Lucie (43): Přišel na kafe a zůstal sedm let! - část 3

Přišel na kafe, a už neodešel, tak by se dala popsat historie mojí životní lásky. Asi vám to bude znít jako příběh od Rosamundy Pilcher, ale vážně se to přesně takhle stalo ve chvíli, kdy už jsem v lásku ani nedoufala.


 
Někdy to byla docela legrace - to když odpovědi byly plné hrubek, ale někdy to zas bylo dost drsné - když tomu druhému šlo jen o sex. Ale taky se našli takoví, s kterými se mi psalo dobře. Jenže pak došlo na schůzku a zjistila jsem, že něco je špatně. Stalo se mi třeba, že hned po úvodním potřesení rukou a první větě jsem věděla, že to nepůjde, protože hlas toho muže mi zněl nepříjemně. Bylo utrpením přečkat ze zdvořilosti dvě hodiny, než jsem se rozloučila, protože zkuste někomu hned říct, že to nemá cenu, protože vám vadí jeho hlas.

Po půl roce a několika schůzkách jsem už byla rozhodnutá to vzdát. Už jsem neměla sílu dál v sobě živit naději, že potkám někoho, kdo bude stát za to. Rozhodla jsem se, že smažu svůj profil, když v tom se mi objevila zpráva: „Ahoj, mohli bychom si psát?“

Dívám se na jeho profil. Hm, zajíček, je mu teprve třicet čtyři, a já byla vždycky přesvědčená, že jsem na starší. A tak mu odepisuji, ať si najde mladší. Vrací se mi odpověď: „Jak to myslíš?“ To je blbej nebo co? Ale blbá jsem já - nevěřícně koukám na svou odpověď, ve které jsem napsala: „Najdi si starší“. Jak je to možný? Pouštím se do vysvětlování a najednou psaní jde samo. S leknutím zjišťuji, že jsem zapomněla na čas a na dítě v družině. Rychle to ukončuji a dohodneme se, že se sejdeme zase na seznamce v osm večer. A já se přistihnu, že se těším jak malá holka a nemůžu se dočkat.

Je osm pryč, Dan spí a já sedím u počítače, ale on nikde.

 

 

Nejnovější články

2008 - 2017 © VLTAVA LABE MEDIA a.s.

Všechna práva vyhrazena