Lucie (43): Přišel na kafe a zůstal sedm let! - část 4

Přišel na kafe, a už neodešel, tak by se dala popsat historie mojí životní lásky. Asi vám to bude znít jako příběh od Rosamundy Pilcher, ale vážně se to přesně takhle stalo ve chvíli, kdy už jsem v lásku ani nedoufala.

Ach jo. Po akademické čtvrthodince to ukončuji. Když neumí držet slovo, nestojí za to. Druhý den je sobota. Už toho mám dost. Jsem odhodlaná smazat profil. Zapínám počítač, přihlašuji se - a on tam čeká s omluvou, že mu včera nešel internet a že je mu to líto. Domluvíme se, že bychom se odpoledne mohli vidět, protože je z vedlejšího města, tedy pokud seženu hlídání. Ale žádné hodné tetě se to nehodí. Když si ale odpoledne spolu píšeme, dostávám nápad a než si to stačím promyslet, zvu ho na kafe k nám domů. Co jsem to udělala? Ale zpátky už to vzít nejde. Dan rozestavuje po bytě vojáčky a policajty z lega a dospěle se ptá: „Maminko, co když nám ten pán něco udělá?“



Přijíždí na čas. Nenápadně si ho prohlížím z okna. Sympaťák. Zvoní a já jdu otevřít. Dáme si tu kávu v kuchyni u stolu a Dan nás pozoruje. Dvě hodiny utekly jako nic. Před šestou mu říkám, že jdeme s Danem na skautské představení a chystám se rozloučit.

Překvapuje mě otázkou, jestli může jít s námi. Nakonec proč ne? Všichni se dobře bavíme a po představení ho zvu ještě na čaj. Přijímá.

Po osmé večer ukládám Dana ke spaní a on se mě ptá, jestli ten pán tady bude spát. Říkám mu, že ne, že za chvilečku pojede domů.

Sedíme v kuchyni s čajem a povídáme si. Samotnou mě překvapuje, jak se mi hezky mluví. Nejsem totiž zrovna výřečná, raději poslouchám, ale s ním to jde nějak samo.

Najednou se kouknu na hodiny a je půl čtvrté ráno!

 

 

Nejnovější články

2008 - 2017 © VLTAVA LABE MEDIA a.s.

Všechna práva vyhrazena