Místo na vysokou do světa

Narodila se v Pardubicích (1971), ale vyrostla v Ústí, v rodině, kde bylo podstatnější vzdělání než vzhled. Ona jediná „fajfku“ za dokončenou vysokou neudělala. Do jejího života vstoupil totiž bez klepání modeling. Konkursu francouzské modelingové agentury se zúčastnila krátce před listopadovou revolucí v roce 1989. Jedna její kamarádka chtěla být modelkou a Tereza se vydala s ní. „Nechtěla jsem poutat zájem,“ vzpomínala sama. Když dorůstala, měla pár kilo navíc, nemalovala se a sebevědomím v žádném případě neoplývala. V tanečních se často bála, že si pro ni nikdo nepřijde. Jak vypadala atmosféra na castingu, který jí naruby změnil život? Moc se nemalovala, ale vnímavá francouzská agentura nakonec vybrala právě ji a Evu Herzigovou. Na začátku to vypadalo jako sen. Odjela s Evou vlakem - do neznáma. Úplné začátky byly všelijaké, agentura ji nakonec poslala do Milána, kde se ocitla v interiéru, který připomínal hodinový hotel, netopili tam, takže spala v zimní bundě.

Přilehávě sama nazvala tohle období „milánské peklo“ - když už skoro modeling pokládala za uzavřenou věc, přišli lidé z jiné modelingové agentury, Viva. Ohodnotili Terezu - a přes velký nos a malinko větší pozadí - jako zajímavý typ a začali ji prezentovat jako nový objev. Dokonce vzali i její nos „na milost“. Ví, co říká, když hodnotí své začátky v modelingu jako… „těžké, úspěch nepřichází ze dne na den. Nestačí jen sebevědomí, talent a hezký zevnějšek...“ Ale s úsměvem dodává: „Kdybych se stala úspěšnou modelkou ze dne na den, tak bych si nedokázala ničeho vážit a moje kariéra by byla podstatně kratší. Takhle jsem nezblbla.“ Módní špičky si jí všimly až s titulní fotkou v časopise Glamour. „Psal se rok 1991, svět se dozvěděl, kdo jsem,“ říká Tereza, přitom šlo o náhodnou fotku, udělanou při koupání bez vrchního dílu plavek. Každá modelka prý dobře pozná, že existuje, podle nabídky „dělat přehlídky“. A Terezina premiéra byla hodně vysoko, hned pro Chanel! Podle Karla Lagerfelda byla podobná egyptské zpěvačce Dalidě, jeho milované múze. Také ona měla „ohromný“ nos…

Modelka pro starší a pokročilé…

Během své kariéry spolupracovala Tereza Maxová se všemi předními módními fotografy, její tvář se objevovala na titulech všech světových módních časopisů. Prošla se po všech přehlídkových molech – od Diora po Laurena. V Praze se stala vynikající tváří značky Klára Nademlýnská. Oblíbily si ji kosmetické firmy Vichy, L´Oreál nebo severská Oriflame. Dodnes probíhají kontrakty, jak říká sama modelka, „možná pro starší a pokročilé, ale pořád ten zájem je. Ono je možná někomu bližší, když krém na vrásky na reklamu dělá někdo, komu je skoro čtyřicet, než patnáct.“ Kdy ukončí kariéru? Tereza odpovídá chytře a věcně:

  • „Jak pro kterou modelku. Nejhůř jsou na tom ty, které jsou bez rodiny, na krku čtyřicítku, a navíc až doteď braly vrtkavý svět módy příliš vážně. Logicky se jim bortí svět, protože v modelingu sice jeden den děláte přehlídku pro Chanel, ale zítra vás návrhář Karl Lagerfeld ani nepozdraví. Už má v hlavě úplně jinou módní ikonu… Ale já se o to vážně nestarám – všechno jsou to malichernosti oproti problémům lidí, kteří vůbec neměli to štěstí, aby mohli vydělávat svým vzhledem.“

