Diskutujte: Chodíte řešit svoje problémy ke kartářce? Kolik jste ochotna u vědmy zaplatit?
Alžběta (49): „Každý týden mě stála 800 korun.“
Odmalička jsem byla slabá osobnost, vím to o sobě. Vždycky jsem dělala, co mi nakukala starší sestra nebo kamarádka, i když se mi do toho zrovna nechtělo. Ale zjistila jsem, že mi vyhovuje udělat, co vymyslí ostatní, asi proto, že pak za to jakoby nenesu odpovědnost.
To mi zůstalo až do pozdní dospělosti. Proto asi jsem skončila tak, že jsem začala každý týden chodit ke kartářce. A když jsem tam nějakou náhodou nemohla jít, tak jsem jí alespoň volala. Někdy dokonce i víckrát za týden. Kdykoli jsem stála před nějakým zásadnějším rozhodnutím – jenže zásadní pro mě bylo skoro všechno.
Začalo to před třemi lety, nenápadně. Ke kartářce jsem šla na doporučení kolegyně, která si ji nemohla vynachválit. Prý není takové sezení kvůli tomu, aby věděla, co ji čeká, když s tím stejně nemůže nic udělat, ale hlavně kvůli tomu, aby mohla na situaci nějak reagovat.
Chtěla tehdy koupit byt a ten prodávající se jí moc nezdál, takže se o něm chtěla něco dozvědět. Kartářka jí řekla, že ten člověk je podvodník a má si na něj dát pozor, takže z koupě sešlo, a opravdu se ukázalo, že to byla pravda. Během dvou měsíců psali v městských novinách, že nebyl vůbec majitelem bytu a přitom ho prodal třem důvěřivcům, takže ho vyšetřuje policie.
To byl samozřejmě jednoznačný úspěch věštby, takže když jsem se v práci zmínila o tom, že nevím, jestli bych měla jít na operaci, protože se jí bojím, dostala jsem telefonní číslo s tím, že karty mi určitě poradí.
Nikdy předtím jsem u kartářky nebyla a nevěděla jsem, co od toho čekat. Překvapilo mě, jak milá to byla žena, ohromně sympatická, v bytě měla krásně uklizeno a všude samé hezké a drahé věci.
Utratila jsem tisíce za kartářku
Za jedno sezení si účtovala 800 korun a opravdu mi řekla k mé nemoci hodně podrobností. Neradila mi přímo, jestli na operaci jít nebo ne, ale když jsem se ptala na lékaře, kteří to budou provádět, řekla mi, že si tím jedním není jistá, že to není moc zkušený doktor. Takže jsem na operaci radši nešla a za čas příznaky nemoci vymizely samy.
O pár dnů později přišla dcera s tím, že má s manželem problémy a že se chce rozvést. Šokovalo mě to a protože jsem se v tom nevyznala, vyhledala jsem opět kartářku. Řekla mi, ať se dcera určitě nerozvádí, protože její manžel žádnou milenku nemá, že si to jenom namlouvá.
Tak jsem to Hance řekla a dodneška jsou spolu a šťastní. Jenže pak už jsem se chodila ptát karet na radu docela pravidelně, i když jsem vlastně žádné zvláštní dramatické věci k řešení neměla. Vlastně jsem si ani neuvědomila, že tam najednou chodím každý týden. I když byla paní kartářka milá a říkala mi, že takových žen, co k ní chodí takhle pravidelně, má hodně, začalo mě to trápit.
Utratila jsem tisíce za kartářku
Přece jen dávat týden co týden 800 korun – to mi přišlo hodně. Jenomže zvyk už byl moc silný a jakmile jsem se měla pro cokoli rozhodnout, už jsem za ní běžela. Manžel se začal bát, že jsem se snad pomátla. Vysvobodila jsem se teprve tím, když kartářka odjela na delší dobu do ciziny za svou dcerou. První týdny jsem byla úplně nepoužitelná, ale pak se to začalo zlepšovat a teď už jsem se docela srovnala.