K tomuto typu muže se Jarda propracoval léty usilovného tréninku. Provdala jsem se za aktivního kluka, který i sportoval. Dnes, po 15 letech manželství, už vím, že jsem zářný příklad příběhu „když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají“. Jarda se mnou lezl po skalách jen proto, že mě chtěl ulovit. A když za kořistí spadla klec, přestal se přetvařovat, protože to musela být pěkná makačka. Vždyť jsme spolu chodili skoro čtyři roky!

Když se narodily děti – dnes je jim 11 a 13 let – měl celkem dobrou výmluvu, proč se horám vyhýbat: přece nebudeme riskovat zdraví a život našich drobečků. Ratolesti rostly a já marně čekala, že se jim táta začne věnovat. Třeba že je bude učit jezdit na kole. Nakonec jsem se do toho musela pustit sama. Jarda si s námi občas vyjel na kole, ale do hor jen na týden v létě. Většinu času strávil stejně v penzionu u televize a piva.

Obrazovka a zlatavý mok ho zjevně přitahují víc než rodina. Vrací se z práce dřív než já a již léta se nestalo, že bych ho našla na jiném místě než na gauči. S pivem, oči málem přilepené k obrazovce. „Čau, brouku, jak ses měla?“ zahaleká a na zlomek sekundy ke mně otočí hlavu. Pak zrak opět upře k televiznímu božstvu a lokne si přímo z láhve. Odpovím „jo, dobrý“, stejně ho to ve skutečnosti nezajímá, a jdu do kuchyně vyložit nákup, uvařit si čaj, rozdýchat Jardu a pustit se do přípravy večeře. Protiví se mi to čím dál víc. Nemyslete si, že jsem se nepokoušela muže z válendy „sundat“. Rozhovorů na témata „ničíš si zdraví a jsi špatný příklad pro děti“ bylo… Jenže všechno marné.

„Ze zdravého, štíhlého chlapa se stal tvor připomínající rypouše sloního těsně před uhynutím. Bojím se o jeho život, ale žít s ním už taky nechci.“

Kolegyně v práci tvrdí, že ještě můžu být ráda, když se drží doma a nechodí do hospody. No, možná bych byla radši, kdyby do ní šel. Aspoň by měl nějaký pohyb. A taky by tam musel jít oblečený. Hospoda sice není Hilton, ale v beztvarých teplákách a ušmudlaném triku tam nikdo nechodí. Uvažuju o tom, že Jardův domácí „sexy“ obleček jednoho dne rituálně spálím. Do dolíku v gauči, který si tam vyseděl, nastražím napínačky a lahváče vyměním za starou dobrou šaratici, která svými projímavými účinky udělá i z hlemýždě maratonce. Ale teď bez legrace. Manžel se „progaučoval“ k vysokému tlaku, nadváze a za jeho pupek by se nemusela stydět ani ženská těsně před porodem dvojčat.

Fyzicky se mi hnusí, nedokážu vedle něj ani spát, natož se s ním milovat. Naštěstí pro mě mu jeho fyzické proporce a vysoký tlak moc šancí na postelové radovánky nedávají. Takže už ani nenaléhá. Vím, že to, co vám píšu, zní trochu cynicky, ale cynismus je moje jediná současná sebeobrana. Jinak bych se asi zbláznila. Nejde jen o to, že mě Jarda přestal přitahovat. Jde hlavně o to, že se ze zdravého, štíhlého chlapa stal tvor připomínající rypouše sloního těsně před uhynutím. Bojím se o jeho život, ale žít s ním už taky nechci. Ráda bych pomohla jemu i sobě, ovšem nevím, jak na to.

Co byste Andree poradili vy? Napište nám, vaše názory nás zajímají!