Diskutujte: Cvičili jste někdy s osobním trenérem a jaká byla vaše zkušenost?
Mohlo by vás také zajímat: Job týdne: Učitelka. Proč se Jitka bojí letošních prvňáčků? nebo Job týdne: Sestra na psychiatrii sleduje narkomanky na každém kroku
Pepovi je 28 let, vystudoval střední školu elektrotechnickou a profesi trenéra se věnuje čtyři roky. Přesně řečeno, dává privátní lekce v jednom velkém pražském fitcentru a denně pod jeho dohledem cvičí okolo pěti až osmi klientů. "Skoro všichni chtějí hubnout a zpevnit si ochablé svaly," říká. "Mám ale i pár lidí, kteří přišli na doporučení lékaře, doslova za pět minut dvanáct. Teď se společně snažíme změnit kompletně jejich životní styl," a dodává, že úspěchy jeho klientů jsou pro něj tou největší motivací v práci.
Jak ses k této profesi dostal?
Vždy jsem byl sportovně založený a práce trenéra byl pro mě sen. Abych ho dosáhl, musel jsem absolvovat celkem dost kurzů, které jsou cenově i časově velice náročné. První v řadě byl instruktor fitcentra a osobní trenér, kterým to rozhodně neskončilo a o vzdělávání se musím zajímat pořád, abych zůstával stále v obraze, znal nejnovější trendy, které se pořád vyvíjí.
Co tě na tvém povolání nejvíc štve?
Rozhodně jsou to předsudky těch, kteří si myslí, že trénovat lidi je jen počítání do 12. Jak jsem už říkal, toto povolání je velice náročné na vzdělávání i psychiku, přeci jen je to práce s lidmi. S klienty chci mít přátelský vztah, ale potřebuji si uržet i jistou dávku autority a to není někdy jednoduché. Občas se stane, že mi klienti přicházejí na domluvenou lekci třeba o půl hodiny pozdě nebo bez omluvy nedorazí vůbec, a to se nedělá. I tady je potřeba nastavit hned na začátku pevná pravidla.
Jaký máš plat?
Plat je každý měsíc jiný. Práce na ŽL už o tom bohužel je. Výdělek závisí na mnoha faktorech, jako jsou svátky, dovolené a roční období. V zimě, hlavně po Novém roce, je to daleko lepší než třeba o letních prázdninách.
Které chvíle byly ve tvém zaměstnání nejnepříjemnější?
Vzhledem k tomu, že netrénuji "ve svém" a jako živnostník si pronajímám prostory fitcentra, tak se musím řídit i jejich standardy, s kterými ne vždy souhlasím. Hledání kompromisu je mnohdy velmi psychicky náročné a ne vždy dopadne tak, jak bych chtěl já.
Jak vypadá tvůj pracovní den?
Vstávám podle toho, jak mám naplánované tréninky, ale většinou je to kolem půl sedmé. Jdu vyvenčit psa, nasnídám se a jedu do práce, kde už na mě čeká první klient. Žádný den není stejný, a proto někdy stihnu svačinu a jindy jdu až na oběd. Každopádně se to snažím udělat tak, abych měl aspoň hodinu každý den dopoledne určenou pro své cvičení. Odpoledne mám zas několik tréninků, domů kolikrát přijíždím až večer po zprávách. Navečeřím se, koukneme na nějaký film a jdu spát.
Kdy ses v práci nejvíc nasmál?
Když mé klientce při dřepu praskly kalhoty. Nejdřív jsem se snažil udržet situaci na profi úrovni, ale když se klientka začala svíjet smíchy, tak jsem se také rozchechtal.
Máš deformaci z povolání?
Tak to rozhodně :-) Hodně si všímám lidí, jaké mají držení těla, jak jim vystupují lopatky ze zad nebo jak mají povolené břicho. Hodně kamarádů se ptá, co mají dělat, aby je nebolela záda, aby shodili pár kilogramů atd. Ale co jim mám říkat, nutné je, aby jen nemluvili a začali cvičit.