Každý z nás je mistrem ve vymýšlení věrohodně znějících důvodů, proč všechno musí zůstat při starém, proč musíme kráčet ve vyšlapaných kolejích, místo abychom uskutečňovali své sny. Skutečný důvod je ale jediný: máme strach opustit své staré, i když ne úplně skvělé jistoty. Bojíme se pustit z hrsti vrabce, abychom si sáhli pro holuba na střeše.

A jaké výmluvy jsou nejoblíbenější?

1. Nemám čas.

Absolutní jednička mezi výmluvami. Ano, je to tak. Nikdo z nás nemá čas. Jenže nedělejme si iluze, čas nebudeme mít nikdy. Volný čas se nám nezjeví sám od sebe. Musíme si ho udělat. To, co je pro nás opravdu důležité, musíme postavit na první místo – ne se tomu věnovat až poté, co vyskládáme nádobí do myčky nebo odmrazíme ledničku.

2. Mám malé děti.

Máme pro vás špatnou zprávu: vaše děti nebudou nikdy dost velké. Mnoho žen, které začaly podnikat, se do toho pustilo právě během mateřské dovolené, kdy se na svůj život po dlouhé době poprvé dokázaly podívat jinak než perspektivou osmihodinové pracovní doby.

3. Stejný nápad jako já už měla spousta lidí.

Originalita se přeceňuje. Nejde tolik o to, abyste nějaký nápad měla jako první, ale abyste ho jako první dokázala dotáhnout do nejmenších detailů a abyste ho pak nejlépe dokázala prodat.

4. Nejdřív si to musím důkladně promyslet a naplánovat.

Sázíte na důkladnou přípravu? Jenže dokonale připravená nebudete nikdy. Strávíte-li celá léta nekonečnou přípravou na uskutečnění svého projektu, může se vám stát, že vaše nadšení postupně vyprchá. Lepší je připravit se tak na devadesát procent – a potom se vrhnout po hlavě do akce. Stejně nemůžete předvídat všechny eventuality, které vás na vaší cestě potkají.

5. Teď není ta pravá chvíle.

A možná, že nebude nikdy. Je lepší začít třeba i v poněkud nepříznivém okamžiku, než se na prahu důchodového věku ohlédnout a zjistit, že ta pravá chvíle už dávno minula...

6. Nemůžu přece jen tak odejít z práce. Z čeho budu platit složenky?

Jeden úspěšný americký byznysmen prohlásil, že „tři nejškodlivější návykové látky jsou heroin, karbohydráty a pravidelný měsíční plat“. Jinými slovy, jakmile si na něj jednou zvykneme, už si bez něj nedokážeme svůj život představit. V životě ovšem nastane pár velkých okamžiků (a je jich nejspíš opravdu jen pár), kdy stojí za to obětovat příjemné jistoty kvůli velkým snům.

7. A co by na to řekla moje matka / moje tchýně / sousedé / kolegyně z práce / naše pošťačka?

Upřímně: opravdu, opravdu vás názor vaší pošťačky zajímá víc než uskutečnění vašeho velkého snu? Potom ten sen asi za moc nestojí.

A jaký sen máte vy?