokud jsou mladší třiceti let.

Jak dítě chránit:
Naučte je, že nebezpečný může být každý cizí dospělý člověk a měly by zůstávat ve střehu. Dalším důležitým faktorem je nenutit děti k přehnané poddajnosti vůči dospělým. Pedofilové často pracují s fenoménem poslušnosti.
V praxi to vypadá tak, že čtrnáctiletá dívka předloni vyhověla žádosti pedofila, který předstíral, že je otec kupující své stejně velké dceři džíny, a vylákal ji do zkušební kabinky. Jediní dospělí, které by děti měly poslouchat, jsou jejich rodiče a prarodiče, pedagogové a trenéři pouze v případě, že nedělají nic, co není dítěti nepříjemné.

Trik ještě zrádnější: „Jsem tvůj člověk“

Ředitelka Dětského krizového centra Zora Dušková uvedla, že nejčastější mýtus, panující mezi veřejností ohledně zneužívání dětí, je ten, že je nejvíce ohrožují cizí nebo pedofilní osoby. „Až 63 procent dětí z naší klientely bylo atakováno příbuznou osobou a 23 procent osobou dítěti dobře známou. Jde o různé vedoucí zájmových činností, přátele rodiny, sousedy. Jen zbývajících 14 procent bylo atakováno osobou cizí.“

Jak dítě chránit:
Jedině budováním důvěrného pouta. Musí vědět, že se vám může svěřit s čímkoliv. Mnoho dětí se bojí o svých negativních prožitcích mluvit, protože si myslí, že by jim je nikdo nevěřil. Dejte najevo, že stojíte na jeho straně, vyslechnete ho, zastanete se ho a zasáhnete. I kdyby mu ublížila osoba, kterou milujete.

Trik útočící na soucit a schopnosti: „Pomůžeš mi prosím?“

Nejtypičtějším způsobem, kterým se pedofilové dostanou za dítětem do domu, je předstírání. Tvrdí, že špatně vidí na zvonky, jestli by jim malý školák nepomohl se čtením: „Ty už to určitě umíš.“
Další lstí je přečíst si dopředu na zvoncích, kdo v domě bydlí, a za dítětem vstoupit do vchodových dveří: „Já jsem známý Novákových, jen jim něco hodím do schránky nebo nechám u dveří.“ Někteří pedofilové předstírají, že neunesou nákup, neznají cestu k vytipovanému objektu v okolí a prosí, zda by jim dítě mohlo pomoct.

Jak dítě chránit:
Naučit ho bez výčitek svědomí odmítnout. Vysvětlete mu, že kolem je dost dospělých, na které se dotyčný může obrátit. Konkrétní rozhovory si doma nacvičte, aby měla malá hlava reakci zafixovánu. Jakmile postává cizí člověk u vchodových dveří, je to signál vůbec se k domu nepřiblížit.

Trik vyvolávající paniku: „Honem, maminka je nemocná.“

Skoro není prostor na reakci. Dítě jde po ulici, myslí na kdovíco a náhle vedle něj s kvílením přibrzdí auto: „Honem, nastup si. Já znám tvoji maminku z práce. Zlomila si nohu, je v nemocnici a posílá mě pro tebe.“ Kolik procent dětí by v leknutí nastoupilo, kdyby se tyhle případy děly denně, raději nedomýšlet. Pedofilní vrah Vojtěch Běloch takhle v prosinci 1973 nalákal do svého bytu sedmiletou Marcelku Konečnou na obrázkovou knížku a slib, že u něj doma na ni maminka čeká.

Jak dítě chránit:
Domluvte si heslo a vysvětlete mu, že byste stejně nikdy (ani v krajní nouzi) tímto způsobem nepostupovali. Naštěstí v dnešní době existují mobilní telefony a riziko této lsti významně snižují.

Trik matoucí: „Já jsem Fanda.“

Holčička na pískovišti, hraje si. Dejme tomu šestiletá, maminka na ni „dává pozor“ z okna nedalekého paneláku, občas se podívá z okna. Přisedá pedofil. Vypadá slušně, mladý, přátelský. Pedofil: „Ahoj.“ Holčička váhavě: „Ahoj.“ P: „Ty se máš, že si hraješ. Já bych si taky hrál, ale musím hledat štěňátko. Někam mi uteklo. Neviděla jsi ho?“ H: „Já se nesmím bavit s cizími lidmi.“ P: „To je taky správné. Já jsem Fanda. A ty?" H: „Hanička.“ P: „Tak vidíš. Už se známe. A nepomohla bys mi to štěňátko najít?“

Jak dítě chránit:
Mrazí vás? Celkem oprávněně. Rozhovor ukazuje, jak snadno lze dětskou nedůvěru prolomit, i když každé dítě je samozřejmě jiné. Psychologické výzkumy ukazují, že děti předškolního věku jsou na podobné rozhovory krátké, neměly by vůbec zůstávat bez dohledu. Ostatní musí mít jasný pokyn nikam nechodit s nikým, kdo není rodič nebo prarodič. V případě dalších známých osob (sousedé, kamarádi, přátelé rodiny) by se vždycky mělo rodičů dovolit.

Trik samaritánský: „Já se ti na to podívám.“

Velmi málo známou a přitom účinnou strategií je přítomnost pedofila na dětském hřišti. Čeká, až se nehlídané dítě škrábne, upadne nebo uhodí a předstírá účast nebo profesionální zájem („Jsem shodou okolností doktor.“), aby se ho mohl alespoň dotknout.

Jak dítě chránit:
Odblokovat jeho ostych křičet, když se ho chce dotýkat kdokoliv cizí, i kdyby to vypadalo nepřirozeně. Něco jiného je samozřejmě příjezd záchranky.