Ženy po třicítce chtějí objevovat sebe sama, ať to stojí, co to stojí.
Blahobytní obyvatelé Evropy a Ameriky se někdy chovají tak trochu jako masochisté. Pokud jim někdo začne vyprávět o tom, že jejich život je konzumní, mělký, prázdný a bezduchý, ochotně naslouchají. A co víc, aby si podobná kázání vyslechli, jsou ochotni putovat na vzdálené kontinenty a utrácet tisíce dolarů.
Jíst, meditovat, milovat...
S naší touhou po instantním duchovnu (zejména v exotickém buddhistickém nebo jogínském balení) souvisí i ohromný komerční úspěch románu Jíst, meditovat, milovat a filmu, který byl podle něho natočen. Jeho autorka Elizabeth Gilbert v něm popisuje svou porozvodovou anabázi, během níž nejprve podnikla gurmánské tažení po Itálii, potom si rozšiřovala duchovní obzory v Indii a nakonec našla lásku na Bali. V amerických obchodech a na internetu je nyní k dostání na čtyři sta výrobků, které film propagují nebo se jím inspirují – parfémy (za 32 dolarů), modlitební korálky (152 dolarů), ručně vyšívané kabelky (600 dolarů), čaje (11 dolarů) a nejrůznější suvenýry připomínající všechny tři země, kde se příběh odehrává. Pokud vás román nebo film podnítí k duchovnímu hledání, můžete to svému okolí dát najevo třeba amuletem v podobě slona (za 200 dolarů), který si pověsíte kolem krku. Anebo s některou z mnoha cestovních kanceláří vyrazit na turné po stopách „EPL“ (zkratka anglického názvu Eat, Pray, Love).
Duchovno na dluh
Na cestě za duchovnem se vám ovšem snadno může stát, že narazíte na jednoho z mnoha falešných guruů, kteří pod záminkou meditačních cvičení tahají z bohatých Američanů a Evropanů jejich celoživotní úspory. Svědectví o tom, že podobné praktiky jsou v Indii na denním pořádku, přinesla Američanka Marta Szabo, která podobnou duchovní cestu jako Elizabeth Gilbert podnikla v roce 2006 a jeden čas pracovala jako asistentka v ašrámu. „Návštěvníci ašrámu často skončili na mizině,“ řekla v rozhovoru pro deník The New York Post. „Místo aby se s nově nalezeným vnitřním klidem vrátili do svého všedního života, stávali se doslova závislými na dalších a dalších meditacích, do nichž investovali veškeré peníze. Platili kreditkou, mnohdy se zadlužili a věřili, že guru jim pomůže vypořádat se s následky.“
Jíst, meditovat, milovat...
Co když meditace nefuguje?
Sedmatřicetiletá blogerka Cindy Vaughn se z pobytu v ašrámu vrátila zklamaná. „Bylo to fyzicky i psychicky náročné, hrozně dlouhé a nudné a nic se tím pro mě nevyřešilo,“ konstatovala v rozhovoru pro The Guardian. Je ovšem jedním z mála lidí, kteří jsou ochotni přiznat, že intenzivní meditace v jejich případě „nefungovala“. Většina jejích známých se snaží alespoň předstírat opak: „Když se jich zeptám, jaké to bylo, říkají: 'Neměl jsem takové ty duchovní zážitky jako všichni ostatní, ale bylo to úžasné!' Nikdo neřekne, že císař je nahý.“
Hledejte štěstí v sobě
Autorka knihy Jíst, meditovat, milovat pochopitelně netvrdí, že máme vybrat veškeré úspory a po jejím vzoru se nejprve projíst Itálií, potom promeditovat Indií a nakonec ulovit krasavce na Bali (místní ekonomiku ostatně v poslední době výrazně podpořily nájezdy žen ve středním věku z USA, které v něco podobného zřejmě doufají). Naopak, její kniha je především o tom, že svou cestu ke štěstí si každý musí najít sám. Jenže to je očividně o dost těžší, než koupit si letenku do Indie. „Jóga nás učí, že štěstí máme hledat v sobě, nikoli mimo sebe,“ říká cvičitelka jógy Jennilin Carson, která se s fanynkami románu setkává v rámci své práce každý den. „Jenže lidé chtějí být šťastní hned teď a koupí si cokoliv, co by jim tu cestu mohlo usnadnit.“
KAFE.cz zjistilo: 10 minut denně stačí
Abyste našla duševní rovnováhu, nemusíte cestovat na druhý konec světa a utrácet horentní sumy. „Žiju v New Jersey, nebydlím v žádném ašrámu,“ říká spisovatelka Elizabeth Gilbert. Každá žena může začít svou duchovní cestu i přesto, že chodí do práce a má děti: stačí si najít deset minut denně, strávených v klidu a tichu. „Můj kamarád Richard z Texasu říká, že když meditujete víc než deset minut, stejně usnete.“
Jíst, meditovat, milovat...