Velký respekt získala topmodelka také svou charitativní činností. „Hrozně si jí vážím za nadační projekty, dává jim hodně času až někdy na úkor své rodiny,“ glosuje krátce a se znalostí věci Milada Karasová, bývalá ředitelka Czechoslovak Models. A co na to sama patronka nadace? I když říká, „že svět módy je marnivý a povrchní, dovoluje dělat to, co ji skutečně naplňuje. On je to fakt příjemný pocit, podělit se o bohatství," vysvětluje a pokračuje: „Pro mě nikdy život nebyl jen o modelingu a penězích. Aby mi dával smysl, musím dělat něco pro druhé, podělit se o úspěch.“ Nezní to od ní jako fráze. Nadaci dnes sice zakládá každá druhá modelka, ale až spravedlivý soudce, čas, ukáže, jestli se jedná za o krátkodeché zviditelnění, nebo skutečný úmysl pomoci. Nadace Terezy Maxové patří po dlouhá léta k uznávaným subjektům českého neziskového sektoru. Jejích akcí se zúčastňují celebrity jako monacký princ Albert nebo vnučka legendárního Charlieho Chaplina Kiera.

Vzhled pravé dámy…

Tereza Maxová žije v Monaku, ale často navštěvuje Jihoafrickou republiku. I když se dobře cítí v Paříži a v Praze, domovem nazývá Tereza místo, kde má děti a partnera s sebou. „Domov“, jak říká, „vůbec není o místě, je to spíš o lidech.“ Na jaře roku 2000 se modelka provdala za předního dánského tenistu Frederika Fetterleina a v září se jim narodil syn Tobias Joshua Fetterlein. Manželství se ale pro manželovy opakované nevěry rozpadlo. Kvůli výchově syna se partneři domluvili na všech záležitosti v klidu: „Myslím, že jsme vše zvládli civilizovaně a diplomaticky,“ glosuje Tereza.

Dnes žije modelka spokojeně po boku svého přítele, pohledného tureckého podnikatele Dominika Buraka Oymena, se kterým má dceru Mínu a syna Aidena (2011)… Krásná dáma, od které se vždy čekalo, že hravě všechno zvládne sama, mluví sama s nadšením o současném období: „Nechávám se hýčkat od partnera, od dětí, od přátel. To si myslím, že je důležité.“ Hodně své energie každý den rozdává a zase ji od svých blízkých dostává zpět. A relaxace? „Stačí, když mám den, kdy můžu dlouho spát, když mi partner pohlídá děcko, nebo si odpoledne udělat čas mohu sama na sebe,“ jsou to podle ní dary, které ji stoprocentně potěší. Vůbec neuvažuje o tom, že by některé z dětí pokračovalo v jejích šlépějích. Chce, aby obě studovaly a našly si povolání, které je bude bavit.

Cukrkandl není její styl…

I když se Tereza Maxová stává ozdobou každé společnosti, do které přichází, ve svém soukromí dává přednost opaku extravagantního oblečení, které předvádí na přehlídkových molech. Má nejraději džíny, tričko a tenisky…

Pozoruje samozřejmě, jak stárne, ale dělá si z toho legraci, klidně prohodí s nadsázkou: „V plavkách už to není bůhvíco!" Pořád má ale ideální míry, výšku 179 cm, 84 – 62 - 91 centimetrů. Podle úspěšnosti českých modelek ve světě patří stále na vrchol a to je úctyhodný výkon. Svůj šarm čtyřicátnice umí prodat, na jejím vzhledu pravé dámy se dokonale podepsalo dlouholeté působení v cizině, přitahuje pozornost strohou elegancí, dostává plný počet hvězd i od jinak nekompromisní módní policie.

Maxová nikdy nebyla a nebude, jak se shodují recenze redaktorek, „cukrkandlovou princeznou, to není její styl. Přikázanou formálnost vždycky něčím srazí, a tím outfitu dodá napětí“. Obléká se po svém, se vtipem, nápadem, vlastním stylem. A přitom si oblečení vybírá rychle, bez zbytečného váhání, se současným trojlístkem dětí nemá času nazbyt. Zajímavá osobnost, která navíc adopci nebo osvojení dalšího dítěte do budoucna vůbec nevylučuje…